„Šli jsme s koňmi pro proviant. To bylo nějak v Liptovském Hrádku. Na hřbitově jsme se zastavili a čtyři jsme nakládali a skládali do kuchyní a proviant do skladů. Bylo to od střepiny. Odněkud hodili granát, byli asi sto metrů od nás, nebo sto padesát, a střepiny mně šly do nohy. Ale moc to nebylo. Za dva nebo za tři dny jsem to měl zahojené. A tady na prsou.“
„Nebyl pro vojáky dostatek obuvi, takže jsem neměl, co nosit. Když jsme chodili, asi patnáct nebo dvacet kilometrů jsme pochodovali, tak se mi rozbila jedna bota. Ta bota mi praskala. Když velitel říkal ʿpozorʾ, tak mi bouchala guma na noze. Tak nás asi tři nebo čtyři dali pro mužstvo čistit brambory. Potom nás bylo asi osm nebo devět lidí, co neměli, co obléct, anebo neměli co obout na nohy, tak nám dali čistit fazole nebo přebírat fazole, hrách a čočku. Potom jsme se pomalu učili i vařit.“
„Sloužil jsem u minometného oddílu, stodvacítka minomet. Dělal jsem tam nabíječe do těch minometů. Metr dvacet roura, podstavec, talíř na spodku a kulomet. Tak se válčilo. Už je to hodně let, už si to ani neumím představit, jak je to dlouho.“
Michal Kučera se narodil 10. května 1925 v obci Úpor (okres Sečovce) na východním Slovensku. Dne 13. ledna 1945 byl v Humenném mobilizován do 1. československého armádního sboru, ve kterém sloužil nejprve jako nabíječ u minometného oddílu a následně v zásobovacím oddílu a v polní kuchyni. Zúčastnil se bojů u Vrútek, Liptovského Hrádku, Liptovského Mikuláše a dalších osvobozovacích bojů na území Československa. U Liptovského Hrádku by zraněn střepinou do hrudníku a do nohy. Po demobilizaci se usadil v obci Rybník v okrese Český Krumlov a pracoval v papírnách a následně na Státním statku ve Vyšším Brodě a v Rybníku. V době natáčení (2009) žil se svou manželkou v obci Rybník v okrese Český Krumlov.
