Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Petr Kubálek (* 1938)

• narozen 7. prosince 1938 ve Vítkovicích v Moravské Ostravě

• otec měl české a matka židovské předky

• matka Yella rozená Glücklichová zahynula ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec v dnešním Bělorusku

• Petr byl kvůli židovskému původu několik měsíců ukrýván u Josefa Chytila v Kunčicích

• později byl ukrýván u manželů Cabákových v Horní Bečvě

• otec Antonín Kubálek po válce národním správcem Grandhotelu Pupp v Karlových Varech

• v roce 2019 bydlel Petr Kubálek v Olomouci

V prvních letech života je pro nás máma tím nejdůležitějším. Seznamuje nás s okolním světem, ochraňuje, pečuje, učí nás, dává lásku a symbolizuje domov. Petr Kubálek má na svou maminku Yellu jen mlhavé vzpomínky, protože v jeho třech letech ji kvůli židovskému původu naložili do transportu mířícího do Terezína a o měsíc a půl později dobytčím vagónem poslali do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec v dnešním Bělorusku, kde zahynula. Petr pak strávil několik měsíců v úkrytu u rodinných známých, aby se nestal součástí zrůdného plánu nacistů o úplném vyhlazení Židů.

 

Nechali se rozvést, aby uchránili jediného syna

Petr Kubálek se narodil 7. prosince 1938 ve Vítkovicích v Moravské Ostravě rodičům Antonínovi a Yelle, rozené Glücklichové. Rodiče byli odlišné národnosti. Otec měl české a matka židovské předky. Seznámili se ve Vídni, kde se také v dubnu 1936 vzali. V roce 1937 se nastěhovali do Vítkovic, kde otec získal lukrativní zaměstnání jako správce Závodního hotelu Vítkovického horního a hutního těžířstva. Ve Vítkovicích se také Yelle a Antonínovi narodil jediný syn. Těsně předtím Yella vystoupila z židovské obce a novorozeného Petra rodiče nechali 23. prosince pokřtít.

Rodinné štěstí ale kalily události v Evropě a rozpínající se moc nacistického Německa. To už ale německé vojsko před Petrovým příchodem na svět v říjnu 1938 bez boje obsadilo českomoravské pohraničí a pak v březnu 1939 i zbytek okleštěné republiky, na jejímž území výnosem zřídili Protektorát Čechy a Morava. V té době se již v Německu několik let uplatňovaly protižidovské norimberské zákony a právě smíšené manželství nakonec stálo za otcovým rozvázáním pracovního poměru. Rodina se pak přestěhovala za otcem Antonína Kubálka, který v Olomouci vlastnil hostinec Na Špici (dnes hotel Senimo).

Kvůli stupňujícím se potížím se rodiče v dubnu 1940 rozvedli, aby tak uchránili svého jediného syna před hrozbou nacistické perzekuce. Na čas se pak Antonín a Yella museli přestat stýkat. Petr zůstal u matky, zatímco otec je tajně navštěvoval. „Když pak zjistili, že bez sebe nemůžou žít a stejně to asi nemá vliv na můj osud, tak se chtěli znovu vzít, ale německé zákony to už nepovolovaly,“ vypráví Petr Kubálek.

 

Jen letmá vzpomínka

Matka s Petrem pak nějaký čas bydleli u její židovské kamarádky Anděly Wesselé na Nádražní ulici (dnes Masarykova) v Olomouci. Právě z té doby pamětníkovi zůstala letmá vzpomínka na maminku. „Pamatuji si na maminčiny brýle, když se nade mnou nakláněla v postýlce. To je jediná vzpomínka, která mi zůstala,“ dodává.

Ke konci dubna 1942 si otec vzal Petra k sobě do hostince Na Špici, který Antonín Kubálek po smrti svého otce zdědil. O měsíc později, 30. června 1942, musela matka nastoupit do transportu směřujícího do Terezína. V tamním ghettu se Yella setkala se svou sestrou Lise a podle vyprávění pamětníka se ji tam také pokusil navštívit Antonín. „Vzal láhve vína a jel do Terezína, aby podplatil strážné. Jenže k jeho smůle se tam objevil velící důstojník, který ho nechal postavit venku na dvůr. Tatínek později vykládal, že už se loučil se životem. Nechal ho tam stát hodinu a pak ho propustil. Pravděpodobně víno zabralo.“

V Terezíně ale Yella zůstala jen velmi krátce, protože ji 14. července 1942 spolu se sestrou Lise deportovali do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec na území dnešního Běloruska. Yella během cesty z vagónu vyhodila dopis na rozloučenou pro malého Petříka, který nejspíš díky ochotnému nálezci později našel svého adresáta. Končí slovy: „Ještě jednou polibky. Objímám Tě, můj dobrý, zlatý chlapče. Zůstaň zdráv! Tvoje máma. Tvoje máma!“

Z tohoto transportu mířícího do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec, který stával dvanáct kilometrů jihovýchodně od Minsku, nepřežil nikdo z 2033 osob. Nacisté se v říjnu 1943 snažili zamaskovat stopy po vraždách a zvláštní komando exhumovalo masové hroby a těla spálilo.

