Arnošt Lavante

„Já jsem ještě vedle práce dával dohromady takzvaný amatérský televizní přijímač, který byl zveřejněn v tom poválečném Radioamatéru, a dostal jsem za něj dokonce nějakou státní cenu. To bylo někdy v roce 1954. Tehdy byla celostátní výstava radiotechniky na Slovanském ostrově a v rámci té výstavy bylo vystaveno i toto. Tedy byla to hračka, mezi námi děvčaty...“

„Matka to otci doporučovala, ovšem otec byl té zásady, že být v cizině jako emigrant... a on to celkem dobře viděl z titulu své činnosti, co vystěhovalectví a emigrantství obnáší, tak byl proti tomu a trval na tom, že se vrátíme do republiky.“

„Ta diplomatická činnost jako taková, o ní jsem neměl žádné tušení, žádný kontakt pochopitelně. To se dělo někde tam v těch kancelářích, kde se pohyboval otec jako konzul, tam měl svůj tým, se kterým spolupracoval a zastupoval zájmy Československa. A pak tam byla spousta služebných, hospodář, který se staral o vodu, a podobně.“

„Vydal jsem se vlakem do Mnichova. Siemens má celou řadu speciálních odborů a oddělení a do toho jednoho jsem zavítal a říkám, podívejte, jsem ten a ten a nemáte pro mě místo? A ať už tomu bylo jakkoliv, místo měli, dokonce mi ještě zaplatili vlak tam a zpátky a do začátku nám ještě dali podnikový byt.“