Marie Lukešová

* 1941

  • „Ale lidi [v Leskovicích] už něco tušili, takže – já nevím, jak to přesně bylo – někteří utekli s dětmi do lesa. Tam vedle je Litohošť, tak tam do té vesnice, do lesa. Ten, kdo právě nikam neodešel, jako tatínek mé spolužačky Vlastičky Stupkové... Měla se jim telit kráva, tak on zůstal ve chlévě. Když tam Němci lítali po dvoře, tak on si stoupnul za dveře a nějaký Němec se takhle otočil, jestli chtíc nebo nechtíc, uviděl ho, hned ho zastřelili. Měl dvě malé děti. Ona [Vlasta Stupková] byla narozena 1942, tak byla tříletá, a kluk byl o dva roky starší. Tak tátu dětem zabili. Byli tam nějací Slaninovi, říkalo se, že byli schovaní v hnoji. Nebyli zavrtaní v hnoji, oni tam měli asi nějakou skrýš. To už se lidi pro všechny případy připravovali, že se tam schovají. Tak tam měli někde nějakou cestičku a všichni tam nalezli. Ti to pod tím hnojem přežili. To bylo řádění dva dny. Ty ostatní tam postříleli. Do koncentráku – to nešli, protože nebylo kam, už byl konec války. Jinak by je bývali nahnali jako v Lidicích do koncentráku. Tak to byly Leskovice.“

  • „Můj hlavní zážitek je, když hořely Leskovice. Vím, že maminka mě držela za ruku. Běželi jsme za vesnici, tatínek asi taky. Všichni plakali a nahoře ten dým veliký! Úplně ty plameny veliké! Ono to bylo tak čtyři pět kilometrů a do výšky. My jsme byli níž než Leskovice. Tak to bylo hrozné. To byl pro mě takový zážitek, že to pomalu ještě vidím, když zavřu oči, jak to tam hořelo.“

  • „Lidi [v Chmelné] předtím byli tak jako pospolu. Měli lavičky před domem. Večer po práci se sešli, podiskutovali, poseděli. Když pak bylo JZD, lavičky většinou zmizely a nikdo už se s nikým nebavil. Úplně tu vesnici zhuntovali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kaplice, 02.07.2024

    (audio)
    délka: 01:14:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

S tím, že půjde na střední ekonomickou školu, musela souhlasit celá ves

Marie Lukešová, 1958
Marie Lukešová, 1958
zdroj: Archív pamětnice

Marie Lukešová, rozená Hrbková, se narodila 20. září 1941 jako druhá dcera Františka a Marie Hrbkových. Dětství strávila v Chmelné u Pelhřimova, kde rodina vlastnila hospodářství o 12 hektarech. Rodiče ji vychovávali v křesťanském duchu. Jako tříletá viděla hořet Leskovice – ves, kde 5. a 6. května 1945, tedy v době, kdy na mnoha místech v Československu již slavili osvobození, zavraždili nacisté 25 lidí a vypálili řadu domů. Zažila osvobození Chmelné Rudou armádou. Rodiče nebyli v Komunistické straně Československa (KSČ) ani s komunistickou politikou nesympatizovali. Po roce 1950 začali komunisté v Chmelné se zakládáním jednotného zemědělského družstva (JZD), kam Hrbkovi vstoupit nechtěli. Za svůj odpor byli postihováni likvidačními dodávkami. Do družstva vstoupili později, pod nátlakem. Marie Lukešová nechtěla zůstat v zemědělství. Aby mohla v roce 1956 nastoupit na střední ekonomickou školu ve Velkém Meziříčí, musela získat dobrozdání všech obyvatel Chmelné. V roce 1960 nastoupila na Okresní národní výbor (ONV) v Pelhřimově. Do KSČ nevstoupila, ale s nabídkami vstupu do strany se potýkala skoro celou pracovní kariéru. Od roku 1968 až do odchodu do důchodu pracovala jako rozpočtářka na ekonomickém oddělení odboru školství v Českých Budějovicích. V době natáčení (2024) žila v domově pro seniory v Kaplici.