Jiří Matoušek

„Když tam byl na Borech člověk, který nestíhal, tak měli vězni kolektivní normy a tresty, a když se nesplnily normy, tak se jim krátil příděl jídla, už tak dost hnusného. Byl vytvářen tlak na vězně, aby oni donutili toho nováčka, který nebyl tak zručný, aby normy plnil. Když jsem přijel na první návštěvu za ním na Bory, nikdy jsem neviděl tak zničené ruce, jako měl Renda od těch šatonů, od těch sklíček. Renda měl opravdu snad centimetrové rýhy, popraskaniny na dlaních, zanícené ruce měl dvojnásobné, nateklé jak boxer. Pak jsem se ho ptal a říkal, že to měl z výroby těch šatonů.“

„Když jsem líčil svým kamarádům, co se u těch soudů děje, nevěřili mi. Říkali: ‚Hele, nejsou padesátá léta. To není přece možné. Ty si vymýšlíš.‘ Já řekl: ‚Hele, tak když mi nevěříte a máte odvahu, tak pojeďte někdo někdy se mnou.‘ Byla odvolání a přerušení soudů. Tak se mnou jeli na dva až tři soudy a dodneška jsou svědky toho, co paní doktorka Rosenbergová u soudu předváděla. Začalo to tím, že Rendu, který byl jednoznačně politický vězeň, vodili k soudu spoutaného na medvěda, na nohou a rukou řetízkem propojeným k opasku. To bylo ale to nejmenší. Daleko horší ale bylo to, jak paní doktorka Rosenbergová soud vedla. Ať se zeptala na cokoliv a Renda odpověděl cokoliv, tak nadiktovala zapisovatelce do stroje úplně jiný význam vět. Jemu se to nelíbilo, ozval se a ona reagovala velmi podrážděně: ‚Já to musím nějak zformulovat, ty vaše odpovědi tam takhle nejdou dát‘, a tak dále.“

„Renda jezdil léta s tramvají jako tramvaják a v podstatě zase se ukazovalo, že byl naprosto… já bych to nikdy, vy byste to asi taky neudělali, a málokdo. On přesto, že věděl, co to znamená, tak specielně, když jsem zmiňoval toho Karla Kryla, tak v tramvajích bylo takové velmi špatné ozvučení, dneska taky slyšíte, to je ta a ta zastávka. A vypověděl o tom jeho průvodčí, nynější majitel automobilovýho muzea v Liberci pan Bumba, kterej mu dělal průvodčího, tak mi to asi před dvouma rokama napsal. Že Renda si jako řidič přinesl do tý tramvaje svůj kazetovej magnetofon a připojil ho na ten systém, na ten audiosystém v tý tramvaji. A na trati mezi Jabloncem a Libercem těm lidem tam do toho pouštěl Karla Kryla. A teď to bylo prostě… a teď už jako protestsongy toho Kryla, kterej zpíval proti tý ruský okupaci a tak dále. A teď třetina lidí se tak bála, že radši vystoupili, třetina lidí byli zhnusený, co se to tam pouští za protistátní živel, a třetina lidí byla nadšená. A ten Bumba říkal: ‚Rendo, vždyť tě za…‘ – ‚A proč? Vždyť já pouštím... vždyť je to pěkná muzika.‘ Ale samozřejmě věděl, co pouští. Úplně žasnu, že se tenkrát nic nestalo, nebo aspoň já o tom nic nevím.“

„Že Renda měl asi dva nebo tři těžce zhmožděný nehty a já jsem říkal, jako malej kluk jsem říkal: ‚Brácha, co to máš s těma nehtama?‘ A samozřejmě on tam v tý místnosti s náma byl ten dozorce, tak brácha se jen tak usmál a říkal: ‚To jsem si přibouchl ruce do dveří.‘ A já teda, malý dítě, ale asi jsem byl bystrej, jsem říkal: ‚A vy si v kriminále za sebou zavíráte sami dveře? Tam máte kliku zevnitř, že sis je přibouchl?‘ A on se jenom usmál a říká: ‚No, neštuduj.‘ Až pozdějc, když ho teda pustili, tak jsem zjistil, že, což zní téměř neuvěřitelně, že sadistické bachařky si ho tam vzaly někde, přivázaly ho na židli, stříkaly mu slznej plyn do očí, prostě to byly asi nějaký postižený ženský z chlapů, a tam mu mimo jiný ty prsty do dveří přiskříply ony.“

„Pak tam teda ještě byli taky jednou hosti takoví… Seděli v lavici za náma, měli takový typický oblečení tenkrát pro ty estébáky, mladý, kozinkový bundičky, takový taštičky měli. A když tam ta paní soudkyně to, co budu říkat za chvíli, s ním prováděla, tak se třeba naklonili mezi mě a mámu. Ta moje máma byla hrozný tintítko, nervově byla úplně špatná. A teď se takhle naklonili mezi nás a říkali: ‚To je svině bolševická, co? Ta mu dává, ta ho dusí. To je kurva. Co tomu říkáte?‘ A moje máma si myslela, že to jsou nějaký naši přívrženci, tak už se tak nadechovala. A já jsem říkal: ‚Mami, to nejsou žádný fandové. To jsou estébáci. Ty si tady otevřeš zobák nebo já a jsme v tom s ním.‘ Já jsem říkal: ‚Mlč!‘ Ale oni s gustem fakt: ‚To je komunistická svině, co? Ta mu dává.‘“