Dobromila Kvasničková roz. Kopečná

„Chodili z okresu poskoci, tak jsme jim říkali; takzvaní poskoci, kteří čekali před domem, než přijedeme z pole kolem osmé hodiny, udření po celodenní práci. Přišli do maštale a dívali se, kolik nadojíme, jestli nemáme schovaný někde mlíko, máslo nebo něco takovýho. Až jednou se maminka tak rozčilila, že říkala: ‚Jestli neodejdete, tak vás probodnu těma vidlema.‘ A měla ty vidle v ruce. Tak byla rozčilená, že by to pravděpodobně asi udělala. A ještě bysme se dostali do problémů...“

„Po prázdninách začal na fakultě studovat práva, pak přišel únor 1948. A už zase další čistky. Protože studenti, kteří nebyli z dělnických rodin nebo neměli ten světový názor materialistický, tak vůbec neměli šanci studia dokončit. I učitelé, kteří nebyli zrovna pro komunistický režim přízniví, byli vyhazováni. Takže zkoušející vzkázal na konci prázdnin v roce 1948: kdo může, ať se připraví na státní zkoušky – to je poslední termín. Oni už sami tušili, že žáci nebudou mít šanci dostudovat. Manžel říkal, že se mu nezdálo, že by byl dostatečně připraven, ale i tak to risknul. A ti ostatní spolužáci, kteří byli takoví víc bázliví, kteří si mysleli, že neprojdou, tak se už k vysokoškolskému titulu nedostali.“