Edita Kosinová

* 1921  †︎ 2018

  • „Když Hitler obsadil Rakousko, kde jsme měli příbuzné, tak jsme se teprve já i můj bratr dozvěděli, že jsme Židé. My jsme se o tom vůbec [nebavili – pozn. aut.], nikdy doma se [o tom – pozn. aut.] nemluvilo a my jsme se stýkali jak se Židy, tak s Čechy, Němci. To bylo úplně jedno. Byli jsme parta mladých lidí, kde se na tohle vůbec nekoukalo.“

  • „Co bylo zajímavé, [naši příbuzní – pozn. aut.] posílali třeba jenom chleba, když byla možnost kilových balíků, a v tom chlebě měli zapečené srolované zprávy. Dneska jsou všechny ty zprávičky v Židovském muzeu v Praze. Já jsem to tam odevzdala, protože to je docela zajímavé. My jsme měli udělaný takový kód, měli jsme povolené psát jednou měsíčně lístek a právě na něm byl ten kód. Takže když se psalo velké ‚T‘, tak znamenalo: Posílej lék určitý.“

  • „Bohužel tím, že se můj otec v roce 1933, kdy byly volby, hlásil k německé národnosti, tak v Brně řekli: ‚Nedostanete zpátky vůbec nic.‘ Přestože jsme se snažili, až k nejvyšším úřadům, ministerstvům, všechno, nic nebylo platné. Přestože rodiče umřeli v Osvětimi, nedostala jsem nic, protože jméno Spiegler bylo v Brně spojené s nacismem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 12.04.2016

    (audio)
    délka: 02:18:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Stýkala jsem se s Čechy i Němci, prostě to tehdy bylo úplně jedno

Edita Kosinová
Edita Kosinová
zdroj: archiv Edity Kosinové

Edita Kosinová, rozená Spieglerová, se narodila 16. prosince 1921 v Brně v tehdejším Československu do plně asimilované židovské rodiny. Vystudovala evangelickou německou školu, poté přešla na dívčí lyceum a po jeho absolvování pracovala v obchodě. Jak sama poznamenává, před rokem 1939 neexistovaly v Brně žádné národnostní problémy a o svém židovském původu se dozvěděla až s příchodem nacismu. Otec uvažoval, že pamětnici a jejího bratra Petra pošle do Anglie, ale nakonec si to rozmyslel. Ze svého bydliště byli Spieglerovi přestěhováni do staré části Brna, odkud dne 1. prosince 1941 odjela celá rodina transportem G do terezínského ghetta. Zde bydleli v Sudetských kasárnách a poté byla pamětnice s maminkou přesunuta do Drážďanských kasáren. Edita pracovala v Terezíně jako sestřička v infekční nemocnici a tato práce po nějaký čas fungovala jako ochrana pamětnice i její rodiny před transporty na východ. 15. května 1944 však byli rodiče zařazeni do transportu a s nimi se přihlásil také bratr Petr s přítelkyní. Rodiče byli v červenci 1944 zplynováni a bratr prošel dalšími koncentračními tábory, Schwarzheide a Sachsenhausen-Oranienburg, než byl (pravděpodobně) v březnu 1945 zastřelen. Pamětnice zůstala v Terezíně. Při léčení vězňů se v dubnu 1945 nakazila skvrnitým tyfem. Po návratu do Brna nedostala zpět byt ani obchod, protože se její otec v roce 1933 přihlásil k německé národnosti. Pamětnice odešla pracovat do Žatce jako zdravotní sestra a v ordinaci se seznámila se svým budoucím manželem. Měla však odjet do Austrálie za příbuznými, a tak se brzy vdala, ovšem manžel, který sloužil jako voják v Žatci, byl zřejmě kvůli odbojové skupině Praha-Žatec odeslán do dolů Laušman u Kladna a poté do Terezína. Manžel nakonec dostal modrou knížku a společně se přestěhovali do Prahy, kde Edita Kosinová žije dodnes. Edita Kosinová zemřela 26. srpna 2018.