Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Hubert Krista (* 1934)

• narodil se 7. dubna 1934 ve Velké Čermné v Kladsku

• otec za války narukoval a padl v Rumunsku

• matka musela pracovat v továrně na tabák, aby uživila rodinu

• pamětník také pracoval u sedláka, aby měla rodina více potravin

• když Kladsko připadlo Polsku, měli být Kristovi odsunuti

• rozhodli se k útěku do Čech

• při prvním přechodu hranice je chytili polští pohraničníci

• pustili je až poté, co dostali úplatek

• v noci se pokusili o přechod znovu a úspěšně

• začátky v Čechách byly krušné, stát jim ničím nepřispěl

• pamětník po skončení základní školy pracoval jako dělník

• doplnil si vzdělání a stal se zedníkem

• jeho sestra emigrovala do Německa, kde ji mohl navštívit

• musel o své cestě referovat tajemníkovi MNV

• rodnou obec už nenavštěvoval, všichni příbuzní a přátelé byli pryč

• v roce 2022 žil v Bezděkově nad Metují

Vyhnání do Německa hrozilo po roce 1945 rodině Kristově, poněvadž žila na území Kladska, které získalo Polsko. Rozhodlo se, že původní německé a české obyvatelstvo půjde z Kladska pryč. „Předvolali nás do transportu do Německa, ale rozhodli jsme se uprchnout do Čech,“ říká Hubert Krista, tehdy jedenáctiletý kluk.

Po prvním nezdařeném pokusu o přechod hranice se jim ji nakonec podařilo přejít. Polští vojáci je zatkli a chtěli je strčit do vězení. „Maminka jim dala nějaké naše věci jako úplatek a naštěstí nás pustili,“ říká pamětník. Rodina se v Československu zprvu těžce protloukala, český stát jim žádnou pomoc nenabídl.

Hubert Krista se narodil ve Velké Čermné v Kladsku ještě před druhou světovou válkou. Na svět přišel 7. dubna 1934. Kladsko tehdy patřilo k Německu. Hovořil česky i německy, ale druhým jazykem přece jen o poznání lépe. Měl příbuzné na obou stranách hranice.

Po skončení základní školy pracoval jako dělník. Později si doplnil výuční list a stal se zedníkem. Jeho sestra se s manželem vystěhovala do Německa, kde ji mohl s rodinou navštívit. Musel pak o své cestě podávat referát tajemníkovi MNV.

Matka po otcově smrti musela vyrábět doutníky

Otec Jindřich Krista pracoval jako truhlář a opravář v Lázních Chudoba. Maminka Marta, rozená Drechslerová, byla se čtyřmi dětmi v domácnosti. Jmenovaly se Uršula, Jindřich, Hubert a Elisabeth. Měla příbuzné v kladských obcích Malá Čermná, Slané, ale i v Čechách. Když v roce 1944 její manžel padl v Rumunsku, musela nastoupit do továrny na tabákové výrobky.

Poslední rok války Hubert Krista taktéž nastoupil jako výpomocný dělník na statku, školu totiž zavřeli. Jeho práce přinesla aspoň nějaké přilepšení, zejména o poznání více jídla.

Maminčin bratr Jindřich Drechsler musel také narukovat, ale brzy skončil ve francouzském zajetí. Až v roce 1948 přijel do Československa navštívit rodinu, avšak hned poté emigroval do západního Německa.

Maminka Marta Kristová uměla sice česky, ale na děti mluvila německy. Němčinu prostě ovládala lépe, přestože její matka pocházela z Čech. Ve škole se pochopitelně mluvilo německy. V okolí kladského Českého koutku většina lidí ovládala obě řeči, ale česky uměli zhusta jen mluvit, psát nikoli. Kristovi, stejně jako velká většina sousedů a známých, chodili běžně na návštěvu do Čech a jejich čeští příbuzní a přátelé zase navštěvovali Kladsko.

Jak se Kladsko stalo součástí Polska

Kladsko bylo součástí zemí Koruny české až do anexe Pruskem v roce 1742. Český živel se udržel na malém území takzvaného Českého koutku (Böhmischer Winkel) přiléhajícího k českým hranicím. Kladští Češi se tak stali součástí Pruska, později Německého císařství, Výmarské republiky, a nakonec i Hitlerovy Třetí či Velkoněmecké říše. Po skončení druhé světové války tato část země připadla Polsku.

Polští osadníci ze ztracených východních území, jež připadla Sovětskému svazu, získali nově statky a obydlí osadníků i v Kladsku. Původní kladští obyvatelé měli německou národnost a pro polské úřady byli občany poraženého Německa. Tudíž se na ně vztahoval i odsun. Většina německých i původně českých obyvatel odešla či byla postupně odsunuta do Německa a Československa.

