MgA. Petr Kubánek

* 1943

  • „Oni si mně pozvali tady na městskou organizaci, kterou měli na Praze 4, protože televize už byla na Kavčích horách celá. A tam byl jako pohovor nebo něco. Ta soudružka, která to tam vedla, já myslím, že měla nějakou hlášku teda, jo, jinak by si toho asi nevšimla. On se k tomu taky musel napsat životopis, tam bylo přímo uvedený, aby tam člověk rozvedl, jaký má vztah k náboženství. A já jsem byl vždycky vychovanej jako evangelík teda. My jsme tam měli na Vinohradech, když jsme bydleli, takovej sbor, největší tady v Praze, a tam do toho jsem chodil naprosto pravidelně a byl jsem konfirmovanej. A zažil jsem tam i spoustu jiných akcí. Pak jsme tam měli svatbu tady s Hankou. A ona mi ta soudružka na konci pohovoru povídá: ‚Soudruhu, ty jsi tady ale nenapsal, jakej máš vztah k tomu náboženství. Řekni nám něco o tom.‘ A já jsem v tu ránu, opravdu v tu ránu... já nevím, jestli ten citát z Bible znáte, bylo to, jako by za mnou někdo stál, opravdu do ucha řekl: ‚Petře, než kohout zakokrhá, třikrát mne zradíš.‘ Já nevím, jestli ten citát znáte – neznáte. Ono je to v Bibli, když Ježíš Kristus... když oni ho zatkli a odsoudili ho, předtím než ho ukřižovali, tak se k tomu... svatej Petr, když oni byli předtím, Ježíš seděl s těma učedníkama na Poslední večeři páně, tak svatej Petr... tak on jim řekl Ježíš, že se tohle stane, že ho ukřižujou a že ho odvedou od nich. A on, ten svatej Petr, řekl: ‚Ježíši, když tě odvedou, tak já půjdu pořád s tebou a nikdy tě neopustím.‘ A on mu Ježíš řekl: ‚Petře, ty, než kohout zakokrhá,‘ to už bylo večer, ‚než třikrát zakokrhá, tak ty mne zradíš.‘ V Bibli je napsáno ‚zapřeš‘. A já jsem to úplně slyšel, jak mi to povídá někdo do ucha, a já jsem si řekl: ‚A já ne.‘ A tý soudružce jsem řekl: ‚No, to víte, já jsem byl takhle vychovanej a tu víru mám.‘ – ‚To stačí, to stačí,‘ a tak jsem odtamtud vypadl.“

  • „Tátu krátce po tom 48. vyhodili, on pracoval na ministerstvu lehkého průmyslu tady na nábřeží, tam bylo. Tam jsme za ním chodívali, to si pamatuju, ale ty okolnosti si teda nepamatuju. Tátu teda vyhodili z toho zaměstnání, protože byl tzv. zápaďák a komunisti ty všecky „zápaďáky“ buď pozavírali, nebo jim znepříjemnili život, že je vyhodili. Táta pak nemohl najít žádné zaměstnání, a protože měl už rodinu, to se narodila ještě sestra a krátce nato se narodila další sestra ještě, my jsme byli dohromady čtyři. Tak táta, když hledal to zaměstnání, tak jediná možnost byla, že se vyučil elektromontérem, a pak až téměř do konce života jezdil tady po montážích po republice.“

  • „Asi dvakrát si tátu odvedli, a my jsme to tak jako nebrali... Tak prostě táta někam šel, že jo. Pamatuju si, že maminka brečela, že měla strach, co s ním bude, ale naštěstí se asi za dva nebo tři dny vrátil vždycky. Takže to bylo takhle.“ – „To znamená, že tam zůstal na nějaké výslechy?“ – „Asi jo. On o tom nikdy doma nemluvil. Já si pamatuju akorát ty fízly, který k nám přišli. To byli dva muži, který se s náma dětma dali do hovoru, normálně jako s dětma, že jo, a vyptávali se nás, to mi časem došlo, že se nás vyptávali, s kým vším se táta stýká.“ – „Těch malejch dětí se ptali?“ – „Těch malejch dětí se ptali, zda nemá doma nějaký zbraně, jestli má nějaký věci a tak z tý armády.“

