Ve čtyřicátém roce nás vezli přes Moskvu v zamřížovaných vagonech a ve čtyřiačtyřicátém nás vezli jako hrdiny
Vasil Korol se narodil 15. prosince 1922 ve Volovém na Podkarpatské Rusi. Měl čtyři mladší sourozence. Otec i matka pracovali na vlastním hospodářství. Celá rodina byla řeckokatolického vyznání. Vasil absolvoval jen základní školu (v ukrajinštině a později i v češtině). V říjnu 1939 se rozhodl utéct před Maďary do Sovětského svazu. Byl však odsouzen ke třem letům vězení za ilegální překročení státní hranice a v tvrdých podmínkách pracoval na stavbě železnice do Vorkuty. V dubnu 1943 byl propuštěn a vstoupil do čs. armády. První boje zažil jako dělostřelec u Kyjeva. Dále se účastnil bitev u Rudy, Bílé Cerkve, Žaškova, Ostrožan a dalších. Stal se velitelem děla. Během karpatsko-dukelské operace přišel o ruku. Léčil se pět měsíců v invalidovně u Moskvy a poté v invalidovně v Tatranské Lomnici a Poděbradech. Po válce byl povýšen do hodnosti podporučíka, krátce pracoval jako správce vojenských budov. V roce 1949 byl uznán 100% válečným invalidou. Od státu dostal trafiku, kterou mu komunisté znárodnili v roce 1950. Pak byl až do odchodu do důchodu vedoucím prodejny trafiky na pražském Smíchově. Donedávna byl aktivním členem Obce legionářské, žil v Domově péče o válečné veterány v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Držitel řádu Bílého lva Vasilo Korel zemřel 14. února roku 2015 ve věku 92 let.