Vladimír Korčák

„Věděli jsme, že je vězněn v pankrácké věznici, ale povolení k návštěvě mohlo vydat jedině gestapo. A to znamenalo vydat se do Petschkova paláce, sídla pražského gestapa. Masivní budova tohoto bývalého bankovního ústavu je na rohu nynější Opletalovy ulice a ulice Politických vězňů. Dnes je obtížné plně vylíčit pocity tísně, strachu, nenávisti a touhy po odplatě již při pohledu na místo, kde, jak jsme dobře věděli, gestapáci vyslýchali a mučili stovky našich lidí, často již z malicherných příčin. Někdy pro pár slov. Když už jsem se rozhodl, bylo třeba tyhle pocity přemoci a také vymyslet si důvod, proč o návštěvu žádám. Přišel jsem jedině na nápad, že nevíme, kam rodiče dali lístek od prádelny. Ale nic lepšího jsem si nevymyslel. Vyzbrojen svou chabou znalostí středoškolské němčiny jsem se vydal do sídla nacistické hrůzovlády. Se sevřeným žaludkem jsem vstoupil do paláce. Hned za vchodem stál na každé straně esesman v černé uniformě se samopalem v rukou. Třetí u stolečku, kterému jsem musel říci, proč přicházím. Poslali mě doleva v přízemí.“