Pavel Kreml

„‚Kraj, v kterém žiji a pracuji‘ se to jmenovalo. To bylo zadání. Tak já jsem udělal obrázek. To byla cikánka, ale blonďatá, portrét. A pak ještě mapu republiky, jako Severočeskej kraj, tam byly pivní zátky. Tak jsem samozřejmě nebyl vystavenej. Ještě mi řekli, že těma zátkama jako že urážím. A tu cikánku, tu mi poškrábali. Tam přes obličej byl šlic. A jeden mi říkal: ‚No, to tady nějakej říkal, že to není malovaný, tak to takhle zkoušel.‘ Tak to zničili prostě. Pak to teda nemohli vystavit, když to bylo zničený. Tak to byla takovádle omluva.“

„Všechno, co děláme, proč to děláme. Neustále hledali pozadí – co za tím je. Ale ono nebylo. Takový leitmotiv byla patafyzika, kterou pro nás objevil Eda Vacek, ta dělá dojem, že je to průserářský, ale není – vždyť je to jenom jinej náhled na danou věc. Ta patafyzika, ta jim teda vadila. Tam byl výzkum toho, jak je slyšet, když jde člověk na záchod v paneláku. Takovýdle voloviny. Prostě patafyzika, ale hledat v tom nějakej zdroj odboje, to byla naprostá pitomost, o to tam vůbec nešlo.“