 

V úkrytu před nacisty

Čtyřletý Petřík zůstal u otce, ale v březnu 1943 přišlo předvolání Národní rady pro židovskou otázku v Čechách a na Moravě, aby se Petr Kubálek dostavil do Prahy. „Měl jsem tehdy zánět středního ucha, který se léčil vytloukáním. Táta mě vzal a šel na gestapo v Olomouci a tam je prosil, že jsem nemocný a ukazoval jim jizvu. Pamatuji si, že jsem měl tehdy židovskou hvězdu, kterou mně otec normálně nedával, a že na tátu gestapák nepříčetně řval, že musím odjet,“ vypráví Petr Kubálek.

Otec se pak Petra rozhodl ukrýt do rodiny jeho kmotry, k Josefu Chytilovi, majiteli nádražní restaurace v Kunčicích, kde zůstal do roku 1944. „Nevycházel jsem z pokoje,“ vzpomíná pamětník, který místo dětských her s kamarády strávil několik měsíců v malé místnosti, aby tak minimalizoval prozrazení. Poté mu úkryt poskytli manželé Cabákovi z Horní Bečvy. Jejich dům stál na kopci a už z dálky byli vidět příchozí. Jednou k nim pro vajíčka zamířili také němečtí vojáci. Právě pro tyto případy Cabákovi pro Petříka vybudovali úkryt na půdě. „Pan Cabák na půdě v podlaze vytáhl prkno, kde měl skrýš. Položil mě tam a dal zas prkno zpět, takže to vypadalo jako celistvá podlaha. Jenže prkno trochu vyčnívalo. Nebylo to vypracované do detailu. Takže kdyby na to někdo šlápl, tak by mě přimáčkl. Měl jsem z toho jako dítě hrůzu.“

 

Nese si to celý život

Otec Petra pravidelně navštěvoval a finančně také podporoval Cabákovy. Petr u nich zůstal až do konce války, kdy se konečně vrátil domů. V té době byl otec již skoro rok ženatý s o patnáct let mladší Matyldou Šimonovou. Svatba se konala v kostele, a protože katolická církev chtěla mít jistotu o platnosti sňatku, otci se podařilo zjistit osud Yelly a její smrti ve vyhlazovacím táboře. Petrovi Kubálkovi to ale řekli až o mnoho let později.

Po válce se otec stal národním správcem Grandhotelu Pupp v Karlových Varech, kam se také rodina přestěhovala. Petr vzpomíná, že otec se mu vůbec nevěnoval, protože byl zahlcen svou prací. „Táta se staral o rodinu z materiální stránky, ale to bylo vše. Nebyl rodinný typ. Jako dítě jsem miloval stolní hru dáma a on mně sliboval, že si se mnou zahraje. Pak sliboval, že si se mnou zahraje na Vánoce a ani jednou si se mnou dámu nezahrál,“ vzpomíná pamětník a dodává, že ani s „novou“ matkou neměl nejlepší vztahy. „Byla jen o čtrnáct let starší a chovala se ke mně jako k dospělému. Nezažil jsem, aby mě jako dítě někdo pohladil.“

V Karových Varech přišly na svět dvě Petrovy sestry – Marie a Nataša. Petr tam také onemocněl tuberkulózou a zpozdil se tak jeho nástup do školy, v níž měl potíže kvůli své nedoslýchavosti způsobené operací středního ucha. Vypráví, že dětství prožil v osamocení. Když si konečně našel kamarády, museli se z města odstěhovat. Otce totiž na udání obvinili z manka v hotelu. V té době již několik měsíců v Československu neomezeně vládla komunistická strana a hotel v roce 1951 dostal nový název - Grandhotel Moskva a patřil pod Československé hotely. Ačkoli se obvinění neprokázalo, negativní posudek zůstal, a tak rodina odešla do Bratislavy, kde otce zaměstnal jeho kamarád židovského původu, ředitel restaurací a jídelen. „Vznikla tehdy protižidovská kampaň, když jsme se rozkmotřili s židovským státem. Zavřeli tehdy také ředitele židovského původu, a protože bylo známo, že otec je jeho přítel, tak ho zavřeli taky. Samozřejmě pravý důvod neuvedli,“ vysvětluje Petr Kubálek uvěznění otce v Bratislavě v období politických procesů s antisemitským podtextem. Asi po čtvrt roce pak otce propustili.

Rodina se pak několikrát stěhovala. Bydleli v Trenčianských Teplicích, Prostějově a nakonec opět v Olomouci. Petr Kubálek vystudoval mechaniku na střední průmyslové škole v Přerově a poté pracoval jako technik v Chronotechně a ve středisku výpočetní techniky v Olomouci. Začala se ale u něj projevovat duševní porucha a opakovaně byl hospitalizován na psychiatrické léčebně. „Souviselo to s tím, že jsem neměl mámu. Všechno se to na mě navalilo, z války, z dětství po válce a další věci. Takže jsem onemocněl a pak jsem byl v invalidním důchodu,“ vypráví Petr Kubálek, který v roce 2019 bydlel v bytě s pečovatelskou službou v Olomouci.

 

Poznámka autora: čerpáno také z internetových stránek Židovské obce Olomouc - http://kehila-olomouc.cz/rs/wp-content/uploads/P%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh-skr%C3%BDvan%C3%A9ho-d%C3%ADt%C4%9Bte-a-jeho-matky.pdf

https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/103327-yella-kubalkova/