  • „Ze statku takovýho, né moc velkýho. Ten statek měl asi 48 hektarů a ty komunisti měli ještě v ústavě, že do 50 hektarů můžou hospodařit samostatně. Jenomže děda byl takovej velice pokrokovej a v těch Kyškovicích tam zavedl třeba chlív, na který se tam jezdily koukat delegace. Vystavěl tam chlív pro krávy, je měl ustájený, a z jedný strany si naváželi lanovkou krmení a z druhý strany se vyvážel hnůj, tou prostřední uličkou taky lanovku teda, že tam neměl žádný kolečka nebo něco takovýho. Každá kráva měla svoje pítko, takový, že když do něj strčila, tak jí tekla voda. Prostě takovej, on ho postavil ještě děda někdy v třicátých letech. No a ti komunisti to samozřejmě chtěli potom, no tak si vymysleli na... už na strejdu teda mýho, si vymysleli takový dodávky, který teda absolutně nemohl splnit nikdy, a pak ho za to odsoudili. Dokonce tam potom o něm psali nějaký hanobný články do těch novin, co tam vycházely. Teta je měla schovaný. A zavřeli ho na dva roky. A strejda bohužel byl v Jáchymově, kde těžili rudu tu uranovou, a krátce potom, co ho propustili, tak ještě nějakou dobu žil a pak zemřel, protože tam něco z toho Jáchymova získal, nějakou tu chorobu z toho ozáření, a zemřel. Oni tu rodinu z těch Kyškovic celou vystěhovali. Těm řekli jeden den, že druhej den přistaví auto, ráno, a musí odjet odtamtud. Naložili je na náklaďáky a vezli je až k Šumperku, do Jeseníků, kde potom teta žila s těma dětma, ona měla dvě děti, ale byli tam ještě ostatní sedláci, tzv. kulaci, z těch vesnic tam okolo, se kterejma se pak seznámila, když se neznali, tak se s nima seznámila. Prostě ona vždycky říkala... oni nás tam dali do takový chalupy, do který foukalo, tam byly škvíry mezi těma trámama. V zimě to bylo, když je tam odvezli, nebo na podzim, no, po žních... a tam žili minimálně ty dva roky a vodu samozřejmě neměli, nic tam teda nebylo, no.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v bytě pamětníka, 13.03.2018

    (audio)
    délka: 01:43:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

O tom, co nám komunisti udělali, se doma nikdy nemluvilo

12_2.jpg (historic)
MgA. Petr Kubánek
zdroj: projekt PNS / archiv pamětníka

Petr Kubánek se narodil 9. listopadu 1943 v Londýně rodičům Čechoslovákům. Má mladšího bratra Jiřího, též narozeného v Londýně, a sestry René a Janu, narozené později již v Československu, rodina žije na Vinohradech. Otec pochází z Prahy, matka z Kyškovic u Roudnice nad Labem. Rodiče se potkali ve Francii, kde matka pracovala nejprve jako au pair a později jako úřednice na československém konzulátě v Marseille. Otec, doktor práv, ve Francii spoluzaložil Československý pluk armádních dobrovolníků a později byl v Británii u 310. stíhací perutě. Po návratu do Československa ztratil práci na ministerstvu a celý život pak pracoval jako montér na montážích. Petr Kubánek studoval Základní školu K. V. Raise na Vinohradech, později gymnázium a absolvoval produkci na FAMU. Celý život pracoval v ČST, nejprve v redakci publicistiky s mnoha slavnými osobnostmi žurnalistiky, kterou po roce 1968 komunisté rozpustili, a on se přesunul do hudební produkce. V 60. letech utrpěl na vojně úraz při nácviku živé pyramidy na spartakiádu, který zanechal celoživotně jeho ruku od lokte dolů nehybnou. I když se v roce 1968 zapojil do spolupráce se zahraničními žurnalisty během Pražského jara, potkal Winstona Churchilla mladšího a další osobnosti, k emigraci se z důvodu nemocné ruky nerozhodl. Rodina z matčiny strany čelila mnoha perzekucím. Později v důchodu překládal filmy. Petr Kubánek hovoří plynně francouzsky a anglicky. Se svojí ženou má tři syny a stále žije na Vinohradech.