Mgr. Marie Lauermannová

* 1942

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Měli jsme zrovna Den učitelů. Byli jsme v restauraci, která se jmenovala Růžové údolí, a zrovna jsem vyhráli. My jsme se drželi za ruce, uklízečky, kuchařky, učitelé, družinářky, drželi jsme se za ruce a jásali jsme a lítali jsme kolem toho obrovského stolu a křičeli jsme: ,Hurá, hurá!´ To bylo, jak to mám říct, nadšení naprosté. Všichni to vnímali stejně, nebyl tam nikdo, kdo by byl třeba pro to, aby zvítězili Rusové. Vždyť jsme byli utlačovaní."

  • „Já jsem byla v té době na mateřské dovolené, ale samozřejmě jsem do školy chodila, takže se jásalo, uvolnění, to jaro, to české jaro, to bylo něco tak jako taková rosa do duše, bych řekla, a moje vzpomínka, největší z té doby, je, že jedu kočárem s mou tříměsíční holčičkou po silnici a ta silnice je plná tanků. A ta cesta kolem trvala alespoň sedm set metrů nebo kilometr a já ztvrdlá hrůzou, tak na mě, a to byli Poláci, tam z té strany, jsme dvacet kilometrů od Polska, to byli Poláci, co jeli do republiky, a teď na mě civěli. Já se divím, že jsem to vydržela."

  • „Hlásili to v rozhlase. Moje spolužačky plakaly. Já jsem ležela na lavici, takhle jsem měla složené ruce a na nich hlavu a po očku jsem pozorovala, co se jako děje, jestli mám také plakat, protože jsem nevěděla, proč bych měla plakat, takže pro mě to hlášení školního rozhlasu, že zemřel Stalin, a za čtrnáct dní na to, či za tři týdny, teď nevím, zase ten náš prezident, tak jsem neproplakala."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Štíty, 01.06.2022

    (audio)
    délka: 40:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Olomouc, 04.02.2025

    (audio)
    délka: 01:31:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život pod rudou hvězdou

Marie Lauermannová v mládí
Marie Lauermannová v mládí
zdroj: archiv pamětnice

Marie Lauermannová (roz. Mazánková) se narodila 31. července 1942 v Postřelmově na Zábřežsku. Její otec Richard Mazánek byl během druhé světové války nuceně nasazený v Mostě, kde provedl sabotáž a podařilo se mu odtud utéct. Jeho kroky vedly k ženě a dětem do Postřelmova. Tam jej ale, ukrytého v komíně, vyčmuchali policejní psi. Richard prošel vazbou v nechvalně proslulé šumperské robotárně. Odtud jej převezli do jedné z poboček nacistického koncentračního tábora Gross Rosen v Podkrkonoší. Mariin otec prošel pochodem smrti a zemřel těsně před osvobozením Flossenbürgu tamtéž. Rodina se o datu jeho smrti dozvěděla až v polovině šedesátých let a jeho hrob se nikdy nenašel. Marie Lauermannová vystudovala olomoucké Fučíkovo pedagogické gymnázium, kde základním požadavkem na studenty bylo vystoupení z církve. Po maturitě v roce 1960 pamětnice nastoupila na vysokou školu jako budoucí učitelka matematiky a výtvarné výchovy. Čtyři roky nato se provdala za Jiřího Lauermanna a odstěhovali se do Štítů na Šumpersku, kde oba učili na základní škole. Marie Lauermannová prožívala život v těsné blízkosti sovětských okupantských posádek, ale také v povinné družbě se sovětskou školou v Červené Vodě. V době po sametové revoluci jí ředitelka této školy psala z Leningradu žádost, aby Marie napsala šest zvacích dopisů pro prominentní sovětské rodiny, které se chtěly ze země dostat do svobodného Československa. Odmítla to. V roce 1990 ji zvolili jako členku městské rady – v této funkci působila dalších dvanáct let. V době natáčení rozhovoru žila ve Štítech, kde na své základní škole stále ještě provozovala keramicko–výtvarný kroužek.