Jiří Král

* 1934

  • "V tom Varnsdorfu ty první čtyři roky, když už jsem měl chodit do školky, tak tam jiná školka nebyla než ta německá, kterou vedly řádové sestry. Ale jinak tam bylo soužití – Češi, Němci, jak říkali rodiče, než to Henlein rozeštval. V osmatřicátém roce, když Němci zabrali ty takzvané Sudety, nějaký dobrý Němec tatínka upozornil, že budou henleinovci dělat nějaké razie, aby poslal maminku i se mnou do vnitrozemí. Což se skutečně stalo a sám předseda okresního úřadu ukázal na tatínka a hned ho unesli do Magdeburgu. A tam byl až do konce října. Tam byli i z jiných míst, to byly nějaké ty akce. A maminka odešla nejdříve do svého rodiště, do Poříčí nad Sázavou, a pak, když tatínka propustili, tak jsme se nastěhovali tady do Boleslavi."

  • "Nejvíc to dostaly domy na Starém Městě u parčíku, tatínek tam pomáhal odstraňovat trosky. Část budovy Masarykovy školy, jedno křídlo, to dostalo. I most. A až teprve 10. května dopoledne sem přijeli rudoarmějci a z toho jsou i fotografie, jak tancují děvčata v národních krojích a jásalo se tam. Důstojníci se fotografovali u muzea na Českobratrském náměstí. Potom byli ulágrovaní na Krásné louce a pochopitelně si mysleli, že jsou u nich doma, házeli do řeky granáty a všechny ryby zlikvidovali. Koupali se tam a koně vyváděli."

  • "Ten druhý rok v Brně, ten se mi líbil, to se mi povedlo. Kluci měli v sobotu zájem, aby se dostali na zábavu. A já jsem si vzal v sobotu službu, poněvadž byl klid, lampasáci tam nebyli. A po té službě v neděli jsem musel dostat volno. Tím jsem se dostal do města a mohl jsem jít do kostela. Takže jsem to krásně využil a kluci se divili, proč si beru službu v sobotu."

  • „V roce 1970, když už bylo jasné, že se ten skauting zase bude slučovat s tím Pionýrem, tak jsme měli ještě ten tábor tam nahoře u Jindřichova a věděl jsem, že už po tom táboře ty kluky nesvolám, že už se nesejdeme. I když rodiče někteří si mysleli nebo měli zájem a některé oddíly ještě to tak všelijak dotloukaly. Takže to bylo takové trošku... A tím, že jsem je nesvolal, tak jsem vlastně měl pokoj, a když potom tady začaly ty likvidace a ostatní oddíly musely vydávat majetek a seznamy lidí a kdesi cosi, tak kupodivu tím jsem se toho vlastně ušetřil. Ale bylo to smutné. To je jasné, že by se tam člověk s těmi dětmi rád..., ale jak jsem jim to měl říct?“

  • „Pokud se týká toho, ten katolický oddíl – víceméně to byla ilegální činnost, ale neušlo to pozornosti, takže se se mnou už od toho mládí nesl přes tu obchodní akademii, přes vojnu taky, přes všechna další zaměstnání posudek ,nábožensky zatížený‘. Tím pádem jsem třeba neměl nárok na nějaký vyšší postup a nějaké ohodnocení. To bylo tohle. A taky v jednom případě si nás tam postupně volali i na Státní bezpečnost, poněvadž zase ten jeden starší náš bratr, který nás vedl, tajně studoval na kněžství. No, tak pochopitelně na nás udělali nějaké dotazy a vyptávání a sháněli informace. Byl to celkově takový nepříjemný pocit.“

  • „V roce 1938, když bylo obsazováno pohraničí a ve Varnsdorfu už tam řádili ordnéři, tak tatínek byl nejprve upozorněn, aby do vnitrozemí poslal mne i s maminkou, že tam budou ordnéři řádit, protože tam předtím dělali různé provokace a přebíhali tam i z Německa. Otce nechal předseda okresního úřadu zase zatknout a odvezli ho podobně jako i v jiných místech další Čechy nebo české úředníky do Drážďan, vlastně do Magdeburgu, kde byli internováni v Krystal paláci až do začátku prosince.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    byt Jiřího Krále, Mladá Boleslav, 27.01.2017

    (audio)
    délka: 35:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Mladá Boleslav, 31.01.2023

    (audio)
    délka: 01:15:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V posudku měl: Nábožensky zatížený. Na vysokou školu musel zapomenout

Jiří Král na vojně v 50. letech 20. století
Jiří Král na vojně v 50. letech 20. století
zdroj: PNS

Dlouholetý funkcionář Československé strany lidové a činovník Skautu Jiří Král se narodil 17. ledna 1934 v pohraničním Varnsdorfu. Jeho otec Jiří Král byl úředníkem na okresním úřadě a maminka Františka Králová, rozená Kovářová, pracovala v továrně na dámské punčochy. Po podepsání mnichovské dohody v roce 1938 otce jeden z německých sousedů upozornil, že henleinovci chystají na nepohodlné Čechy razie. Proto poslal svou manželku se synem do vnitrozemí. Vzápětí otce nechal předseda varnsdorfského okresního úřadu zatknout a odvézt s dalšími českými úředníky do německého Magdeburgu, kde byl několik měsíců vězněn v Křišťálovém paláci, koncertním a plesovém sále přeměněném na internační tábor. Matka se synem Jiřím bydleli u švagrové v Mladé Boleslavi. Poté, co se její manžel vrátil z vězení, získali byt na Starém Městě od svých židovských přátel, kteří byli transportováni do koncentračních táborů. Jiří Král byl 9. května 1945 svědkem bombardování Mladé Boleslavi letadly Rudé armády, při němž zahynulo na 450 lidí. Po válce vítal prezidenta Edvarda Beneše v Pražské bráně při jeho návštěvě Mladé Boleslavi. V roce 1945 se stal členem skautského oddílu, kterým byl až do zákazu Junáka v roce 1950. Už od mládí byl praktikujícím věřícím a ministrantem. Nástup komunistů k moci v roce 1948 bral jako převrat. Aby si jeho otec udržel práci, musel vstoupit do komunistické strany. Jiří Král odmaturoval v roce 1953 na obchodní akademii. Do Československého svazu mládeže ani do KSČ nevstoupil. Jako člověk označovaný za nábožensky zatíženého věděl, že ho nepřijmou na vysokou školu a nebude mít ani nárok na vyšší kariérní postup. Na umístěnku se jako účetní a později kontrolor dostal do traktorové stanice v Březně. V roce 1988 nastoupil na místo účetního do Středočeských uhelných skladů v Mladé Boleslavi. V roce 1968 se stal členem obnoveného skautského oddílu a získal přezdívku Orel. V roce 1969 se společně s evangelickým knězem Alfrédem Kocábem zúčastnil ekumenického zájezdu do Taizé ve Francii. Po zákazu Skautu v době normalizace se v roce 1970 přihlásil do turistického oddílu. Po sametové revoluci v roce 1989 opět vstoupil do Skautu a o rok později získal funkci okresního tajemníka Československé strany lidové. V roce 1994 odešel do důchodu a až do roku 2013 působil jako kronikář města Mladá Boleslav. V roce 2023 žil v příměstské části Mladé Boleslavi Čejetice a věnoval se sestavování rodokmenu a kroniky své rodiny. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.