Gerhold Kostelník

* 1937

  • „Byly tam u nás dva kanony. Jeden byl u stodoly a jeden blízko kůlny. Střílely směrem na Polsko. Stříleli tak možná týden. Za týden Rusové kanóny vyhmátli. Přesně odkud ty kanony střílejí. Pamatuji si to jako dnes. Byla tam také kuchyň. Jeden šofér jezdil pro materiál na vaření, a tak mi řekl, abych jel s ním. Šli jsme k autu a v ten moment dopadl na louku granát. Volal na mě, abych utíkal domů. Tak jsem utíkal a oni to tam všechno nechali stát, jak to bylo a taky utíkali někam se schovat. Ještě dnes to každému říkám, že kdyby se Rusové trefili o dvě stě metrů dál, tak by náš statek, náš grunt byl rozbitý na cucky. Protože na louku spadly dvě bomby. Byl tam trychtýř možná tři metry hluboký, pět metrů široký. A granátů tam spadlo možná dvacet.“

  • „Potom, když za pár dnů přišli Rusové… Jéééžiš. Co uměli vykrást, všechno vykradli. Honili nás, a my měli strach. Mysleli si, že jsme Němci, ale trochu se pak umírnili, protože jim řekli, že jsme byli kdysi Čechové. Tak se trochu umírnili. Ta první parta byla dobrá. Ale ta druhá parta, která přišla… Jéééžiš. To byla banda. Vzpomínám si, jak tam chodil jeden Rus. Ten nás vystrašil. Na matku křičel: ,Chazjajka! Davaj jajka! Jeb tvoja mať! Ten tam řval a s flintou chodil, že nás zastřelí. Tak jsme utíkali vždy vedle k babičce do sklepa. Za dva dny přišel zase a maminka mi říkala, ať jsem s ní, že půjdeme krmit zvířata. I když jsem byl děcko a měl jsem strach, tak jsem byl s ní, když ten chachar přišel zase.“

  • „On do toho družstva nevlezl a neměli důvod ho nějak potrestat. Veškeré dodávky měl splněné. Všechno. Komplet všechno. Tak ho nedokázali ničím potrestat a on se bránil. Že nejde a nejde. Vždy jim říkal: ,Kdyby vy jste dali do hospodářství tolik peněz, jako já, tak byste to také nepodepsali. Co jsem se nadělal a natrápil, abych to splatil. A teď vám to mám zadarmo odevzdat? Ne. Ode mně podpis nechtějte. Vezměte si to, ale bez mého podpisu.‘ Tak jim to říkal. A oni, že to nemůžou. Tak on, ať mu dají pokoj, když nemůžou. A do družstva prostě nevlezl. V žádném případě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 12.08.2024

    (audio)
    délka: 02:32:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 16.08.2024

    (audio)
    délka: 02:38:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bunkry padly bez boje. Kostelníkův grunt, ten nepadnul nikdy

Gerhold Kostelník, 1968
Gerhold Kostelník, 1968
zdroj: archiv Gerholda Kostelníka

Gerhold Kostelník přišel na svět 16. března 1937 v Hati na Hlučínsku do rodiny kováře Ludvíka Kostelníka. V polovině 30. let koupil otec zemědělskou usedlost a začal se svou ženou Annou hospodařit. Během války musel otec narukovat do wehrmachtu a v Sovětském svazu padnul do zajetí. Domů se vrátil na podzim 1945. Gerhold Kostelník zažil koncem války ústup německé armády z Hati, bombardování Rudou armádou a násilí vůči civilnímu obyvatelstvu. Vychodil základní školu a pomáhal rodičům na statku. Počátkem 50. let se otec s matkou vzepřeli kolektivizaci, odmítli vstoupit do družstva a po celou éru socialistického Československa soukromě hospodařili, statek od nich převzal mladší syn Vilibald Kostelník. Gerhold Kostelník absolvoval dvouletou zemědělskou školu v Klimkovicích na Novojičínsku a pracoval na státním statku. V roce 2024 žil ve svém domě v Hati.