Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Mgr. Jiří Kučera (* 1948)

• narozen 20. ledna 1948 v Humpolci

• otec Josef Kučera byl v 50. letech z politických důvodů propuštěn z gymnázia

• do školství se otec vrátil v polovině 60. let

• starší sourozenci měli problémy při dalších studiích

• pamětník působil v bigbeatové kapele The Strangers

• od roku 1971 vyučoval na základních školách

• od roku 1990 ve funkci ředitele základní školy

• v letech 1994 až 2008 členem zastupitelstva města Humpolec

• v letech 2002 až 2018 starostou města Humpolec

Komunistické represe v Československu postihly nejen živnostníky, rolníky, kněze, ale také učitele, kteří byli z politických důvodů nuceni opustit školství. Jedním z tisíců potrestaných se stal v 50. letech středoškolský profesor Josef Kučera z Humpolce.

„Všichni jsme to cítili jako strašlivou nespravedlnost vůči tátovi,“ vypráví jeho syn Jiří. „Když se vžívám do jeho pozice, říkám si, jak to muselo poznamenat jeho psychiku, když si položil otázku: Co jsem udělal špatného pro lidi a společnost tím, že jsem své manželce toleroval chození do kostela?“ 

Jeho otec se přitom kostela stranil. Dobře totiž věděl, k jakým nepříjemnostem to může vést. Naopak pamětníkova matka Růžena si ani po otcově propuštění ze školství nenechala svou víru nikdy vzít. „Vždycky jsem si říkal, že lidi, kteří věří, to mají trochu snazší. Že věří v dobro a dokážou lépe čelit stresovým událostem, což byl případ mé matky, která díky své víře dokázala celou situaci zvládnout,“ dodává Jiří Kučera.

Jiří Kučera se narodil 20. ledna 1948 v Humpolci, kam se rodina krátce před jeho příchodem na svět přistěhovala. Jeho otec Josef Kučera nastoupil na zdejší gymnázium, tehdy sídlící v Hradské ulici, a jeho kolegou se tak například stal želivský opat Bohumil Vít Tajovský, který tu taktéž vyučoval. Josef Kučera se zajímal o vědu, zejména o astronomii a filozofii, a proto také na škole vedl předměty matematika a fyzika.

Gymnazisté na něho vzpomínali jako na laskavého člověka a rozhodně ho řadili mezi své oblíbené profesory. Vyučoval například i překladatele a spisovatele Jana Zábranu, který ale technické předměty spíše zatracoval. Učitelství vykonával s radostí a láskou, nikoli jen jako profesní povinnost. Padesátá léta ale všechno převrátila naruby.

Tátovo propuštění mělo být odstrašujícím příkladem

Komunistická strana během své nadvlády v Československu vyházela od školních kateder tisíce výtečných kantorů, a to především z obavy jejich vlivu na mládež. Vyloučením učitele se trestal nevyhovující rodinný původ, kritika režimu nebo náboženské vyznání. Ani jeden z těchto důvodů se však nedal proti Josefu Kučerovi osobně uplatnit, přesto ho komunisté v polovině 50. let sesadili z funkce.

Hlavním aktérem jeho odvolání měl být tehdejší ředitel gymnázia Josef Sztacho. Dokonce se proti propuštění profesora Kučery postavili i studenti, kteří chtěli vyjádřit svůj nesouhlas a stížnost zaslat prezidentské kanceláři. „Že musí opustit milovanou profesi, nesl táta hodně těžce. Nejde o to, že práci děláte špatně a neumíte ji, tady tomu bylo ale přesně naopak, protože to byl jeho život, byl v tom dobrý a o to víc si umím představit křivdu, kterou v sobě musel mít.“

Naše rodina se ocitla na černé listině

Propuštěný Josef Kučera posléze dostal místo účetního v družstvu krejčích, s čímž souvisel i nižší plat. Nezbylo tak nic jiného, než že do zaměstnání nastoupila i Jiřího matka Růžena, která pracovala pro národní podnik Sukno. Mezitím pamětníkovi starší sourozenci došli do věku, kdy měli řešit svá budoucí studia.

„Sestra končila s výborným prospěchem gymnázium a přála si jít na vysokou školu, což se dělo v době, kdy otce propustili a naše rodina se ocitla na černé listině. Pan Sztacho jí nedal doporučení a nikam studovat nešla. Pamatuji si, jak to doma probrečela,“ vzpomíná její mladší bratr Jiří Kučera. Podobný osud vzápětí čekal i jeho staršího bratra Josefa.

Odvod na vojnu: V podstatě mě pokořili

Politické uvolnění v 60. letech umožnilo otci Josefu Kučerovi návrat za školní katedru, nabídli mu místo na střední zemědělské škole v Humpolci, kde působil až do svého odchodu do penze.

Jiřímu Kučerovi se podařilo dostat na střední strojní průmyslovou školu v Jihlavě, kde v roce 1967 úspěšně odmaturoval. Uvolněná situace zároveň dala vzniknout humpolecké bigbeatové kapele The Strangers, ve které na baskytaru hrál i Jiří Kučera. „Měl jsem docela delší vlasy a následoval odvod na vojnu, odkud mě vyhodili, že se musím ostříhat a pak teprve mám přijít. To už byl první moment, který mě s totalitou zasáhl docela tvrdě. Mně bylo osmnáct let a to byla ta krásná šedesátá léta, a teď do toho přišla vojna. Nenáviděl jsem je. V podstatě mě pokořili, když mě poslali, abych se ostříhal, a já jsem přišel k odvodu druhý den znovu.“

Přetrvával zde antikučerismus

Po maturitě odešel pamětník studovat do Českých Budějovic vysokou školu pedagogickou, kterou dokončil s nastupující normalizací, kdy se začínalo znovu kádrovat.

Po dokončení studií se jakožto promovaný učitel magistr Jiří Kučera hlásil o místo učitele v Humpolci, kde ale podle jeho slov ještě stále přetrvával „antikučerismus“. Učitelskou dráhu započal v Červené Řečici a na základní škole v sousedním Želivě odučil dalších dvacet let. Roku 1990 se zde stal ředitelem školy.

V roce 1993 uspěl ve výběrovém řízení v konkurzu na pozici ředitele Základní školy Hálkova v Humpolci. Strávil zde devět let a postupně ho oslovovali různí zástupci politických stran. V letech 1994 až 2018 byl členem zastupitelstva města Humpolec a ve volebním období 1994 až 1998 členem městské rady. Zároveň obdržel podporu místních voličů a v letech 2002 až 2018 byl čtyřikrát za sebou zvolen starostou města.