Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Anna Kuglerová (* 1939)

• narozena 30. listopadu 1939 v České Vsi na Jesenicku

• je německé národnosti

• rodinu nezařadili do odsunu Němců

• do odsunu Němců zařazeno mnoho příbuzných

• v roce 1946 zažila násilí na ženách během shromažďování Němců na náměstí v Jeseníku

• dva roky s matkou a sestrou nuceně pracovaly u českého sedláka v České Vsi

• v roce 2023 bydlela v Písečné

Šestiletou Annu, její matku a o rok a půl starší sestru Alžbětu na shromaždišti z odsunu Němců vyjmul Čech Josef Štafa. Oficiálně je potřeboval na práci, ale spíš upřednostňoval zjev a ženské tvary matky. Anna Kuglerová na dva roky strávené na jeho hospodářství vzpomíná jako na nejhorší léta svého života. Neustálý hlad, fyzické tresty, zima a spaní ve chlévě mezi potkany se na dlouhá léta odrazily na jejím zdravotním stavu.

Otec už se domů nevrátil

Anna Kuglerová se narodila 30. listopadu 1939 v České Vsi na Jesenicku. Na svět přišla jako prostřední ze tří dětí. Její rodiče František a Emma Langerovi byli stejně jako naprostá většina obyvatel Jesenicka německé národnosti. Rodina bydlela v Chebzí (německy Hollunder) spadající pod obec Písečná (do roku 1948 Sandhýbl, německy Sandhübel) na hospodářství prarodičů Josefa a Anny Streitových č.p. 4.

Anna se narodila tři měsíce po vypuknutí druhé světové války a více než rok poté, co celý tento kraj zabralo nacistické Německo a z bývalých pohraničních oblastí Československa vytvořilo Říšskou župu Sudety. Tamní muži pak byli postupně povoláváni do wehrmachtu. Řada přišla i na otce, který se v roce 1941 účastnil útoku na Sovětský svaz. Padl v bitvě o Charkov na území dnešní Ukrajiny v říjnu téhož roku.

Matka tak zůstala sama se třemi dětmi. Zatímco nejmladšího Josefa nechala u svých rodičů v Chebzí, s Alžbětou a Annou se přestěhovala k matce manžela do šest kilometrů vzdálené České Vsi (německy Böhmischdorf). Aby uživila rodinu, nastoupila do textilní továrny Regenhart und Raymann v Jeseníku (do roku 1947 Frývaldov, německy Freiwaldau).

Vybral si je na shromaždišti

O válečném období ale Anna Kuglerová příliš nemluví. První výrazné vzpomínky má totiž spojené až s příchodem Rudé armády v květnu 1945. Tři matčiny sestry z Chebzí tehdy vojáci odvedli, údajně znásilnili a poté odvezli do Německa. Rodina o nich neměla dlouho žádné zprávy a o jejich osudu se dozvěděli až mnohem později.

V roce 1946 v kraji, stejně jako v celém Československu, oficiálně proběhl odsun Němců. Do transportů směřujících do jedné z okupačních zón Německa musela nastoupit babička Langerová a mnoho dalších příbuzných. Prarodiče Streitovi z Chebzí ale mohli zůstat. Matku Annu a Alžbětu tehdy předvolali na jakési třídění Němců na náměstí v Jeseníku. „Vytrhávali tam lidem zlato. Ženám náušnice z uší a prsteny. Jestli urvali i prst, jim bylo jedno,“ vypráví Anna Kuglerová.

Matku s osmiletou Alžbětou a šestiletou Annou nakonec do odsunu Němců nezařadili. Na shromaždišti si je totiž vybral Čech Josef Štafa, který v České Vsi vlastnil hospodářství po Němci Neugebauerovi. Zemědělství ale prý vůbec nerozuměl a vybral si je ze zcela jiných důvodů než pro jejich pracovní zkušenosti. „Máma s ním žila. Potřeboval nějakou ženskou. Na co by ji tam držel, když se rozvedl? Manželku neměl a už si žádnou jinou nenašel, tak naši mámu,“ vypráví Anna Kuglerová, která dodává, že Josef Štafa matku běžně oslovoval jako kurvu a její dcery si pak myslely, že je to běžné české slovo.

