Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ladislav Kubín (* 1934)

• narodil se 20. července 1934 v obci Holé Vrchy

• rodina se za války podílela na pomoci partyzánům, poskytovali jim jídlo

• 9. května 1945 viděl, jak letadla Rudé armády bombardují Mladou Boleslav

• vyučil se automechanikem, pracoval v automobilce AZNP

• od mládí se závodně i organizačně věnoval silniční cyklistice a cyklokrosu

• jako pořadatel se více než třicet let účastnil Závodů míru

• dělal maséra československým cyklokrosovým reprezentantům

• přes sedmdesát let pořádal cyklokrosové závody na Holých Vrších

• působil jako místní starosta a patriot, v roce 2023 v obci stále žil

Během druhé světové války se v lesích kolem obce Holé Vrchy na Mladoboleslavsku ukrývaly skupinky partyzánů. U místních získávali důležitou pomoc. „V hospodě, kde byl i krám, místní hospodský sbíral potraviny pro partyzány. Maminka mě tam posílala s taškou. Nevěděl jsem, co v ní je. Hospodský v sále pod podlahou skrýval jídlo a v noci si pro něj partyzáni chodili,“ líčí Ladislav Kubín. 

Jeho rodina i další lidé z vesnice během okupace riskovali život, ale nakonec válku přečkali ve zdraví. Na poválečné roky pak vzpomíná pamětník jako na nejkrásnější období svého života, kdy ve vsi drželi všichni pohromadě.

Ladislav Kubín se sám poté výrazně zapojil do života na Holých Vrších. Začal zde totiž pořádat cyklistické závody a vzhledem k tomu, že se v průběhu let dostal jako trenér a masér mezi československé nejlepší závodníky, stalo se jeho jméno i jméno rodné vesnice významným pojmem české cyklistiky. V lesích, kde se dříve skrývali partyzáni, tak nakonec jezdili olympionici.

Dědeček ho učil hospodaření

Ladislav Kubín se narodil 20. července 1934 v obci Holé Vrchy ležící nedaleko Mladé Boleslavi. Na svět přišel jako třetí dítě svých rodičů, ale své starší sourozence nikdy nepoznal, protože oba zemřeli krátce po porodu. Tehdy se ještě běžně rodilo spíše doma než v nemocnici, což s sebou bohužel neslo velká zdravotní rizika.

Pamětníkův otec Ladislav také pocházel z Holých Vrchů a pracoval jako pekař v nedalekých Čejetičkách, kam pravidelně dojížděl na noční směny na kole. Během druhé světové války práce v pekárně přišla vhod a rodina díky tomu netrpěla hlady. Pamětníkova matka Anna zase pomáhala na polích ostatním zemědělcům v okolí.

Kubínovi také měli své malé hospodářství. „Práce na poli byla. Nosil jsem otci svačinu a taky jsem tam musel dělat. Pěstovali jsme kousek obilí a brambory. Dědeček mě zase naučil se pohybovat kolem slepic a králíků,“ popisuje Ladislav Kubín, který si díky hezkým vzpomínkám na dětství už odmala pěstoval silný vztah k rodné vesnici.  

Riskovali život

Klid a idylu na Holých Vrších výrazně narušil rok 1938 a všeobecná mobilizace v Československu, které se v čím dál vypjatější politické situaci v Evropě obávalo střetu s nacistickým Německem. „Máma mě chytla, brečela a říkala, že táta musí do války a že ho zastřelí. Táta na mobilizaci nastoupil, ale brzy se vrátil,“ vzpomíná Ladislav Kubín.

Místo konfliktu přišla mnichovská dohoda a zabrání Sudet, o půl roku později už jednotky wehrmachtu obsadily zbytek Čech. Sousedi z Holých Vrchů se tak vydali na nedaleký kopec Chlum, kde v roce 1935 zasadili lípu a pomník na počest T. G. Masaryka. Pomník z kopce odnesli a po celou dobu německé okupace jej přechovával u sebe tehdejší starosta obce pan Svárovský, ačkoliv tím riskoval život.

Kvetly šeříky, bzučely úly a padaly bomby

Napětí a neustálé ohrožení panovalo na Holých Vrších až do samotného závěru druhé světové války. Když se hlásil poplach, Kubínovi odcházeli do úkrytu společně s ostatními rodinami k sousedům, kteří bydleli poblíž lesa. Pamětníkův otec poslouchal rádio a na mapě se snažil odhadnout pohyby vojsk.

Začátkem května ale konečně Německo kapitulovalo a alespoň v Evropě druhá světová válka skončila. „Nemůžu na tu radost do smrti zapomenout, na zahradě kvetly šeříky, mezi nimi bzučely otcovy včelí úly. Koukal jsem, jak za plotem po prašné cestě jezdí osvobozenecké vojsko. Velení Rudé armády se usadilo ve větším hospodářství naproti našemu domu,“ popisuje Ladislav Kubín.

