Na útěky jsem byl jako cvičený
Zdeněk Marek se narodil 26. června 1929 v obci Valča na Slovensku. Jeho otec pracoval na dráze, matka brzy zemřela na rakovinu a rodina se přestěhovala do Nymburka. Otec však spáchal sebevraždu kvůli nepravdivému obvinění ze zpronevěry a o Zdeňka se pak starali jeho starší sourozenci. V roce 1945 přijel do Čech Zdeňkův bratr, který se během nuceného nasazení v Německu seznámil s Belgičankou, oženil se s ní a odjel s ní do Belgie. Zdeňka vybízel, aby s ním odešel do Belgie, což on skutečně udělal. Nějakou dobu žil u bratra, pak odešel do Německa, kde si našel práci při ostraze letišť americké armády. Američané jej vycvičili a Zdeněk několikrát přešel československo-německou hranici poblíž Domažlic. Pro Američany měl v Československu získávat nové spolupracovníky. Nakonec u něho zvítězil stesk po domově, a tak se rozhodl využít nabídky beztrestného návratu pro emigranty. Vrátil se, ale na letišti v Praze byl zatčen a v následném procesu odsouzen za špionáž k pěti letům vězení. Vězněn byl ve Svatoňovicích u Trutnova, Kartouzech, Vinařicích a v uranovém dole v Jáchymově. Z Vinařic se pokusil uprchnout a k trestu dostal další dva roky vězení. Nakonec byl podmínečně propuštěn a odešel pracovat do uhelného dolu v Litvínově. Zde se seznámil se svojí budoucí manželkou Annou. Společně zakotvili v Deštném v Orlických horách, kde pak pamětník až do odchodu do důchodu pracoval jako lesní dělník.