Takoví jsme byli, rodina Hofmanových
Naděžda Maňhalová, rozená Hofmanová, se narodila 5. března 1931 v Praze na Vinohradech. Její dědeček z matčiny strany založil v Prosetíně u Skutče žulové lomy. Po jeho smrti v roce 1938 se tam rodina přestěhovala a podnik převzala. Krátce po vypuknutí války se otec pamětnice zapojil do odboje. Zúčastnil se například příprav povstání proti nacistům v Praze. V roce 1942 byl zadržen a poslán do koncentračního tábora Flossenbürg. Válku se mu podařilo přežít a po pochodu smrti se na jaře roku 1945 vrátil k rodině do Prosetína. Během otcovy nepřítomnosti rodina ukrývala jednoho z jeho odbojářských spolupracovníků. Po válce Naděžda Maňhalová studovala na gymnáziu v Chrudimi, kde ji někdo udal, když si dělala legraci z projevu komunistického činitele Zdeňka Nejedlého. U soudu dostala podmíněný trest. V roce 1951 se v Pardubicích náhodně setkala se svým známým z Prosetína a během rozhovoru s ním bezděčně uvedla několik faktů a jmen, které se pak následně dostaly do vysílání Svobodné Evropy. V říjnu téhož roku byla zatčena a následně odsouzena k pěti letům vězení. Po smrti Josifa Stalina v roce 1953 byla propuštěna na amnestii. O dva roky později byla zatčena potřetí, tentokrát s celou rodinou, která doma ukrývala uprchlého politického vězně Tugomíra Seferoviče. Naděžda Maňhalová byla odsouzena ke čtyřem letům vězení. Výkon trestu jí byl v roce 1957 ze zdravotních důvodů přerušen, ve vězení totiž onemocněla tyfem a žloutenkou. Po propuštění dlouho hledala práci, nakonec ji vzali do textilky ve Skutči. Majetek, který komunisté Hofmanovým v 50. letech sebrali, jim byl po roce 1989 vrácen.