Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

plk. v. v. Ing. Josef Macek (* 1932  †︎ 2023)

• narozen 16. října 1932 v Bylnici

• v roce 1951 úspěšně ukončil Vojenské letecké učiliště v Prostějově

• pilot v letectvu Československé lidové armády

• několikrát prošel přeškolením na různé druhy MiGů

• v letech 1960–1963 vystudoval Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně

• jako velitel 11. stíhacího leteckého pluku zažil obsazení letiště v Žatci v srpnu 1968

• v srpnu 1971 propuštěn z armády

• v roce 1990 byl rehabilitován a povýšen na plukovníka v záloze

• v době natáčení v roce 2021 bydlel v Luhačovicích

• zemřel 6. ledna 2023

Během normalizačních čistek bylo v letech 1970 až 1973 propuštěno z Československé lidové armády pro politickou nespolehlivost 4 013 příslušníků velitelského sboru. Mezi nimi i Josef Macek, který v srpnu 1968 velel pluku na letišti v Žatci. Jak sám říká, v jeho případě se nejednalo o nějaké politické aktivity nebo nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy, ale o mocenský boj o posty v armádě.

Kolem domu padaly bomby

Josef Macek se narodil 16. října 1932 v Bylnici v okrese Uherský Brod jako třetí z pěti dětí rodičům Josefovi a Anežce. Rodina kousek od tamního nádraží vlastnila menší hospodářství, na němž od útlého věku musely všechny děti pomáhat. „Já jsem od pěti let pásl kozy,“ dodává Josef Macek, který nastoupil do první třídy obecní školy 1. září 1939, v den, kdy vypukla druhá světová válka. Z šestiletého období válečného konfliktu vzpomíná na sídlo bylnického gestapa, z jehož sklepa při cestách do školy občas slýchával křik vyslýchaných odbojářů. Nejvíce v paměti mu ale utkvěl samotný závěr druhé světové války. V dubnu 1945 zažila obec dvakrát nálet. Bomby dopadaly zejména v blízkosti nádraží, kde bydleli Mackovi. „Když jsme uslyšeli signál, tak jsme vždycky utíkali do polí. Moje sestra s pracovníkem Niklasem doběhla k našemu domu, byla na zahradě a on ji strhl do příkopu. A když ty bomby dopadly, tak střepinu velkou jak chlapská dlaň měla metr od hlavy. Ten nádražní pracovník ji strhl do takového lehce mokrého plytšího příkopu,“ vzpomíná Josef Macek, jehož sestra díky tomu vyvázla bez zranění.

1. května 1945 Bylnici osvobodila rumunská armáda. Společně s dalšími rodinami tyto dny prožili Mackovi v úkrytu mohutného sklepa rodiny Kartnerů. „Ženy se modlily ze strachu, co bude,“ dodává pamětník.

Začátky v letectvu

Po základní škole Josef Macek nastoupil do školy průmyslové. Právě tam dostal nabídku studia na Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kterou s nadšením přijal. Nastoupil 1. ledna 1950, v době, kdy už bezmála dva roky v Československu neomezeně vládla komunistická strana. Kromě klasické výuky musel stejně jako ostatní budoucí piloti projít politickou přípravou. „Bylo to asi třikrát do měsíce. Hodinové nebo dvouhodinové cvičení, kde jste odpovídali na otázky politických pracovníků,“ vzpomíná Josef Macek a dodává, že plně důvěřoval komunistickou ideologií předkládanému vidění světa. „Můžu říct, že jsem to vnímal třídně, protože svět byl napnutý korejskou válkou.“ Přijal také nabídku ke vstupu do komunistické strany. „Přemluvili nás, že piloti jsou nějaká specializace a že by měli být dobře politicky vedeni.“

Po ukončení leteckého učiliště na konci října 1951 byl povýšen na poručíka a přeřazen k 3. leteckému stíhacímu pluku do Brna. Poté prošel výcvikovým střediskem letectva v Přerově a následně ho povolali na místo instruktora do pilotní školy. „Pořád probíhala korejská válka, a tak se výuka pilotů zkrátila ze tří roků na dva. Přidali nám vyučovací hodiny,“ vzpomíná Josef Macek, jak se v tehdejší napjaté geopolitické situaci urychloval výcvik pro případné nasazení pilotů do války.

Připraven k zásahu proti kontrarevoluci

Josef Macek také několikrát prošel přeškolením na různé druhy MiGů. V polovině padesátých let byl přeřazen na vojenské letiště v Pardubicích Svítkově. V Pardubicích se také seznámil s Márií Pláškovou, s níž měl po svatbě dva syny, Josefa (1957) a Romana (1962).