Mnozí z nich si mysleli, že Kladsko, nebo aspoň Český koutek, nakonec stejně bude patřit k Československu. Přes usilovnou snahu československého státu se tak nikdy nestalo.

První pokus o přechod hranice se nezdařil

Když po válce Kladsko získali Poláci, Kristovi brzy dostali příkaz nastoupit na transport do Německa. Těsně před odjezdem se rozhodli uprchnout přes hranice do Čech. Nejstarší pamětníkova sestra Uršula už bydlela v Čechách od roku 1945.

První pokus o přechod hranic, který podnikli ještě za denního světla, byl neúspěšný. Hned v noci podnikli nový pokus. Rodina se rozdělila na dvě skupiny a každá šla na smluvené místo jinou cestou. Poláci už na hranicích nehlídkovali a útěk se podařil. Sešli se ve vsi Žďárky na druhé straně hranice.

Ráno sledovali zpoza druhé strany státní hranice, z malé Čermné, jak příbuzní, přátelé a sousedé odchází do transportu směr Německo. Děda František Krista musel do transportu také, ale jelikož jeho syn Josef Krista už byl v Čechách, vyreklamoval ho z Německa do Hronova.

Našli podnájem ve Velkém Dřevíči u Hronova, kde pak bydleli řadu let. Maminka chodila v Hronově do přádelny a babička byla s nejmladší sestrou v domácnosti. Stát chudé rodině nijak nepomohl. „Nedostali jsme od nikoho ani korunu, jak se tady maminka chytla, tak to bylo,“ krčí rameny pamětník a dodává, že zemřela velmi brzy, už v 48 letech.

Do školy i s bratrem chodili ve Dřevíči. „Česky jsme moc valně nemluvili, ale museli jsme se prostě snažit,“ shrnuje lakonicky.

Doktorova lajdácká práce mu ušetřila dva roky vojny

Po základní škole šel Hubert Krista pracovat do tkalcovny, kde strávil tři roky. Poté nastoupil do Tepny Náchod, kde se naučil zedničině. Udělal si výuční list a pracoval už po zbytek života jako zedník. Když v roce 1977 odešel z Tepny, vstoupil do ČKD Pardubice. Podnik stavěl rozmanité budovy v okolí Náchodu a Hronova, takže pamětník nikam nedojížděl.

Vojenské základní službě se vyhnul, získal takzvanou modrou knížku. V Tepně, kde nějakou dobu pracoval i u soustruhu, se mu dostala špona do oka. „Doktor mi zranění špatně ošetřil a následně mi zhnisalo,“ popisuje pamětník. Následovala hospitalizace v náchodské nemocnici, kde mu oko sice zachránili, ale od té doby na něj viděl jen nevalně.

Tajemník MNV chtěl vědět, o čem se v zahraničí bavili

V roce 1957 se oženil s Annou Kořínkovou a narodily se jim dvě děti, Dana a Jiří. V 60. letech si s manželkou postavili rodinný dům v Bezděkově nad Metují, kde bydleli i v roce 2022 v době pořízení rozhovoru. Syn Jiří Krista svůj příběh také vyprávěl dokumentaristům Paměti národa.

Sestra Elisabeth s manželem Otto Schwabem, jenž pocházel z Velké Čermné, v roce 1964 odešla do Mannheimu v západním Německu. V roce 1968 k sobě pozvala bratra i s rodinou. Povolení odjet Kristovi dostali, ale jen s jedním dítětem. Druhé muselo zůstat doma jako pojistka toho, že se rodina vrátí zpět.

Před odjezdem i po návratu musel pamětník na místní národní výbor (MNV), kde měl tajemníkovi o cestě povyprávět. „Řekl mi, že nesmím povídat, že se tady máme špatně. A já mu odpověděl, že tam jedu za sestrou, a ne klábosit o politice. A když jsme se vrátili, musel jsem tam jít vyprávět, jak jsme se měli,“ vysvětluje pamětník. Moc dobře vnímal rozdíl mezi kapitalistickou cizinou a zaostávajícím socialistickým Československem. Z Německa si přivezli mnohé zboží, které v Československu buď jednoduše neexistovalo, nebo bylo k dostání jen takzvaně pod pultem.

V rodné obci nikdo známý nezůstal

Poté sestra s manželem začala jezdit na návštěvy do Československa. V důchodu zde trávili dokonce celou polovinu roku, protože díky dědictví získali domek. Když sestřin manžel umřel, sestra dům prodala a jezdila už jen na návštěvu do Bezděkova.

Rodnou obec již Hubert Krista nenavštěvoval, protože všichni příbuzní, přátelé a známí byli pryč. Buď odjeli s transporty do Německa, nebo utekli do Čech. Po pádu komunismu do Kladska jezdil na ryby. V nové době též vznikl spolek rodáků z Čermné a okolí, v němž se Hubert Krista angažoval a s nímž vyrážel na zájezdy po kladském pomezí.