Spaly mezi potkany

Emma Langerová musela žít v neuvěřitelném stresu – neustálé ponižování, neznalost jazyka, samota, starost o děti, obavy o život poté, co tehdy ještě neznámo kam odvezli její sestry, všeobecná nenávist k Němcům... Z dnešního pohledu se dá jen těžko pochopit, jak mohla dopustit takové bezpráví na svých dcerách. „Určité věci mámě zazlívám. Láska žádná a na mně se to odráželo, že jsem to kolikrát nedokázala předat vlastním dětem. Já jsem nevěděla, co je to láska.“

Zatímco matka s Josefem Štafem spali v domě, Anna a Alžběta měly určené místo ve chlévě. „My jsme neznaly teplo. Teplo bylo mezi kravami, ale to se musel odvézt hnůj. Spaly jsme s potkany ve chlévě. Musely jsme oddělat trochu slámy, abychom mohly vůbec na něčem spát.“

Každý den za každého počasí musely hnát krávy na osm kilometrů vzdálenou pastvu. Jídlo si ale musely shánět samy. „My jsme neznaly vajíčka, my jsme neznaly polévku. Co jsme si samy nenatrhaly nebo nám máma nesehnala tajně mléko nebo jsme si ho vzaly samy, tak jsme neměly. My jsme jedly brambory nebo šrot, co se dělalo pro zvířata. To se smíchalo a kolikrát jsme to jedly, že to bylo teplé.“

Často pracovaly i přes noc: „Mlátily jsme obilí. Byly jsme nevyspalé, že nám pak kolikrát dobytek utekl a musely jsme ho hledat. Bylo to hrozné dětství.“

Podvyživeným děvčatům občas přinesl jídlo někdo ze sousedství. „Když to viděl Štafa, tak bylo zle. Máma kvůli němu kolikrát musela vzít hrábě a dotlouct nás. Až to udělala, tak bylo dobře,“ vzpomíná Anna Kuglerová.

Útěk k prarodičům

Až v osmi letech Anna nastoupila do školy v České Vsi, protože předtím je se sestrou jako německé děti nechtěli přijmout. Povinnosti na hospodářství tím ale neubyly. „Musel odvádět nějaký kontingent. Tak my, než jsme šly do školy, jsme musely odnést velké konve mléka, až Pod lípu, jak se tomu říkalo. Kotníky jsme měly z obou stran dodřené do krve. Tak z toho domů, trochu umýt a do školy.“

Jednoho dne matku odvezli do nemocnice, kde jí operovali žlučník. Zatímco sestra pamětnice Alžběta Odziomková vzpomíná, že Josef Štafa tehdy odešel do hospody, vzpomínky Anny Kuglerové jsou rozdílné a podle ní Josefa Štafu tehdy zatkli za neplnění předepsaných dodávek. Ať už to bylo jakkoliv, sestry využily jeho nepřítomnosti a utekly k prarodičům do Chebzí, kam za nimi po propuštění z nemocnice přišla i matka. Josef Štafa si pro ně sice několikrát přišel, ale rodina už zůstala v Chebzí.

Dívky sice v dvoupokojovém domě spaly na slamníku a i tam měly spoustu pracovních povinností, ale Anna Kuglerová po prožitých útrapách vzpomíná na život v Chebzí jen v dobrém. „Teprve tam jsme začaly žít,“ dodává.

První dárek

V blízké Písečné pak obě sestry nastoupily do obecní školy. Anna musela kvůli neznalosti jazyka zopakovat první ročník. Vypráví ale, že je ve škole přijali vřele, a když viděli, v jakém je žalostném stavu, tak se jí učitelé složili na šaty. „Dlouho jsem je opatrovala. Byl to můj první dárek v životě.“

Základní školní docházku Anna ukončila v šesté třídě. Důvodem byl její vysoký věk a také častá absence způsobená špatným zdravotním stavem. Tělesné neduhy ji pak trápily celý život, což bylo následkem útrap života na hospodářství v České Vsi.

V Jeseníku se Anna na ročním kurzu vyučila švadlenou, pracovala pak v tamní textilní továrně Moravolen a později jako kontrolorka dílů ve strojírnách v Písečné. V roce 1958 se vdala za Čecha Radomíra Kuglera, s nímž měla v letech 1958 až 1966 dceru Annu a syny Radomíra a Martina. Vzpomíná, že ji manžel velice miloval a i v době jejích častých nemocí se staral o celou rodinu. Zemřel ale předčasně v nedožitých 50 letech.

V době natáčení v roce 2023 bydlela Anna Kuglerová v Písečné. Potíže se svou německou národností prý už neměla, o politiku se nezajímala a také nikdy nevstoupila do komunistické strany.