Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Lubomír Kuběnský (* 1931  †︎ 2013)

• narozen 29. května 1930 v Místku

• člen 3. oddílu skautů Místek

• člen skautské družiny Termitů

• poválečný kronikář 3. oddílu Místek

• skládal přísahu prezidentovi Edvardu Benešovi v Ostravě před radnicí

• účastník Jamboree míru 1947 ve Francii

• 25. května 1948 zatčen pro ilegální šíření letáků a protistátní činnost

• 1990 kronikář skautského střediska 8. pěšího pluku Slezského Místek

• od roku 1992 revizor skautského střediska 8. pěšího pluku Slezského Místek

• 29. února 1992 udělen Řád skautské vděčnosti

• zemřel 1. dubna 2013

Za války

Když začala válka, bydlel Lubomír Kuběnský v Místku. Příliš vzpomínek na toto období nemá. Zapamatoval si však, že se Místek v roce 1939 proslavil tím, že místní vojáci jako jedni z mála kladli ozbrojený odpor Němcům, kteří přišli město obsadit. Celý incident je známý jako bitva u Czajankových kasáren.

Lubomír Kuběnský má přece jen jednu vzpomínku z úplného konce války. V Místku tehdy bylo i několik banderovců, kteří se k Rusům jako k osvoboditelům odmítali hlásit. „Ti Rusi načapali jednoho toho banderovce, to jsem viděl na vlastní oči, on je prosil, ať nestřílí, a on natáhl samopal a odprásknul ho, bez milosti.“

Po roce 1945

Ihned po osvobození v květnu 1945 se dal pamětník ke skautům. Patřil do 3. oddílu v Místku. Říkali si termiti. Sám Lubomír Kuběnský získal přezdívku Rapax. Zaprvé proto, že slovo pax znamená v latině mír, což korespondovalo s jeho křestním jménem, zadruhé proto, že celé slovo lze přeložit jako „dravý“, a to prý v mládí byl.

Přísahu skládal brzy po válce v Ostravě před místní radnicí. Přítomen byl i prezident Edvard Beneš. „Tam jsme se sjeli! Jéžiš! To jsme prošli Ostravu v osmistupech, nás tam bylo!“

Každý rok, i po únorovém převratu, na svatého Martina jezdili místečtí skauti, stejně jako ostatní z celé republiky, na Ivančenu. Každý měl dole vzít kámen a přinést ho nahoru. Tam z nich postupně vznikal kamenný val. Lubomír Kuběnský ale vzpomíná, že ho neustále někdo ničil a bořil. Nakonec tam na památku šesti popravených skautů, které Němci zabili těsně před koncem války, vznikla zděná kaplička. „Oni to fotili a filmovali všecko, ti estébáci. Všechny, co tam byli. (...) Tam chodil takovej ten civil, on tam bydlel...“

Kromě toho jezdil jejich oddíl vždycky 28. října také do Palkovic, kousek od Frýdku-Místku. Tam se vždy postavila velká vatra. Po cestě autobusem tam skauti zpívali třeba oblíbené písničky Tomáše Garrigue Masaryka. „Ten šofér vždycky říkal: ‚Přestaňte, přestaňte, nebo nás všechny zavřou.‘“

V té době pamětník vedl také střediskovou kroniku, kterou ale při stěhování z Místku někomu předal. Teď neví komu a kroniku nelze dohledat. 

Jamboree míru

Nejhezčí vzpomínky má na Jamboree míru 1947, které se konalo ve Francii. Dohromady se tam sjelo třicet tisíc skautů z celého světa. Z Československa jelo patnáct oddílů a dvě kapely. „Z Místku jsme jeli tři. Marcel Dostál, Láďa Konečný a já. A z Frýdku Jiří Šmíd.“ Odjíždělo se z dnešního hlavního nádraží v Praze. „Heliodor Píka nás vyprovázel z Prahy z Wilsoňáku. Potom ho bolševici popravili.“

Ze vzpomínek na toto skautské shromáždění byla také vydána kniha Československo na Jamboree míru 1947, kde je na jedné fotce Lubomír Kuběnský zachycen, jak škrábe brambory. Skauti na Jamboree také vydávali vlastní noviny.

