„Za svoje přesvědčení se nestydím.“
Václav Kříž se narodil 16. listopadu 1925 v Semicích u Písku jako prvorozený syn Františka Kříže a Terezie Křížové, roz. Žofkové. Otec byl zemědělec, matka pomáhala v hospodářství a byla v domácnosti. Václav Kříž měl ještě mladšího bratra Slávka, který však v šestnácti měsících zemřel, a mladší sestru Jiřinu. Obecnou školu vychodil Václav Kříž v Semicích, měšťanskou školu v Písku. Na gymnázium již s příjezdem Němců nenastoupil. V roce 1942 otec dostal těžký zápal plic. V té době to byla kritická situace. Syn Václav tudíž nemusel na práci do Německa a staral se spolu s matkou o chod rodiny. Václav Kříž zažil osvobozování Vlasovci, Američany i Rusy. Rovněž okamžitě po květnu 1945 si všiml nebývalé aktivity KSČ na Písecku, což jej spolu s dalšími indiciemi činilo ostražitým. Únorový puč prožíval Václav Kříž již na vojně v Týnu nad Vltavou, kam nastoupil k základní vojenské službě v říjnu 1947. Politická situace se zhoršovala. Byl odvolán velitel posádky i někteří důstojníci. Spolu s několika dalšími vojáky začal poslouchat zahraniční rozhlas, četl denní tisk a vytvářel si vlastní názor na situaci. Poslední kapkou byla smrt ministra Jana Masaryka. Rozhodl se konat. Dne 24. května zběhl Václav Kříž od své vojenské jednotky a vydal se k západní hranici. Na hranicích byl však chycen a předán OBZ. První tři výslechy na OBZ probíhaly v Tachově. Přes Plzeň byl pak předán do vojenského vězení v Praze na Hradčanech. Vyšetřovatelé se mu snažili dokázat, že byl v zahraničí, kde vyzradil vojenská tajemství. Václav Kříž to však stále zapíral. Hlavní líčení u Státního soudu v Praze probíhalo 17. prosince 1948. Zúčastnil se jej i otec pana Kříže, který vše velice těžce prožíval. Václav Kříž byl za zločin vojenské zrady odsouzen k 15 letům těžkého žaláře, ztrátě čestných práv občanských na 10 let a k čtvrtletnímu postu a tvrdému loži. Během trestu prošel Václav kříž jedenáct věznic a komunistických lágrů. Nejdelší čas strávil na uranovém lágru Vojna u Příbrami. Celou dobu měl v hlavě myšlenky na útěk. Ten zrealizoval spolu s Antonínem Polaneckým přímo pod palbou z věží dne 16. července 1951 z lágru Svatopluk. Díky tomu, že oba muklové překonali v poměrně krátké době velikou vzdálenost, podařilo se jim dostat se z okruhu největšího pátrání. Dvojice postupovala směrem k západním hranicím. Po 15 dnech byl Václav Kříž na udání nedaleko hranic zatčen. O svého parťáka přišel již o několik dní dříve. Následoval transport zpět na Svatopluk, korekce a vyšetřování; když nechtěl přiznat, že chtěli s Polaneckým na Západ, přišlo fackování a znovu korekce bez jídla. Vše vyvrcholilo brutálním fyzickým týráním u velitele tábora Zelenky. Soud mu napařil dalších pět let. Toužebné podmínečné propuštění v květnu 1960 bylo doprovázeno smutkem z brzkého úmrtí otce, který zemřel hned v červenci. Václav Kříž žil v Semicích s matkou. Zaměstnán byl v opravárenských dílnách u Pozemních staveb. V roce 1963 se seznámil na taneční zábavě s Marií Koptovou, se kterou ještě téhož roku uzavřel v chrámu sv. Víta v Praze církevní sňatek. Žel manželství nepřineslo z neznámých příčin děti. Novomanželé se přestěhovali do Mačkova u Blatné. Manželka pracovala v JZD, pan Kříž v různých autodílnách na okrese. Stále dostával od některých lidí znát, že je bývalý politický vězeň. Měl problémy i s StB, ale nevzdával se. Odmítal vstoupit do ROH, nechodil k volbám, pravděpodobně udržoval i nějaké kontakty s americkou ambasádou. Rok 1989 přijal Václav Kříž s povděkem. Jeho vztah k západním spojencům vykrystalizoval v založení Spolku přátel USA v Blatné. Stal se i členem Konfederace politických vězňů, čímž přirozeně navázal na svou účast při zakládajících sjezdech K 231 v roce 1968. V současnosti se účastní života písecké pobočky KPV. S manželkou žijí stále v Mačkově. Brzy oslaví již padesát let společného manželství. Když se zamýšlí nad léty věznění, tak je vděčen především za příležitost poznat rozličné lidské charaktery v mezních situacích. Za to, co udělal, se nestydí, protože nikomu neublížil. Zastával jen své přesvědčení.