Danuška Lehárová

„To víte, ve mlýnech se všude mlelo načerno. Ono to bylo tak, tady ty vesnice (to je na Chrudim), Dražkovice, tam se vždycky sbíralo po polích obilí, pšenici, tak si to šetřili a potom to vezli na žebřiňáku (do mlýna). Manžel totiž znal některý četníky, a tak vždycky svolal, jestli je čistej vzduch, a tak se žebřiňákem přijeli a ten sběr mleli. Měl to na starosti nějakej chlap, jmenoval se Kratochvíl. Ve mlejně se prodávala mouka za patnáct korun hrubá a deset korun hladká mouka a tenhle Kratochvíl, co to organizoval, to prodával v Praze za osmdesát korun. Oni ho chytli na Masarykově nádraží, ta létací komise se tomu říkalo, a byl malér. 17. března 1943 manžela sebrali.“

„On to vzal všechno na sebe, protože vždycky říkal: ‚Jestli se něco stane, já si to vezmu na sebe.‘ Můj otec mu hrozně domlouval, pořád říkal: ‚Nedělejte to, co když se něco stane?‘ A muž povídal: ‚Prosím vás, co můžete dělat, když přijde máma se třema dětma, klekne si přede mnou, mám ji vyhnat?‘ Tak ho vyslýchali. Rolníci z Dražkovic byli taky vyslýchaní a všechno tam přiznali, kolik toho bylo. Manžel byl zavřený v březnu a někdy příští rok 1944 v lednu byl odvezen. Já jsem u soudu nebyla, já nemohla, byla jsem totiž v jiném stavu. Tak jsem tam nemohla jít. Dostal pět let a padesát tisíc pokuty.“