Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Olga Malinová (* 1936)

• narozena 8. února 1936 v obci Pokřikov nedaleko města Hlinsko v Čechách

• bydlela s rodiči v domě, ve kterém žil židovský továrník Josef Taussig s rodinou

• kromě Taussigů je navštěvovala i židovská rodina Löwy

• často zažívala návštěvy gestapa, které za ní chodilo i do školy

• roku 1942 viděla, jak obě židovské rodiny odvezlo gestapo za bílého dne

• vystudovala střední pedagogickou školu v Pardubicích, následně učila na základní škole

• po invazi vojsk Varšavské smlouvy podepsala nesouhlas s okupací

• po sametové revoluci pátrala po osudu rodin Taussigů a Löwy

• v roce 2022 žila v Hlinsku v Čechách

Psal se rok 1942, druhá světová válka probíhala v plném proudu, a tehdy šestiletá Olga Balková z Hlinska v Čechách byla svědkem událostí, na které nezapomene do konce života. Zrovna se s rodiči dívala z okna jejich bytu a viděla, jak několik příslušníků německé tajné policie známé jako gestapo odvleklo za bílého dne židovského továrníka Josefa Taussiga s jeho manželkou do auta. Pak je odvezli neznámo kam. Incident viděli i ostatní sousedé v ulici, ale raději předstírali, že se nic neděje

Uplynulo jen pár týdnů a gestapo odvleklo další židovskou rodinu. Tentokrát se jednalo o manžele Löwyovy. Stejně jako v případě rodiny Taussigů, také je zatklo gestapo za bílého dne všem sousedům na očích. Nikdo kolem však nezasáhl. Obě židovské rodiny Olga Balková dobře znala, jelikož předchozí dva roky je s rodiči po nocích tajně navštěvovala. O to více byla z jejich zmizení smutná. Vůbec netušila, kam nacisté obě rodiny odvlekli.

Balkovi bydleli s Taussigovými v jednom domě a pomáhali jim se sháněním jídla. „Moje maminka měla od babičky husy, vždycky je vykrmila a Taussigovi si je od nás vzali a my od nich nechtěli žádné peníze,“ říká. Kvůli kontaktům s Taussigovými se však Balkovi dostali do hledáčku gestapa. Návštěvy nacistické tajné policie u Balkových byly na denním pořádku. Olgu Balkovou gestapo dokonce navštěvovalo i ve škole. Navzdory tomu však gestapu nikdy nic neprozradila, i když to pro ni vzhledem k jejímu věku nebylo jednoduché.

Bydlela s židovskou rodinou v jednom domě

Olga Balková, provdaná Malinová, se narodila 8. února 1936 v obci Pokřikov ležící nedaleko města Hlinsko v Čechách. Na farním úřadě však udělali chybu, a proto má dodnes podle úředních matrik uvedené jako místo narození sousední obec Vojtěchov. Její otec pracoval u ČSD (Československé státní dráhy) a matka se živila vyšíváním. Vyšívala i pro britskou královskou rodinu. „Maminka dokonce dostávala zprávy od královské rodiny, jak se vyšívané výtvory líbí,“ říká.

Zpočátku však rodina nebydlela v Hlinsku, ale v Solnici nedaleko Orlických hor. „První roky života byly zvláštně barevné, protože jsme bydleli ve městě Solnice u zlatníka a hodináře pana Tomky, který byl velice hodný. Tam jsem prožívala své dětství dobře, ale když mi byly čtyři roky, museli jsme se odstěhovat do Hlinska v Čechách,“ popisuje Olga své nejranější dětství. Do Hlinska se rodina musela přestěhovat kvůli zaměstnání otce.

V Hlinsku neměla rodina nikde byt, proto se nastěhovali do domu továrníka židovského původu Josefa Taussiga, který bydlel v domě s manželkou, měl služebnou a bydlení jim poskytl. Na toto životní období si Olga Malinová dodnes dobře pamatuje, i když byla v té době malé dítě. „Život s továrníkem Taussigem byl pouze noční, protože se nesměli vůbec s nikým stýkat. Při nočních návštěvách se mluvilo potichu. I zakašlání vadilo. Bavili jsme se o všedních i vážných tématech. Dostala jsem od nich spoustu krásných hraček – panenky, mechanické hračky, dětský pokojíček s vyřezávanými figurkami. Spolužačky ze školy si je rády půjčovaly. Vzpomínky na Taussigovy mám krásné.“ 

Kromě židovské rodiny Löwyových byli Balkovi jediní, se kterými se Taussigovi stýkali. „Sousedy, co bydleli naproti nám, pan Taussig vůbec nebral v úvahu a nestýkal se s nimi. Měli jsme tam také sousedy, jmenovali se Daňkovi a donášeli gestapu. Měla jsem od rodičů zakázáno se s nimi bavit. Taussigovi byli v kontaktu pouze s námi. Nevím, protože v nás měli důvěru. Ani my jsme se s nikým jiným nestýkali, protože hrozilo, že by se něco prořeklo,“ popisuje složitou situaci.