„V únoru byl puč a v květnu nás zavřeli“

V roce 1948 chodil pamětník na reálné gymnázium v Místku a Státní bezpečnost ho vytáhla přímo ze třídy. Mamince někdo do obchodu donesl jen aktovku, která po něm ve třídě zbyla. Odvezli ho do Ostravy, kde byl v cele strop černý od štěnic. Jediná žena, která tehdy se skauty seděla, byla Marie Ambrožová.¹

Nebyl sám, kdo byl vězněn: spolu s ním i Stanislav Horák, Čeněk Šmirda, Zdeněk Pigar, Ivan Kramoliš, Bořivoj Tajchman, Milan Chlebek, Jaromír Finda, Marcel Dostál (který byl spolu s ním na Jamboree) a Karel Škapa. Všichni byli v té době nezletilí. Lubomír Kuběnský cituje z úředního spisu: „‚Jmenovaní mladiství s dalšími osobami dospělými vytvořili v Místku a okolí ilegální protistátní skupinu. Rozšiřovali letáky a nepravdivé zprávy a zabaveny u nich byly i zbraně.‘ No, zbraně, akorát jeden nezpůsobilý samopal tam byl...“

Když ho 12. června 1948 po třech týdnech propouštěli z vyšetřovací vazby, dostal následující potvrzení: „Po celou dobu vyšetřovací vazby starala se správa věznice o jeho stravování, ošacení a potřebu mýdla.“ Soud se odehrál až rok nato.

Když byl Junák komunisty zrušen, zkoušel se Lubomír Kuběnský zaregistrovat u francouzských skautů. „Tak jsem tam napsal. Já jsem si tam dopisoval s jedním bratrem francouzským a napsal jsem mu, jestli by mě nemohli zaregistrovat ve Francii za skauta. Oni mi odepsali, že jejich stanovy nepřipouští, aby cizinec byl členem, ale že bych mohl být ve Svazu přátel francouzských skautů.“ Skaut, který mu z Francie odepsal, mu pak alespoň poslal tamní skautské noviny a časopisy.

Jeden pamětníkův francouzský kamarád z Jamboree mu také poslal fotografii se slibem, že kdyby se mu podařilo utéct z Československa, poskytne mu veškerou pomoc.

S StB za zády

I když byl Lubomír Kuběnský z vazby propuštěn, Státní bezpečnost měl za zády neustále. „Oni tam měli postavenou maringotku, takovou stavební, a tam pořád z toho sledovali, kdo k nám chodí a kdo od nás odchází. Když jsme šli kolem, tak jsem na ni vždycky zabušil, ať tam nespí.“

Na neustálý dohled vzpomíná i pamětníkova manželka Marie. Ta šla jednou venčit k řece jejich foxteriéra a vykopat křen. Když se s křenem v ruce narovnávala, zjistila, že ji pozorují dva muži. Vydala se k řece kořen omýt, a to už se oba rýpali v zemi tam, kde před chvílí ona. „Mysleli si, že je tam tajná schránka.“

Ještě před revolucí byl svolán tajný sraz skautů. To už to vypadalo, že režim každou chvíli padne. Skauti se tam radili, co dál. Jen jeden skaut se zašil do stanu a říkal: „‚Nic tu, nic neorganizujte, nic, nic, já nic, to, to, nechte toho!‘ Bál se o svoji existenci.“

Lubomír Kuběnský byl u všech obnov Skauta, i při té krátké v roce 1968. „To vždycky, jak to šlo, tak to jelo. To bylo tolikrát, čtyřikrát to padlo a zase se to vzkřísilo. To se říkalo: Jednou skautem, vždycky skautem.“

Po revoluci

V roce 1990 se pamětník opět zapojil do obnovy Skauta. Stal se kronikářem skautského střediska 8. pěšího pluku Slezského Místek. O dva roky později byl v tomto středisku revizorem. 29. února 1992 mu byl udělen Řád skautské vděčnosti.

Lubomír Kuběnský zemřel 1. dubna 2013.

Použité prameny a literatura:

ABS, f. Studijní ústav MV, sign. 302-559-7.

ABS, f. Studijní ústav MV, sign. 305-47-2.

FOLDYNA, Jakub a FOLDYNA, Tomáš. Po stopách historie skautingu ve Frýdku a Místku. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Okresní rada Junáka Frýdek-Místek, 2013. ISBN 978-80-260-6566-1.

Sborník ze setkání účastníků Jamboree de la Paix – France 1947, vydáno v roce 2000.

Československo na Jamboree míru: Francie 1947, vydáno v prosinci 1947 v rámci Junácké edice Praha.

Bedřich Kalmus-Bedra: Historie skautingu v Místku, Místek 2007.

1. Provdaná Štěpánková, skautskou přezdívkou Mea.