V úterý 29. srpna 1944 proběhl velký nálet na Ostravu. Čtyři sta amerických bombardérů typu B-24 Liberator nad městem shodilo svůj náklad. Šestnáctiletý Jaroslav Ermis měl tenkrát ranní směnu. A okolo jedenácté začal běžet o život.
Gymnázium Šternberk bylo za socialismu známé tím, že zde učili a studovali lidé se špatnými kádrovými profily. Možná i díky tomu odtud vyšli pozdější umělci, z nichž někteří přesáhli lokálního významu. Petr Palarčík (*1963) sem nastoupil koncem 70. let.
Učitelka Eva Kotková po roce 1968 neustoupila. Trvala na svém kritickém postoji vůči režimu, a proto jí o šest let později zakázali profesi vykonávat. Dozvěděla se to od tajemníka, který na tzv. vysočanském sjezdu seděl vedle ní.
V srpnových dnech roku 1968 naši zemi obsadila vojska Sovětského svazu a jeho satelitů. Československý rozhlas se v tu chvíli stal pomyslnou kotvou pro Čechy a Slováky, kteří tehdy zažívali pocity deziluze, ponížení a zrady.
Soňa Klímová-Janečková se narodila poté, co komunisté sebrali jejich rodině majetek a znárodnili firmu JAWA. „Maminka vzpomínala, jak prosili místní, jestli někde nemohou zůstat. Nikdo je k sobě nevzal.“ Přijďte na výstavu Vzpomínky pamětníků Rychnovska!
Stadion Strahov znovu ožívá. Na program Festivalu Paměti národa z konce minulého měsíce nyní navazují diskuze a projekce filmů, které se věnují novinařině a médiím.
V Mladé Boleslavi po roce 1968 běžně zněla na ulicích ruština. V novém dokumentu uvidíte svědectví o soužití s několika tisíci sovětských vojáků. Paměť národa ho k letošnímu 55. výročí okupace připravila ve spolupráci s Nadačním fondem ŠKODA AUTO.
Pouhých 145 kilometrů Floridského průlivu dělí Kubu od nejjižnějšího cípu kontinentální části USA. Key West byl a je každodenním svědkem zoufalé snahy tisíců Kubánců dostat se ze země a v exilu začít nový život. Své zážitky vyprávěli Paměti národa.
Arthur Koestler objasnil Západu jednu ze záhad 20. století: proč se sovětští bolševici ve 30. letech náhle doznávali k absurdním zločinům? Ve Francii se jeho Tma o polednách stala bestsellerem. I díky ní se země nevydala cestou československého Vítězného února.
Odmítl lhát o „bratrské“ pomoci. Tak začala životní cesta Miroslava Jirounka, hudebně nadaného studenta, později uklízeče, lesního dělníka, odečítače vodoměrů a ještě později dirigenta komorních filharmoniků. „Je nezodpovědný, má děti, a podepíše Chartu,“ říkali.