Návštěvy gestapa byly na denním pořádku

Kromě Taussigů se Balkovi vídali ještě s židovskou rodinou Löwyových, Balkovi se s ní setkávali obvykle dvakrát do týdne. Jednalo se o manželský pár s dcerou Fany, která byla přibližně o pět let starší než Olga. Také s nimi se Balkovi navštěvovali pouze v nočních hodinách, aby je nikdo neviděl. „Paní Löwyová vždycky něco dobrého přinesla,“ vzpomíná. V Hlinsku sice žilo za války více židovských rodin, ale Olga Balková nikoho dalšího neznala. Na všudypřítomný strach v době války nevzpomíná v dobrém. „Neustále mi rodiče zakazovali mluvit o čemkoliv, co se doma událo,“ říká.

Vzhledem k tomu, že Balkovi bydleli ve stejném domě jako Taussigovi, museli čelit častým návštěvám gestapa. Návštěvy gestapa byly časté a neočekávané. „Gestapo k nám chodilo v kteroukoliv denní či noční hodinu. Pokaždé to bylo strašné, že to není možné slovy popsat,“ vzpomíná.

Gestapo dělalo domovní prohlídky a vyslýchalo celou rodinu včetně Olgy Balkové. „Měla jsem naučené od rodičů říkat: ‚Nevím, nikdo tady nebyl, nikoho neznám.‘ Dokola pouze říkat, že nic nevím. Nesměli jsme nikde nic povídat. Jenom jsme čekali, kdy nás zase gestapo navštíví. Bylo to pro mě únavné, jak jsem musela neustále myslet na to, že nás sleduje gestapo a že nám jde o život,“ říká. Gestapo dokonce navštěvovalo Olgu Balkovou i ve škole a snažili se od ní získat informace. Olga však nikdy nic neřekla.

Nejdramatičtější okamžiky zažili Balkovi v den, kdy u nich byla na návštěvě paní Löwyová a zrovna přišlo gestapo na domovní prohlídku. Paní Löwy se rychle schovala za skříněmi v ložnici. Během těchto momentů prožívala rodina čirou hrůzu a měli velké štěstí, že ji tam gestapo nenašlo. „Kdyby ji tam bývali našli, tak by nás všechny odvlekli,“ říká Olga.

Obě rodiny zatklo gestapo za bílého dne

Dva roky se Balkovi tajně stýkali s oběma židovskými rodinami. Situace se razantně změnila v roce 1942. Jednoho dne byla celá rodina svědkem toho, jak gestapo vtáhlo Taussigovy do auta. Stalo se to za bílého dne v přítomnosti sousedů i kolemjdoucích. Nikdo z nich nevěděl, kam je odvedli. Po zatčení Taussigových dostali manželé Löwy velký strach, že je gestapo také odveze pryč.

Naneštěstí se tak stalo. Uplynulo jen pár týdnů od zmizení Taussigů a gestapo odvleklo i druhou rodinu. Během zásahu však nebyla doma dcera manželů Löwyových Fany, která zrovna pobývala na návštěvě u známých ve městě, jmenovali se Mrkvičkovi. Gestapo tak naložilo do auta pouze manželský pár bez dcery. I tentokrát se vše odehrálo za bílého dne před zraky ostatních lidí, nikdo však ze strachu nezasáhl. Fany pak bydlela u Mrkvičků až do konce války. Lidé v Hlinsku věděli, že tam Fany bydlí, nejednalo se o žádné tajemství. Navzdory tomu si pro ni gestapo nepřišlo. Proč ji nechalo být, Olga netuší.

Balkovi vůbec nevěděli, kam gestapo zavleklo oba manželské páry. Německá tajná policie k nim však stále chodila na domovní prohlídky, byť už ne tak často. Olga s rodiči stále bydlela v domě pana Taussiga až do konce války.

Tatínka se chystalo gestapo zastřelit

Během války Olga Balková sice chodila do školy, ale vzhledem k okolnostem se nejednalo o pravidelnou každodenní výuku. „Školu jsme navštěvovali pouze částečně. Některé dny se vůbec nedalo vyučovat a chodili jsme si pouze pro úkoly. Tento režim fungoval přes tři roky až do konce války,“ říká. Do školy chodila Olga Balková pouze s českými dětmi. 

Jak se blížil konec války, Olga Balková se musela se svojí maminkou schovávat před bombardováním. Utíkaly do polí. Nejednalo se však o jedinou dramatickou událost v jejím životě. Těsně před koncem války jejího otce udal jeden ze zaměstnanců na železnici. Prozradil gestapu, že se stýkal s Židy a přijeli si pro něj k nádraží. „Oznámili nám, že tatínek je před nádražní budovou a gestapo ho bude střílet,“ vzpomíná s hrůzou. Naštěstí ho však gestapáci pustili. Na nádraží totiž přijel další zaměstnanec železnice a pracovníkům oznámil, že se otec Olgy Balkové stal obětí pomluv.

