Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Josef Mašek (* 1955)

• narozen 9. dubna 1955 v české vesnici Gerník v Rumunsku

• pochází z komunity banátských Čechů

• otec po nehodě v devatenácti letech oslepl

• od školních let se věnoval zpěvu, dirigoval dětský sbor

• roku 1981 stál u zrodu gernícké kapely Bohemia

• v kapele působil a hrál 25 let

• po pádu komunismu většina členů kapely odešla do Čech

• do svých padesáti let pracoval v dolech

• působil 15 let v předsednictvu Demokratického svazu Čechů a Slováků v Rumunsku

„Až se ta písnička ztratí, pak už nic nebudem mít, jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít…,“ dohraje a dozpívá Josef Mašek, jeden z původních členů gernické hudební kapely Bohemia. Ta byla založena českými krajany roku 1981, za svou existenci nespočetněkrát vystoupila na nejrůznějších oslavách, a to nejen po českých vesnicích ležících na území rumunského Banátu, ale několikrát i v Česku. Po otevření státních hranic, ale i vlivem zastavení těžby v nedalekých dolech, za prací do Čech odešla nejen Josefova sestra s maminkou a bratrem nebo značná řada jeho přátel, ale také mnozí členové kapely.

Josef Mašek se narodil 9. dubna 1955 v Gerníku, do největší české vesnice v rumunském Banátu. Na svět přišel jako prvorozený syn Josefa a Barbory Maškových, kterým se narodila ještě dcera Barbora a druhý syn František. Jako každá jiná rodina z Gerníku měli Maškovi drobné hospodářství, ale práci na polích zastávala Barbora s dětmi a svými prarodiči. Totiž Josefův otec se stal od devatenácti let nevidomým, poté, co neopatrně zacházel s pistolovou nábojnicí, která mu vybouchla v těsné blízkosti obličeje a poranila oči. Viděl jen mihotavé stíny a zbytky nábojnice mu lékaři dokázali odstranit až 27 let poté.

Zájem o hudbu probouzel učitel Nejedlý i dědeček

Práce v rodinném hospodářství zkrátka patřila k dětství. Ve třinácti letech, po smrti dědečka, připadla většina hospodářské práce právě na něho. V těch letech ještě navštěvoval místní školu, často zjara nebo před zimou chodívala jeho maminka prosit do školy a žádala o dva nebo tři dny volna pro svého syna, že Josefa doma potřebují, že je nutné zaorat obilí. Škola v Gerníku nesla jméno po nadaném českém kantorovi a hudebníkovi Vincenci Zamouřilovi, který zde založil, a až do své tragické smrti, vedl dechovou kapelu. Za Josefa Maška probíhala výuka předmětů v českém jazyce až do čtvrté třídy. V té době v Gerníku působil ještě učitel Nejedlý, a byl to právě on, kdo u Josefa probudil zájem o hudbu. Neméně se o to zasloužil i Josefův dědeček, který svého vnuka přivedl k českým písničkám.

Desky se k nám dostávaly od rodinných příbuzných z Čech

Josef už od školních let s radostí a oblibou zpíval. Dokonce se velmi brzy stal i dirigentem dětského sboru, většinou se jednalo o budovatelské písně upevňující politickou moc a vedle toho zaznívaly i české lidové písně. První harmoniku si pořídil ve 24 letech, padl na ni jeden celý hornický plat – 5 000 lejí. Vzápětí přišel zdejší učitel Alois Špicel s myšlenkou založit ve vesnici hudební kapelu.

Od roku 1981 se tak datují počátky gernické kapely s názvem „Bohemia“ ve složení: bicí, suktrombon, saxofon, dvě trubky a dvě harmoniky, basa a samozřejmě zpěvy. O počátcích a výběru repertoáru hovoří Josef Mašek: „Nebyl žádný problém si pořídit desky Moravanky a Mistříňanky. Většina z nás měla příbuzné v Čechách, kteří tam odešli po válce. Pustili jsme si desky a potom se písničky učili hrát. Vedle toho jsme ale samozřejmě hráli i tradicionální folklór.“ Pravidelné nedělní tancovačky bývaly v Gerníku tradicí, kterých se pokaždé účastnilo více jak tři sta banátských krajanů.