Na letišti ve Svítkově u 4. stíhacího leteckého pluku sloužil i v roce 1956, kdy v Maďarsku proběhlo celonárodní povstání proti stalinistické diktatuře. Krvavě ho potlačila až sovětská vojenská okupace. „Najednou poplach, že jdeme do Jemolice, to je u Brna, že bychom mohli být použiti při maďarských událostech na straně Varšavské smlouvy,“ vzpomíná pamětník. Na vojenském letišti v Jemolici v okrese Znojmo prý zůstali 14 dní v pohotovosti a poté se vrátili na své domovské letiště v Pardubicích. „Řekli nám takový případ, že studentka vysoké školy vyřízla předsedovi národního výboru srdce za to, že jí národní výbor nedal doporučení na vysokou školu. Že se tam dějí i takové věci, a proto máme být posilou, kdyby bylo potřeba,“ vzpomíná Josef Macek, jak jim velitelé opodstatňovali případný zásah v Maďarsku.

Velitelem na obsazeném letišti v Žatci

V letech 1960 až 1963 Josef Macek vystudoval Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně. Poté následoval vzestup ve vojenské hierarchii. V roce 1961 byl povýšen na majora a o pět let později na podplukovníka. V roce 1964 ho jako zástupce velitele převeleli k 11. stíhacímu leteckému pluku v Žatci a o dva roky později se stal jeho velitelem. Právě v Žatci zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy, která měla potlačit politicko-společenské uvolnění v Československu.

V nočních hodinách v úterý 20. srpna 1968 byla zahájena operace Dunaj. „Kolem půlnoci jsem se probudil a slyšel MiG 21 nad Žatcem, a vtom telefon: ‚Republika je obsazena, letouny Varšavské smlouvy přistávají v Ruzyni. Posíláme vám auto, dostavte se na velitelské stanoviště v Chomutově. Budete seznámen s rozkazem prezidenta Svobody, který vydal k dané složité situaci v republice.‘ Tam jsem se dozvěděl, že nemáme vstupovat v boj, máme zachovat klid a rozvahu, aby nebyly provokace,“ vzpomíná pamětník a vzápětí pokračuje: „Když jsem přijel do Chomutova, tak už tam bylo nové sovětské velení letiště a MiGy 21 už přistály v Žatci na letišti.“

Žatecké letiště okupační vojska obsadila jako jedno z prvních v republice. Už okolo čtvrté ranní hodiny sovětské tanky zablokovaly tamní letiště a v odpoledních hodinách přistálo asi 12 sovětských MiGů. V následujících dvou až třech dnech pak dalších 36 MiGů. Letiště tak bylo zcela pod kontrolou sovětského velení a československá letadla přemístěna do hangárů a kvůli znemožnění letů postavena proti sobě. „Pro mě bylo rozhodující, co řekl prezident Svoboda, že situaci budou řešit ústřední výbory. Předtím bylo cvičení Varšavské smlouvy a oni cvičili z našeho letiště. To znamená, že my jsme některé z těch lidí znali,“ dodává k situaci na letišti Josef Macek.

Josef Macek jako velitel pluku dohlížel, aby mezi našimi a okupačními jednotkami nedocházelo ke konfliktům a často jednal se sovětským velením letiště. Vzpomíná, že jednou také řešil nácvik útoku na ubikační prostory československé armády sovětským vojskem. „Vojáci dělali přískoky a používali poplašné náboje. Tvrdě jsem protestoval, že toto si na našem letišti nepřeju. Někdo zdivočí a vezmou naše samopaly – my jsme naše vojsko neodzbrojovali – a dojde k masakru.“

Propuštěn z armády

Asi po dvou měsících sovětští vojáci letiště v Žatci opustili. O rok později se Josef Macek stal velitelem skupiny bojové přípravy stíhacího letectva a následně velitelem oddělení stíhacího letectva 7. armády protivzdušné. V té době ale už v zemi probíhal normalizační proces spojený s prověrkami a čistkami. Ke kádrovým prověrkám předvolali i Josefa Macka. Neprošel a i přes opakovaná odvolání ho v srpnu 1971 z armády propustili. „Oficiální znění výpovědi bylo, že po vstupu vojenských sil Varšavské smlouvy došlo k chybám, které neodpovídaly rozkazu prezidenta,“ vypráví pamětník, který ale za skutečný důvod propuštění považuje zájem jednoho z vysoce postavených důstojníků o jeho pracovní pozici v armádě.

Své přesvědčení nezměnil

Po prověrkách také Josefa Macka vyloučili či vyškrtli z komunistické strany. I přes kádrový škraloup ale neměl v civilu potíže s hledáním zaměstnání. Nejprve získal místo hlavního inženýra a posléze zástupce ředitele Technických služeb v Luhačovicích a do tohoto lázeňského města se s rodinou přestěhoval. V Luhačovicích opět vstoupil do komunistické strany. Sametová revoluce a s tím spojený pád totalitního režimu pro něj byly velkým překvapením. Přechod k demokracii dodnes hodnotí velice negativně a vadí mu i vstup České republiky do Severoatlantické aliance (NATO). „Já jsem z dělnické rodiny. My jsme žili dost těžce. Myslím, že obyčejným lidem bylo za minulého režimu líp,“ dodává Josef Macek, který byl v roce 1990 rehabilitován a povýšen na plukovníka v záloze.

 

HOTTMAR, A., MACKOVÍK, S., Rudé hvězdy nad Československem 1968–1991, Část 1. Dostupné z URL: http://www.vrtulnik.cz/mil3/invaze.pdf