Lidé se neustále něčeho báli

Po válce se Balkovi přestěhovali k rodině Liškových, kteří bydleli ve stejné ulici a vlastnili v domě obchod. Podle Olgy zůstal v lidech strach i po válce, lidé se pořád něčeho obávali a raději se mezi sebou moc nebavili. Strach z nacistů vystřídal strach z komunistů. Ve škole moc přívětivé prostředí nepanovalo. „Byl tam vyučující, který předtím za války souhlasil s nacisty a donášel gestapu. Sám se německy podepisoval. To nebylo nic příjemného,“ říká.

Rodina Liškových, u kterých Balkovi bydleli, nesouhlasila s komunistickým převratem. Jako živnostníci měli obavy, že přijdou o obchod. Krátce po převratu v roce 1949 jim obchod skutečně vzali, převzal ho Městský národní výbor v Hlinsku. Liškovi sice mohli v domě zůstat a nadále prodávat, ale Balkovi se opět museli stěhovat a hledat si nové bydlení. Pro rodiče Olgy to nebylo vůbec jednoduché, naštěstí se jim podařilo sehnat si byt v Hlinsku.

Učitelkou být původně nechtěla

Jakmile dokončila devítiletou základní školu, šla Olga na doporučení ředitele školy studovat od roku 1952 pedagogické gymnázium v Pardubicích. Učitelkou původně být nechtěla, přála si jít na oděvní průmyslovou školu pod vlivem své matky, která se živila vyšíváním. Na gymnáziu se jí líbilo více než na základní škole. 

Po skončení střední školy jako začínající učitelka začala učit po různých menších vesnicích. První škola, na které učila, se nacházela v obci Perálec, kde zůstala tři roky. Učila všechny předměty jak na prvním, tak i druhém stupni základní školy, v tomto směru bylo učení náročné.

Po třech letech ji přesunuli na další vesnickou školu nedaleko Hlinska. „Pokud člověk nevstoupil do strany, tak chodil po všech možných místech. Já tam nechtěla, tak jsem střídala různé školy,“ vzpomíná. Do práce na venkov musela dojíždět z Hlinska autobusem. Až po deseti letech získala práci učitelky na základní škole přímo v Hlinsku a odpadla tak starost s dojížděním. V této době se také vdala a narodil se jí syn Pavel.

Za nesouhlas s okupací musela platit pokutu

Během pražského jara v roce 1968 neměla Olga ve škole v Hlinsku lehký život, protože ředitelkou byla velká komunistka. Nevěřila tomu, že by se mohl režim změnit a invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, jež se odehrála 21. srpna 1968, ji příliš nepřekvapila. „Na místní poště byl podpisový arch, kde se muselo podepsat, jestli souhlasíme, nebo nesouhlasíme s okupací. Samozřejmě všichni, co tam byli, jsme podepsali, že nesouhlasíme,“ vzpomíná Olga. 

Po okupaci zažila i prověrky na škole. Kvůli nesouhlasu s okupací potrestalo Olgu Malinovou ředitelství školy pokutou ve výši jednoho měsíčního platu. Pokud by ji odmítla zaplatit, musela by ze školy odejít. Sice tam zůstala, ale nerada vzpomíná na nepříjemnou atmosféru během sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století. „Museli jsme jako učitelé studovat Dějiny VKSb [Dějiny Všesvazové komunistické strany bolševiků] a to bylo strašné,“ tvrdí. V Hlinsku na základní škole zůstala Olga Malinová až do důchodu. 

O tragickém osudu Židů se dozvěděla až později

Když v listopadu 1989 padl komunistický režim, byla ráda. Rozhodla se však pátrat po osudu židovských rodin Taussigů a Löwyových, na něž si z dětství stále pamatovala. „Jezdila jsem do městské knihovny v Pardubicích, abych sehnala nějaké věci o obou rodinách. V knihovně mi zapůjčili veškeré materiály, kde jsem se dozvěděla, jak to s nimi dopadlo,“ vzpomíná. Dozvěděla se, že obě rodiny ještě v roce 1942 zahynuly v koncentračním táboře v Mauthausenu. 

Olga Malinová se také snažila vyhledat Fany, dceru manželů Löwyových, kterou gestapo neodvleklo a zůstala do konce války u známých. Věděla, že se Fany po válce odstěhovala do severních Čech, ale poté už o ní nikdy neslyšela. Olga později volala na různá místa, aby se mohla s Fany spojit. Ale kvůli ochraně osobních údajů se nic nedozvěděla, což ji velmi mrzelo.

V roce 2022 byla Olga Malinová 21 let vdovou a bydlela stále v Hlinsku. A co by vzkázala dnešní mladé generaci? „Hlavně se nebojte říkat svůj názor.“