Přepisování historie ze strany Sovětského svazu i současného Ruska pocítilo Česko opakovaně. Cílem jsou především dvě historické události: mnichovská dohoda v roce 1938 a invaze vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968, jejíž 55. výročí jsme si letos připomněli.
Jméno „Posselt“ i „sudetští Němci“ fungují v Česku i tolik let po vyhnání německého obyvatelstva jako červený hadr. Tedy pro tu část společnosti, která antipatie či rovnou nenávist k sudetským Němcům stále bere jako pevnou součást tuzemského života i politiky.
POZNÁMKA. 9. května se před pražskou ruskou ambasádou v Bubenči, v dnešní ulici Ukrajinských hrdinů, tvořívala fronta hostů. Nechyběl exprezident Klaus či úřadující Zeman, pár expremiérů, (ex)poslanci, komunisté či zasloužilí umělci jako Vondráčková.
V médiích můžete najít polemiky, či dokonce tvrdá nařčení, že Ukrajinu ovládají neonacistická hnutí. Prapor pluku AZOV pak je „nacistickou svastikou“, na sociálních sítích se „experti“ vyjadřují k Stepanu Banderovi. Jak ve skutečnosti Ukrajinci vnímají své symboly?
Marshallův plán přijal americký kongres 3. dubna 1948, chtěl s jeho pomocí začít pomáhat poválečné Evropě. Když se mluví o první fázi tzv. studené války mezi Východem a Západem, často se zmiňuje právě přijetí, či nepřijetí tohoto plánu jednotlivými zeměmi.
29. března 2004 se tři pobaltské země staly plnoprávnými členy NATO. Můžeme jen spekulovat: pokud by se tak nestalo, mohl je v únoru 2022 čekat stejný osud jako Ukrajinu?
Před 40 lety 23. března 1983 vyhlásil americký prezident Ronald Reagan program Strategické obranné iniciativy nazývané také „Hvězdné války“. Jednalo se o pokus o obranu proti balistickým raketám založený i na satelitních a vesmírných technologiích.
Na české ambasádě v Berlíně proběhla vzpomínka na Felixe Kolmera, přeživšího Osvětimi a člověka, který se v devadesátých letech neúnavně zasazoval o přiznání odškodného obětem nacismu.
Vztahy našich dvou sousedních zemí dnes opět procházejí neklidným obdobím. Před časem jsme přinesli komentář k tématu polských požadavků na reparace vůči Německu. K otázce se vracíme článkem polského historika Stanisława Żerka.
Jdu s kůží na trh. Ale musím, protože příběhy lidí, kteří se nám v Paměti národa dávají, mi darovali klíč. Učí mne, jak – jen pro sebe – hodnotit lidi. A vybírám podle něj i ty, kteří by mne měli zastupovat – v práci, u notáře nebo i na Hradě.
Výčet Slováků, kteří více či méně vládli Čechům, není zrovna krátký – Milan Hodža, Viliam Široký, Jozef Lenárt, Alexander Dubček, Gustáv Husák, Andrej Babiš. A pokud bychom trochu rozvolnili pravidla výběru, našli bychom jich ještě o něco více.