Devátého května 1945 , den po německé kapitulaci, si pamětník s dalšími dětmi hrál na návsi a od východu spatřili na obloze letět ruská letadla. „Mávali jsme jim a koukali, jak letí směrem na Boleslav. Najednou z nich ale něco začalo padat.“ Přestože po uzavření míru boje už všude utichaly, v Mladé Boleslavi zahynuly stovky lidí. Rudá armáda útočila na více místech na ustupující německé jednotky, které si snažily na poslední chvíli dostat do amerického zajetí. O této pravdě se ale poté dlouhá léta za komunismu mlčelo.

Ani nálet na Mladou Boleslav a strach o blízké, kteří tam žili, nakonec nezkalil převažující radost a euforii z konce války. Na Holých Vrších se to podle pamětníka projevovalo silnou pospolitostí. „Byly to dva nejkrásnější roky v mém životě,“ přiznává Ladislav Kubín.

Na pořádné kolo si musel počkat

Po základní škole nastoupil pamětník do učení k boleslavskému automechanikovi Líznerovi. Zde se dostal kromě aut také k práci s motocykly, protože v dílně poskytovali servis slavnému motocyklovému závodníkovi Františku Šťastnému. Nejblíže měl však Ladislav Kubín k jízdním kolům, i díky tomu, že se přátelil s nevlastními syny svého mistra. Oba totiž závodili jako cyklisté.

Pamětník na kole jezdil především do práce, ale brzy také zatoužil závodit. Na první pořádné kolo si ale musel počkat. „Po měnové reformě si táta vyměnil peníze a ještě jsem čekal, až přinese výplatu, abych měl nějakých šestnáct set korun. Jeli jsme do Prahy koupit italské kolo Legnano, se kterým jezdili naši tehdejší reprezentanti,“ popisuje pamětník.

Ladislav Kubín aktivně závodil od roku 1948, nejprve v oddíle Sokol AZPN Mladá Boleslav, který se posléze přejmenoval na Spartak Mladá Boleslav. Za svůj největší úspěch považuje vítězství v okresním přeboru. V cyklistice pokračoval i poté, co odešel na vojnu v roce 1954, během níž se účastnil kvalifikační jízdy na Závod míru.

Pravidelného závodění ale pár let po návratu z vojny musel pamětník zanechat. „Zemřel otec, tak jsem měl jiné starosti s hospodářstvím, králíka jsem tehdy pomalu neuměl zabít. Na kolo už nezbýval čas, tak jsem to ukončil,“ říká.

Mazal nejlepší cyklisty

Své vášně pro cyklistiku se však Ladislav Kubín nevzdal. Od roku 1966 vychovával mladé závodníky, poté si udělal masérský kurz a staral se pro změnu o československé cyklokrosové reprezentanty. Díky tomu se například v roce 1983 podíval na mistrovství světa do anglického Birminghamu.

V období komunismu ovšem platil za největší a nejdůležitější cyklistickou událost roku Závod míru. Jednalo se o etapovou soutěž, která se jezdila na území států východního bloku a měla výrazný propagandistický účel. Startovala zpravidla na Prvního máje, kdy se slavil Svátek práce. Účastnili se ho však i západní cyklisti z druhé strany železné opony.

Ladislav Kubín se Závodů míru účastnil v různých realizačních funkcích přes třicet let. Začínal jako bagážista, který závodníkům mezi etapami převážel jejich výbavu. Později ale zúročil i své masérské dovednosti a dělal také například servismana nebo řidiče pro rozhodčí a zdravotníky.

Jsem patriot

Další výraznou stopu v dějinách české cyklistiky Ladislav Kubín rozepsal přímo na Holých Vrších. Začalo to, když se svým sousedem a spolujezdcem Josefem Pelantem kráčeli zpět ze schůze boleslavského oddílu a ujel jim vlak.

„Někde na silnici u Řepova jsme se dohadovali, kdo z nás je lepší, a rozhodli se, že si to na pouti rozdáme. V roce 1950 to začalo, s vrstevníky jsme závodili na Holých Vrších a za dva roky nám tam povolili veřejný závod. První ročník vyhrál soused Pelant a druhý ročník já, ale jenom proto, že mu spadl řetěz.“

Z původně kamarádského hecu se během sedmdesáti let vyvinuly jedny z nejznámějších cyklokrosových závodů v Česku a zahraničí. Na trati kolem Holých Vrchů se dvakrát konalo mistrovství republiky a také nominační závody na mistrovství světa. Projeli si ji špičkoví závodníci jako Jiří Ježek, Jaroslav Kulhavý, Zdeněk Štybar nebo Petr Dlask. Pamětníkovi se sem dařilo zvát i hvězdy ze zahraničí, například trojnásobného mistra světa Maria Le Clerca z Belgie.

Holé Vrchy se tak staly ve slovníčku tuzemských i zahraničních cyklistů pojmem. Ladislav Kubín do rodné vesnice jenom netahal závodníky z celého světa, už od 50. let se rovněž zapojoval do komunální politiky, dělal místního starostu, a to aniž by kdy vstoupil do komunistické strany. „Jsem patriot. Na Holých Vrších jsem se narodil a rád bych tam i skončil,“ přiznává pamětník.