Nikdy se nechlub – silný silou, rozumný rozumem, bohatý bohatstvím, protože vždy tě za pýchu pánbůh potrestá
Vasil Lukáč se narodil v Saldoboši na Podkarpatské Rusi v červenci 1924. Maturoval na gymnáziu v Chustu a brzy poté, po osvobození Podkarpatské Rusi v listopadu 1944, vstoupil jako dobrovolník do Svobodovy armády. Na úřadě dostali jednu pušku pro pět osob a začali se sami učit boji - oficiální výcvik neexistoval. Již po několika dnech dostali v Chustu za úkol natáhnout telefonní linku do kasáren v Krivé nad Tisou. To se podařilo a pan Lukáč se začal v Krivé cvičit na spojaře. Brzy přišel rozkaz a on se společně s několika spolužáky z gymnázia přesunul na severozápad, na Slovensko. Protože měli vzdělání a důstojníků bylo málo, byli umístěni do důstojnické dělostřelecké školy ve slovenské obci Havaj. Pan Lukáč přitom chtěl jít přímo na frontu, učení měl už dost z maturitního ročníku. Jako divák zažil obrovskou dělostřeleckou jaselskou operaci, kdy podle jeho slov „hořely hory“. Půlroční školu, kde se učil především zaměřovat minomety a děla, pan Lukáč dokončil v Popradě. Do bojů zasáhl až na začátku května 1945 u Holešova. Jen o pár dní později válka skončila, ještě 13. května byl ale Lukáčův dělostřelecký pluk napaden dvěma civilisty ve zbrani. Byli zatčeni a na místě popraveni. Poté zažil defilé před prezidentem Benešem. Po válce si mohl splnit životní sen - vystudovat vysokou školu. Původně chtěl být učitelem, ale štábní kapitán jej nechtěl pustit. Nakonec Vasil Lukáč vystudoval medicínu a později ji i učil. Usadil se v Čechách. Až do smrti v roce 2002 byl aktivním členem pravoslavné církve.