Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ladislav Laubr (* 1920  †︎ 2016)

• narodil se roku 1920

• dětství od roku 1928 prožil na Podkarpatské Rusi

• v roce 1939 se odstěhoval zpět do Prahy a nastoupil práci ve firmě Krupp v Essenu

• v roce 1942 zatčen a vsazen na pět měsíců do vězení za kritiku německé kultury

• v roce 1943 pobýval s rodinou v Hradci Králové

• po několika měsících odeslán na práci do Saalfeldu

• v letech 1957–1959 vystudoval dvouletou průmyslovou školu

• po válce pracoval na úřadu a v textilce ve Varnsdorfu až do důchodu

• zemřel 4. února 2016

Ladislav Laubr se narodil v roce 1920 v Šilhéřovicích u Hlučína. Když vážně onemocněla jeho matka a musela být rok hospitalizována v nemocnici, otec se rozhodl přestěhovat rodinu k příbuzným na Podkarpatskou Rus, aby mu pomohli s péčí o děti. Václav Laubr tu absolvoval měšťanku, vyučil se strojním zámečníkem a chystal se na studia na střední průmyslové škole. Dne 18. března 1939 ale maďarské jednotky zahájily útok na Podkarpatskou Rus a on musel se svým otcem a příbuznými uprchnout. Jejich cesta vedla přes Rumunsko, Jugoslávii a Rakousko do Prahy, kde se ubytovali v Baxově domově na Královských Vinohradech.

Svářečem u firmy Krupp v Essenu

Ladislav Laubr se v té době snažil najít si zaměstnání v Praze. Od pracovního úřadu dostal nabídku, aby nastoupil v německé firmě Krupp v Essenu, a protože tehdy ještě nebyl plnoletý, musel jeho žádost potvrdit otec. Pamětník odjel do Essenu vlakem spolu s dalšími devíti stovkami lidí a od 6. června 1939 tam pracoval jako svářeč. Když v červnu 1941 německá říše zahájila válku se Sovětským svazem, staly se následné události třeskutým tématem debat na pracovišti. Při jedné takové diskusi během noční směny kolegové Ladislava Laubra pronesli, že by Československo a celý Balkán měly být vypáleny a převychovány německou kulturou. Na to pamětník odpověděl, že jestli Němci chtějí prosazovat svou kulturu stejně jako v Sovětském svazu, skončí brzy v pr... Tentýž den po noční směně, cca za dvě hodiny, si pro něj přišli policisté. V továrně byl totiž donašeč, který napsal obsáhlý protokol o jejich debatě, který podepsali další dva pamětníkovi spolupracovníci. Na policejní stanici si Ladislava vyzvedli civilisté a odvedli ho na gestapo. Tam mu byl předložen protokol o jeho provinění. Následoval odvoz do vězení a opakované a velmi nepříjemné výslechy. Pamětník byl celkem pětkrát vyšetřován vyšetřovacím soudcem a státním zástupcem. Po dobu věznění byl sám v cele a chodil pracovat do dílny ve věznici.

Zpátky do Německa, tentokrát totálně

Dne 24. prosince 1941 v deset hodin dopoledne dozorce odvedl Ladislava Laubra do vězeňské kanceláře. Poručil mu, aby se převlékl do civilních šatů, a odtud jej znovu odvezli na gestapo. Pamětník tu musel přečíst a podepsat protokol o propuštění s varováním, že příště bude jeho trest mnohem přísnější. Německý pracovní úřad po něm požadoval, aby se vrátil do továrny Krupp, Pamětník to však odmítl a bez hraniční propustky se vydal na cestu do Hradce Králové, kde v tu dobu žila jeho rodina. Tady od února 1942 pracoval v továrně Petrof. Neuplynul ale ani rok a přišla úřední výzva k totálnímu nasazení ve firmě Arnoust Reissmann v Saalfeldu a.d. Saale, kde měl nastoupit opět jako soustružník. Ladislav Laubr tu pracoval až do dubna 1945, kdy utekl domů přes Hoff, Cheb a Plzeň do Hradce Králové. Za ním už pochodovala americká armáda generála Pattona.

Zaměstnání u kapelníka ve Varnsdorfu

Po válce pamětníkovi nabídli, aby pracoval na městském úřadu ve Varnsdorfu jako úředník. Jeho šéf byl zároveň kapelníkem v kapele, kde hrál Ladislav na trubku. Jelikož byl ale členem strany národně socialistické a v roce 1948 se ucházel o kandidaturu do národního výboru, o tuto práci přišel a musel nastoupit do textilky ve Varnsdorfu. V letech 1960–1965 byl pět let vězněn na Pankráci a na Borech z důvodů, o kterých si nepřál hovořit – nebyly však politické. Pracoval zde ve vězeňských dílnách. V textilce ve Varnsdorfu zůstal zaměstnán až do svého odchodu do důchodu.