Bohumil Kovařík

„Když jsem otevřel vrata od stodoly, tak jsme měli pozemky až k lesu. Potom už zůstaly jen čtyři rodiny, tak aby je dostali do kolchozu, tak jim dali ty nejhorší pozemky. Naše pozemky obdělával kolchoz a pak místo pěti minut na pole jsme to měli tři čtvrtě hodiny. Pozemky samozřejmě méně výnosné, ale dodávky stejné, jako bysme měli svoje lepší pozemky. Dodávky byly odstupňované dle velikosti podniku. My jsme byli střední zemědělci do těch třinácti patnácti hektarů, takže jsme je jakžtakž plnili.“

„Po zatčení nás odvezli do Olomouce do vazby. Na kobce jsme byli tři. Čtrnáct dní se nic nedělo a občas nás zavolali k výslechu. Byl tam jeden vyšetřovatel a zapisovatelka. Někdy nám vyhrožovali. Ale po mně toho moc nechtěli, protože všechny informace měli už od Olšaníků.“

„Soudruzi chodili po dvou a přesvědčovali, jak je výborné společné hospodaření. Otec je domů vůbec nepouštěl. Prostě před vraty venku a hleděl to rychle ukončit. Já jsem samozřejmě věděl, o co jde, a nevěřil jsem tomu, ale celkem se mě to nedotklo. Vystěhovali rodinu mého spolužáka z domu číslo 4 Kameníčkovi. Nevzpomínám si, které další rodiny, to ví můj bratr, který tam bydlí. Kdežto já jsem v devětašedesátém sbalil kufřík a odjel do Rakouska s tím, že jsem věděl, že už se nevrátím.“

„Noc jsem přečkal v čekárně na tramvaj na nádraží. Ráno ve čtyři, když se rozsvítilo, jsem se přemístil. Abych nebyl nápadný, vzal jsem si jenom malý kufřík s věcmi na dva dny. Vyměnil jsem si peníze za stokorunu a dostal 42 šilinků. Nebyl jsem boháč. Dal jsem si gulášovou polívku a rohlík. Kufřík jsem dal do úschovny a šel se porozhlédnout po Vídni. Posadil jsem se na zahrádku u restaurace, a protože noc byla špatná, za chvíli jsem usnul. Vzbudil mě číšník a zeptal se mě, jestli jsem turista, nebo jestli zůstávám. Odpověděl jsem, že zůstávám.“

„Setkal jsem se s bratrancem Josefem (Olšaníkem). Tehdy měl myslím 17 roků a studoval průmyslovku v Olomouci. Protože jsem neměl ten režim v lásce, tak jsem se zeptal, jestli Lumír (Pavlík) chce vědět, a nabídl jsem, jestli něco potřebuje, tak mu dám nějaké údaje z vojny. Později jsem mu dal počty aut a letadel a kolik tam bylo ruských bombardérů. Pak to našli při prohlídce u bratrance. Dostal jsem za to 8 roků za vyzvědačství a nedovolené držení zbraně. Měl jsem dvě pistole.“