Jiří Kvapil

„V roce 1980 jsem byl na populárních závodech v pražské Višňovce. V roce 1975 jsem byl první, kdo je vyhrál v sobotu i v neděli, v roce 1980 jsem byl v sobotu druhý nebo třetí a v neděli jsem vyhrál. A v roce 1981, kdy mně zemřela maminka, jsem přijel do Višňovky a tam mně nějaký funkcionář říkal, ať jdu do přívěsu, kde byli rozhodčí a údajně tam měl být lékař, že mně píchne nějaký vitamín do žil. Já jsem říkal, že mně zemřela maminka, že se necítím dobře a že žádný vitamín do žil před závodem nepotřebuju. A to byl asi jeden z důvodů, že jsem skončil. Každý si asi dnes umí představit, co tam mohlo být.“

„Nejvíc mě mrzí, že jsem nejel závod v roce 1980 ve Wetzikonu. To mě a Miloše Fišeru poškodili, že nás tam nedali, protože rok předtím v Saccolongo byl dvanáctý Miloš a já sedmnáctý. Asi nás chtěli potrestat. Přitom já byl rok předtím ve Wetzikonu nejlepší druhý amatér. Trať se mně moc líbila a ta neúčast mě moc mrzí. Proto mě dnes mrzí, když sportovci nechtějí na mistrovství světa. My jsme chtěli, ale nemohli. To bylo na té době nejhorší, že člověk chtěl, ale nemohl.“