Jakmile zatroubil na trubku, rozplakal se

První kapelu v Gerníku založil zmiňovaný pedagog a muzikant Vincenc Zamouřil. Později tu muzicírovala ale ještě jedna kapela, údajně založená bubeníkem Josefem Boudou. „Nikdy jsem je neslyšel vystupovat, protože hráli po muzikách ještě před druhou světovou válkou. Ale jeden z nich, jakýsi Karel Cizler, co s nimi hrával v kapele na křídlovku, pravidelně za námi docházel do kulturáku. Nechali jsme ho zatroubit na trubku a pokaždé se rozplakal, protože se mu vrátily krásné vzpomínky. Vyprávěl nám takové pověsti a povídačky, co zažívali, když chodívali ještě za Rakousko-Uherska hrát za hranice do české vesnice Bela Crkve,“ vzpomíná Josef Mašek (vesnice se nachází na srbském území a dosud zde žijí potomci českých přistěhovalců).

Kapele Bohemia výrazně prospěl zásah nejmenovaného československého muzikanta, který v létě 1983 pobýval v Gerníku. Zdejším muzikantům pomohl osvojit si harmonii dvou nástrojů a přeskupil partitury dechových i jiných nástrojů. Zbývalo pak vyřešit už jen problém s ozvučovací technikou. „Tři roky jsem zpíval bez zesilovače. A když pak už nějaký aparát byl, v polovině oslav se vypálil, a pak jsem musel zase zpívat jen díky hlasivkám, což u takového masopustu, který trval i čtyři dny, nebylo vůbec jednoduché,“ vypráví s úsměvem Josef Mašek. Nouzi o vystupování „Bohemia“ nikdy neměla a často hráli i v dalších českých vesnicích. Četné vystupování si vybralo i svou daň a Josefovy hlasivky vypověděly na čas službu.

Do kapely jsme přibrali další muzikanty, jenže i oni odešli do Čech

V 90. letech odcházelo z banátských vesnic postupně víc a víc obyvatel do Čech, což postihlo i kapelu, kterou několik muzikantů opustilo. Z původního osmičlenného seskupení nakonec zůstali jen tři: Josef Mašek a bratři Piečekovi. „Když kamarádi odešli do Čech, jako by se z mého srdce něco utrhlo. V kapele s námi pak začaly hrát mladší ročníky, které jsme naučili hrát, ale ti za pár let také odešli do Čech. Přibrali jsme muzikanty další, jenže i oni časem odešli. Dělá mi dnes velkou radost, že po odchodu do České republiky v hraní i dále pokračují. Dokonce hrají podobný repertoár. Tím, že na zábavy chodili i Rumuni, tak jsme se naučili hrát i rumunský folklór,“ vypráví Josef Mašek, který v kapele Bohemia odehrál 25 let.

Náš Banát je v Evropské unii už několik stovek let

V Gerníku, založeném roku 1827, bývalo mezi českou komunitou zvykem, aby dva sezdaní pocházeli zásadně z českých rodin. Časem ale výjimek přibývalo, jednou z nich byla Josefova prababička, která pocházela ze sousední rumunské obce Padina Matéi. Její matka se přivdala do české rodiny poté, co ovdověla a odešla pracovat na pole do Gerníku. Josefova prababička pak tedy vyrůstala obklopena banátskými Čechy.

„Vyrostl jsem v české komunitě a vždy se chovám jako spravedlivý Čech. Proti Rumunům nemohu nic říct, vždyť Gerník spadá pod rumunskou ves Padina Matéi. Chovali se k nám vždy velmi slušně a přátelsky. Když Rumunsko v roce 2007 vstoupilo do Evropské unie (EU), mnozí proti tomu naříkali, ale náš Banát už je v EU pár stovek let, protože tady jsou pomíchané všechny menšiny, žily tu vždy v pokoji a klidu a nikdy tu nebyly žádné rozpory,“ dodává Josef Mašek ke vztahu mezi minoritou a majoritou.

Na několika důlních pozicích pracoval Josef Mašek do svých padesáti let a následně odešel do penze. Během svého zaměstnání vstoupil do komunistické strany. Po pádu režimu působil patnáct let v předsednictvu Demokratického svazu Čechů a Slováků v Rumunsku, což mu umožnilo setkání s prezidentem Václavem Havlem či jeho nástupci. Do Čech odešla po roce 1989 Josefova sestra spolu s maminkou a později opustil Gerník taktéž Josefův bratr František, jehož dům je v současné době pronajímán turistům.