„Jen se pamatuji, že ve stejném oddělení [vlaku] byla moje bývalá učitelka… Religionslehrerin… náboženství. My jsme se jí vždy hrozně smáli, protože měla paruku a pokaždé, když se rozčilila, tak dělala s tou parukou takhle. Měla asi devět dětí, pobožná. Asi tříletou holčičku, Mindl se jmenovala, jsem jí vzala, protože neměla dost rukou na těch devět dětí. A celou cestu na mně to dítě spalo. To bylo strašné, protože jsem přesně věděla, co ji čeká.“
„Přeci jen večer nebo po práci někdo něco vyprávěl. Buď knihu, kterou přečetl, něco, co viděl v divadle, vždy byla nějaká kultura. Nebo se zpívalo. Vím, že jedna z těch esesaček, které nás hlídaly – byly dvě slušné – jedna, už trochu starší, kterou potom dali do penze, protože jí bylo přes čtyřicet. Už jsme byly v těch barácích a podél plotu zvenčí vedla cesta. Byly dny, kdy jsme nepracovaly, byly Velikonoce nebo něco, už bylo trochu sluníčka, my jsme seděly u toho plotu a ona šla okolo. Ani se na nás nedívala, ale jako by pod bradu si říkala: ,Neztraťte odvahu, děvčata, brzy bude konec. Vydržte to.‘ To bylo úplné šílenství, že to udělala.“
„Došli jsme do Osvětimi. Každý zažíval to samé. Nevím proč, ale vždycky pršelo. Pršelo, byl podzim. Potkala jsem tam několik dívek, ty, které nás holily a tak, které šly ve 42. roce do transportu, to byly veteránky. Ony jen potvrdily to, co jsem věděla. Vlastně překvapením bylo to, že po té sprše nás nahnali do baráku a ne do plynu.“
Chava Livni se narodila 21. července 1926 jako Eva Fürstová do asimilované, německy mluvící židovské rodiny v Bratislavě. V roce 1941 se připojila k mládežnickému sionistickému hnutí Makabi Hacair. To organizovalo praktické přeškolovací výcviky, kde celé skupiny mládeže žily komunitním způsobem a připravovaly se na odchod do Palestiny. Později se hnutí specializovalo na pomoc pronásledovaným Židům. Chava se podílela na padělání dokladů. Razie na bratislavské Židy se uskutečnila 29. září 1944 a zatčena byla také celá rodina Fürstových. Přes tábor v Seredi jeli do Osvětimi. Chava s mladší sestrou Agi zůstaly spolu. Maminku poslali rovnou do plynu. Chava se sestrou byly převezeny do Freibergu poblíž Drážďan, spadajícího pod koncentrační tábor Flossenbürg a pracovaly v továrně na letecké součástky. Na konci dubna 1945 se dostaly do koncentračního tábora Mauthausen, kde se dočkaly osvobození. Vrátily se do Bratislavy a v přidělené vile začaly pracovat s židovskými poválečnými sirotky. Chava se tu potkala s Maxem Liebenem, kterého si v roce 1946 vzala. Do Haify připluli v květnu 1949. Nejdříve žili v kibucu, pak se přestěhovali do vlastního domku v Kiryat Tivon. Chava Livni zemřela 27. ledna roku 2020.
