Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Olga Kroupová (* 1935)

Za dědinou někdo napsal, že Hitler je vůl

  • narodila se roku 1935 v Moutnici

  • v roce 1935 otec Josef Páral vězněn na Cejlu

  • v květnu 1945 zažila osvobození Moutnice sovětskou armádou

  • v roce 2024 žila v Ledči nad Sázavou

Tatínka věznili na Cejlu, protože byl starostou

Olga Kroupová se narodila v Moutnici u Brna manželům Páralovým v roce 1935. Tatínka za války, kdy bylo Olze osm roků, zatkli a věznili jeden a půl měsíce v brněnském Cejlu. Otec v té době totiž zastával post starosty. Olga Kroupová vysvětluje: „Za dědinou někdo napsal, že Hitler je vůl. Začalo se to vyšetřovat a v první řadě zavřeli starostu. Lidé ale pak nahlásili, kdo to udělal, a tak tatínka pustili. Byl ale domlácený, zuby vypadané, dopadl dost špatně.“

Osvobození Moutnice 

Na konci války, když se blížila sovětská fronta a hnala Němce, schovávala se rodina Páralových, tedy Olga s rodiči a ještě třemi bratry, ve sklepě, ze kterého tatínek vybudoval bunkr. „Bydleli jsme naproti kostelu a Němci si tam dali ostřelovače. Jak přicházeli Rusi od Těšan do naší zahrady, tak se je snažil ostřelovat. Maminka nahlásila, že je tam ten Němec, aby si Rusi dali pozor a zlikvidovali ho,“ vzpomíná Olga Kroupová a dál popisuje příchod Sovětů : „My jsme to měli přímo k tomu sklepu, takže sem tam střelil i na nás do toho sklepa. Naštěstí to tatínek zabezpečil, že jsme tam měli takové silné vrata a bylo to dobré. Přežili jsme to jakžtakž.“ V roce 2024 žila v Ledči nad Sázavou.

 

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Terénní reportáže

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Terénní reportáže (Jitka Andrysová)