„V mém životě se potvrdila biblická pravda, že člověk nad člověkem panuje k jeho škodě.“
Olga Lugertová, rozená Budová, se narodila v roce 1925 v Hulči na Volyni, kam se z Čech přestěhovali již její prarodiče. Její rodiče byli zemědělci. Chodila do polské školy až do rozdělení Polska a obsazení Volyně bolševiky v roce 1939. O dva roky později oblast obsadili Němci, kteří se k tamním Čechům podle paní Lugertové nechovali zvlášť špatně, a naopak chránili civilisty před řáděním tzv. banderovců, kteří na Volyni rabovali i vraždili. Bezprostředně po opětovné okupaci Volyně Rusy v roce 1944 se konal nucený nábor do sovětské armády. Olga Lugertová byla odvedena do Kyjeva, kde absolvovala půlroční zdravotnický výcvik. Jeho účelem bylo účastnicím vštípit základy chirurgie tak, aby mohly pracovat jako zdravotnice na frontě. Na začátku roku 1945 byla spolu s dalšími třemi Češkami přemístěna do polní nemocnice v Malé Poľaně na Slovensku. Poté paní Lugertová pokračovala s postupujícími jednotkami Slovenskem. Nejhorší vzpomínky má na boje u Liptovského Mikuláše, kde bylo tolik raněných, že je neměli kam dávat. Konec války ji zastihl již na území Česka, kde do té doby nikdy nebyla. Dostala se až do Terezína a následně začala pracovat jako zubařka v Litoměřicích. Rodiče ji - jedináčka - následovali do Čech.