Jaroslav Kopáček

„Oni mě tam šoupli na celu do tmy. A ještě jak jsem stál vestoje, tak jsem dostal přes hubu dvě takový facky, že jsem byl červenej, ještě v noci jsem měl teplotu, jak bych to řekl. Říká: ,Šoupni ho do cely, hajzla!‘ a vrazil mi dvě vestoje ,A jedem!‘ To mě zachránilo od toho, že já jsem šel na celu, tam ještě byla možnost světla, protože ty se zhasínaly z chodby. A já ti prošacoval celou tu moji šrajtofli a všechno jsem... To už jsem byl takovej taky, už z toho čtení takovejch těch našich skautskejch příběhů a dobrodružnejch... Já to všechno snědl. Ty, co byly zelený, co jsi posílal balík, takový zelený (pravděpodobně podací lístky, poz. ed.), tak jsem to všechno... snědl. Já to rozkousal až na prášek. To bylo žmolení v puse zelený. Něco jsem spolkl a něco jsem vyplivl. Pečlivě jsem to udělal. Všechny adresy, co jsem tam měl, všechno jsem sežvejkal a vyplivl a spláchl.“

„No, a jak jsem pro to šel. Vyndávám to z tý skříně, tak StBáci na dvoře. Já už nemohl vyjít na ten dvůr a jít do tý stodoly. A my jsme měli vchod ze silnice taky do chalupy. A na to začal někdo bouchat. No, a maminka šla otevřít. Tam se otočilo klíčem a bylo zamčeno. A já v chodbě s pistolema v ruce. Jsem měl tři kusy. Honem abych to schoval! Já nevěděl kam, tak jsem honem je strčil pod peřinu v kuchyni. Ona byla velká kuchyň, kde se i spalo. Tak jsem je tam honem takhle dal. A oni už tady v chodbě: ,Vy jste pan Kopáček?‘ Otec tam byl. Říká: ,Jo.‘ – ,A máte syna?‘ – ,Jo. Tadyhle je.‘ No, já byl ještě tak, jak jsem přijel, v tom baloňáku, takhle zapnutej pásek a tohle jsem chtěl honem vypakovat, a už bylo pozdě. No, tak oni hned vyndali zatykač: ,Jste zatčen od tohohle okamžiku. A uděláme, pane Kopáček, domovní prohlídku.‘ Jako tatínkovým směrem. No, samozřejmě, že na ně přišli potom. Udělali takhle a odkryli. Takže naši v tom byli namočený, že vlastně v jejich posteli. To byla rodičů postel. Oni přechovávali to. Já jsem říkal: ,Ne, já jsem je tam dal teď. Teď, když jste se blížili, tak já je vyndal.‘ No, tak oni prohledali i tu babičky skříň. Tam našli akorát zásobník. A to bylo taky dobře, že to vlastně pomohlo k tomu, že mi museli uvěřit, že já jsem je měl schovaný u tý babičky. A babička ta už byla více ležící. Ta tam nechodila denně do tý skříně. To jsem taky věděl. Takže proč by si tam schovávala zásobník nějakej?“