RNDr., CSc. Otakar Mach

* 1934

  • „Údajně to byla nějaká dohoda o spolupráci... Přišli za mnou dr. Zadražil a s ním Hložánek a nabídli mi, jestli chci jet do Itálie, do Brescie, že se má plnit nějaká dohoda o vědeckotechnické spolupráci. Takže jsem si říkal: Proč bych nejel? A tak to začalo. My jsme ale nikdy nebyli s Hložánkem kamarádi. Nesedli jsme si. Já jsem pak musel i na výslech na vnitro, bylo to na Letné a byl jsem tam asi hodinu...“

  • „Já jsem se stále snažil prosadit ten test, SPOFA o to měla zájem, chtěli to vyrábět, dokonce to bylo patentované, patenty byly i v Americe, SPOFA vypracovala plán společného výzkumu SPOFY a Akademie věd, ale nikdy to v Akademii neprošlo, protože to Hložánek blokoval.“

  • „Oni mi nosili k posouzení materiály, které získali z laboratoří v zahraničí. To všechno byly známé věci, to nebylo nic nového, byly to běžné věci týkající se výroby testů. Nic nového.“

  • „Náš dům se dostal do pásma, které oproti mnichovské dohodě navíc zabralo Německo, Hitler. (…) Tam nebyla žádná německá minorita, to bylo čistě český v těch horách. (…) Všichni obyvatelé bez ohledu na to, jaké jsou národnosti, okamžitě přišli o československé občanství a stali se občany Velkoněmecké říše a tatínek se rozhodl, že tam nesmí zůstat, že by musel jít bojovat za Hitlera. My jsme byli naštěstí tady u té Prahy. (…) A tak se mu podařilo celou výrobu do Jilemnice, která tehdy ještě nebyla zabraná, přestěhovat (…) a současně požádal na okresním hejtmanství v Jilemnici o občanství česko-slovenské. Ještě mám doklad: Otakar Mach s manželkou Marií a synem Otakarem, občané Velkoněmecké říše, žádají jako uprchlíci o česko-slovenské občanství. To jsme dostali v únoru a 15. března byl konec, to už byl protektorát.“

  • „Když jsem na svoje narozeniny ve čtyřicátém osmém dvacátého pátého března přišel domů, byl byt vzhůru nohama a tatínek byl ve Valdicích neboli v Kartouzích. Víte, co to je? Věznice. Byl zatčen. Ale já jsem pak našel po osmdesátým devátým v semilským archivu takovej kus papíru a na něm tužkou: Nepřítel socialismu. Všecko. Nám ihned všechno znárodnili, což bylo naprosto protiprávní, protože ten zákon ještě nebyl. Dostali jsme národního správce, ale z bytu nás nevyhodili. Ze školy tam vyházeli zbytek těch kantorů a tam byl nový ředitel – velký soudruh kovaný – a pamatuju se, že když nastoupil, to už jsem byl v kvintě, tak přišel do třídy a já jsem musel jít ven a tam spolužáky poučoval, že se se mnou nesmí kamarádit, že jsem syn nepřítele socialismu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.11.2018

    (audio)
    délka: 01:48:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 13.12.2018

    (audio)
    délka: 44:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 3

    Praha, 16.12.2020

    (audio)
    délka: 02:10:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 4

    Praha, 21.07.2021

    (audio)
    délka: 01:53:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako vědec jsem byl diskriminován, Československo nemělo zájem na vlastních testech HIV

Otakar Mach, 1960
Otakar Mach, 1960
zdroj: pamětník

RNDr. Otakar Mach, CSc., se narodil 25. března 1934 v Jilemnici. Jeho rodina se krátce nato přestěhovala do nového domu v nedalekém Hrabačově. Machovi vlastnili kartonážní a knihařskou firmu. Po podepsání mnichovské dohody se dostal dům Machových do pásma Němci zabraného území a rodina se přestěhovala do Jilemnice. Zpět do Hrabačova se vrátili až po válce. V roce 1948 byl otec Otakar Mach starší zatčen a vazebně stíhán za údajnou protistátní činnost. Navzdory nepříznivému kádrovému posudku Otakar v roce 1952 odmaturoval na reálném gymnáziu v Jilemnici a dostal se na Přírodovědeckou fakultu na Univerzitě Karlově – obor biochemie. Studium však musel ze zdravotních důvodů přerušit. Nechal se zaměstnat v laboratoři endokrinologie a metabolismu na III. interní klinice Lékařské fakulty UK. V roce 1958 přešel do Ústavu hematologie a krevní transfuze, oddělení biochemie, kde působil jako samostatný odborný pracovník. Zkoumal fyzikálně-chemické vlastnosti krevních bílkovin. Od roku 1961 pracoval na klinickém oddělení tohoto ústavu. Ve skupině profesora Libánského zkoumal možnosti léčby leukemie. V roce 1962 opět nastoupil k řádnému studiu na Přírodovědecké fakultě UK a v roce 1968 získal titul doktor přírodních věd. V srpnu 1968 inicioval podpisovou akci proti okupaci. Od ledna 1969 spolupracoval s Ústavem experimentální biologie a genetiky (ÚEBG) ČSAV (Československé akademie věd). Otakar Mach pracoval ve skupině Jana Svobody, která se zabývala výzkumem retrovirů. V období normalizace nesměl z politických důvodů cestovat na Západ, avšak účastnil se mnoha pracovních cest v rámci východního bloku. V roce 1984 mu nadřízení nabídli možnost vycestovat do Itálie, kde dostal angažmá v Ústavu virologie v Brescii. Cesta byla možná díky kontaktům ústavu se Státní komisí pro vědeckotechnický rozvoj a informace (SKVTRI), což bylo krytí československé rozvědky. V Itálii byl dvakrát, poprvé v roce 1984 na měsíc, podruhé v roce 1985 na půl roku. Pracoval tam mimo běžné práce v laboratoři také tajně na svém vlastním vývoji testů HIV na bázi syntetických peptidů. Ve druhé polovině osmdesátých let se snažil výrobu testů na bázi syntetických peptidů prosadit v Československu, ale ze strany Ústavu molekulární genetiky nebyl zájem. Tvrdí, že byl vydírán, když ještě začátkem jara 1989 za ním přišli s nabídkou vstupu do KSČ, aby mohl pokračovat ve své práci s peptidy. V roce 1990 Otakar Mach podal trestní oznámení na bývalého ministra zdravotnictví Prokopce a Dr. Sirůčka ze Státního zdravotního ústavu, že nezahájili včas testování dárců krve a krevních přípravků na HIV protilátky, takže došlo k nakažení několika hemofiliků AIDS podáním kontaminovaných krevních přípravků. V té době již pracoval v Ústavu hematologie a krevní transfuze, kde vedl laboratoř prevence virových nákaz a kde vyšetřovali krev dárců na infekční choroby. Do roku 2012 přednášel také na katedře biochemie přírodovědecké fakulty o virech. Je věřící, s manželkou Alenou vychoval dvě dcery.