Jiří Matouš

* 1950

  • „Tak jsem prožil tři velice těžké měsíce. Já jsem si vždycky musel půjčovat od mých spolužáků francouzských jejich poznámky. Ty jsem si překopíroval a moje práce byla práce se slovníkem. To jsem si přeložil do češtiny a naučil jsem se to. A když jsme měli úkoly, tak jsem si to vždycky napsal v češtině, pak jsem si to přeložil do francouzštiny se slovníkem. No a po třech měsících jsem najednou zjistil, že už ty poznámky ve třídě jsem schopen si dělat sám, a to i slovy, která jsem neznal, ale prostě člověk si začínal domýšlet jejich smysl. No, a takhle postupně po třech měsících už to zabralo a už to bylo úplně, ale úplně o něčem jiném.“

  • „V čísle 6 bydlel malíř Jan Zrzavý, se kterým jsem se vídal velice často. A z mého pokoje oknem jsem se díval do dvorku domu č.6 a z toho dvorku měl přesně pod mým oknem východ ze svého ateliéru Jan Zrzavý. A často jsem se tam bavil – ne moc s ním, ale hlavně s jeho žáky nebo učedníky, což byli mladí mužové. A ty domy měly tu zvláštnost na Zámeckých schodech, že za domem byl dvorek, pak po schodech se vyšlo do první takové schodovité zahrady, pak po dalších schodech se vyšlo do druhé zahrady a odtud byla vidět celá Praha. A ta poslední zahrada byla oddělená od hradní zahrady asi dva a půl metru vysokou zdí.“

  • „Já jsem se ocitl v cele, která byla, já nevím, dvacet metrů a večer nás tam bylo přes šedesát. Neustálé světlo. Teď ta cela, jak byla malá, tak měla celý jeden prostor neustále volný a tam byla taková ta železná hradidla, jako když jsou nějaké průvody nebo když jsou nějaké státní návštěvy, tak se dávají, aby lidi nelezli do silnic. Tak tam byla takhle a oni je dali do účka, aby se to tam vešlo. Jeden černoch, co tam byl, tak měl tu laskavost, že mi dal kus kartonu, abych neležel na dlaždicích. Já jsem ležel takhle u stěny a teď ležím a koukám se na tu stěnu a teď vidím, že se ta stěna hýbe. Já jsem byl okamžitě zanesený všemi blechami a já nevím čím.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.02.2022

    (audio)
    délka: 02:45:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechtěl jsem prožít život žehráním

Jiří Matouš, 80. léta
Jiří Matouš, 80. léta
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Matouš se narodil 29. září 1950 ve Vejprtech, ale většinu dětství prožil v Praze, kde vyrůstal v bytě na Zámeckých schodech. V roce 1967 se mu podařilo odjet do Francie na gymnázium Carnot v Dijonu. Z Francie se po ukončení studia nevrátil a našel si práci v Paříži. V 80. letech začal pracovat pro novinářskou asociaci, kde se časem stal ředitelem. Po sametové revoluci se vrátil do Československa a zapojil se do privatizace vydavatelství se svou firmou Strategie. V roce 2022 žil v Horoměřicích.