Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vilém Michal (* 1932)

• narozen 27. května 1932 v Brně

• zažil několik spojeneckých bombardování Brna

• na gymnáziu se zapojil do protikomunistické odbojové skupiny studentů ANNA

• 19. března 1952 odsouzen Státním soudem v Brně k jednomu roku odnětí svobody

• pět měsíců v nápravně pracovním táboře Eliáš na Jáchymovsku

• dva roky v PTP v Ostravě-Radvanicích

• v roce 2018 bydlel v Olomouci

Po komunistickém puči nechtělo několik studentů z gymnázia v Brně přihlížet, jak se republika mění v totalitní stát. Založili skupinu ANNA a v rámci svých možností se snažili o obnovení demokracie a upozorňovali apatické občany na nesvobodné poměry v Československu. Tiskli letáky, poškozovali tabule KSČ a sestavovali seznamy aktivních stranických funkcionářů. Po rozkrytí jejich skupiny poslal Státní soud v Brně 19. března 1952 těchto sedmnáct mladých lidí za protistátní činnost do vězení. Pět z nich před dovršením plnoletosti. Na lavici obžalovaných tehdy seděl i Vilém Míchal. Odsoudili ho k jednomu roku odnětí svobody, který strávil v různých věznicích a také těžbou smrtelně radioaktivní uranové rudy na Jáchymovsku. Po propuštění musel narukovat na vojnu. Zařadili ho do pomocných technických praporů (PTP) a následující dva roky fáral uhlí na Ostravsku. Nálepka politicky nespolehlivý mu ale již zůstala a značně komplikovala život.

První pískání, pak ticho a nakonec ohlušující rána

Vilém Míchal se narodil 27. května 1932 v Brně jako starší ze dvou dětí rodičům Vilémovi a Alžbětě. Rodina bydlela v domě pro zaměstnance dopravního podniku, v němž otec pracoval jako průvodčí v tramvajích.

První pamětníkovy vzpomínky se váží k předmnichovské krizi. Otec tehdy během všeobecné mobilizace narukoval do československé armády a domů se vrátil až po několika týdnech poté, co bylo Československo po mezinárodním nátlaku nuceno bez boje odstoupit nacistickému Německu pohraniční oblasti. Vzpomíná také na 15. březen 1939, kdy vojska wehrmachtu pochodovala Brnem a po obsazení vnitrozemí byl na okupovaném území výnosem zřízen protektorát Čechy a Morava.

Druhá světová válka se ale rodiny výrazně dotkla až s jejím blížícím se koncem. Od druhé poloviny roku 1944 Brno několikrát bombardovaly spojenecké letouny. Vilém Míchal vzpomíná hlavně na masivní nálet z 20. listopadu 1944, který s rodinou a ostatními obyvateli domu zažil v úkrytu ve sklepě. „Slyšeli jsme, jak bomby pískají a letí dolů, pak bylo chvíli ticho a poté detonace. Bylo to nepříjemné. Všichni jsme měli strach. Několik sekund se pak celá místnost třásla. Ve sklepě seděli i kuřáci a jednoho to stálo život. Šel kouřit na ulici a bomba zasáhla protější lékárnu a střepiny letěly ke vstupu do domu, kde stál,“ vypráví pamětník o osudném dnu, při němž přišlo o život čtyři sta obyvatel Brna.

Nechtěli se smířit s totalitou

V září 1946 Vilém Míchal nastoupil na studium gymnázia v Brně. Prý už po vítězství komunistické strany ve volbách v květnu 1946 se aktivizovala skupina studentů gymnázia a mezi nimi i Vilém Míchal. „Nás štvalo, že veřejnost byla naprosto otupělá a neuvědomovala si, co může následovat,“ dodává pamětník.

Skupinu nazvanou ANNA založili studenti Jan Strejcius a Zdeněk Janík a hlavní činnost vyvíjela po únoru 1948, kdy komunistická strana do svých rukou převzala veškerou moc ve státě a začala pronásledovat své skutečné i domnělé odpůrce. Studenti se v rámci svých možností snažili o obnovení demokracie a upozorňovali lidi na nesvobodné poměry. Vytiskli a po nocích do schránek rozšířili okolo tří tisíc letáků, vytiskli dvě čísla protirežimního časopisu Plamen, poškozovali propagační tabule KSČ, a protože věřili v obnovení demokracie a potrestání viníků, sestavovali seznamy aktivních stranických funkcionářů. Každý ze sedmnácti studentů měl své úkoly. Vilém Míchal přepisoval texty na psacím stroji. Jenže 11. září 1951 StB zatkla při rozšiřování letáků Jana Strejciuse a následně rozkryla celou skupinu. Půl roku před maturitou, 17. listopadu 1951, přímo při vyučování zatkli i Viléma Míchala a následně ho odvezli do nechvalně proslulé vyšetřovny StB na Příční ulici v Brně. Devatenáctiletý Vilém pak strávil tři měsíce ve vlhké sklepní cele. Po několika výsleších byl na pokraji zhroucení. „Maturitu jsem měl ve vězení. Učil jsem se, jak žít sám se sebou,“ dodává.

Levnou pracovní silou

Z Příční ulice potom Viléma převezli do věznice ve Znojmě a následně do Cejlu v Brně. Za účasti veřejnosti stanul 19. března 1952 společně s šestnácti mladými lidmi před Státním soudem v Brně. Pět z nich přitom ještě nedovršilo věk plnoletosti. Padly „tresty“ do pěti let vězení. Vilém Míchal dostal za sdružování proti republice jeden rok odnětí svobody.

Po soudu Viléma čekal transport do nápravně pracovních táborů u uranových dolů na Jáchymovsku. Po půl roce konečně viděl sluneční paprsky. Pět měsíců pak strávil v táboře Eliáš. Vzpomíná na nekonečné nástupy, ponižování, udavače z řad vězňů, hlad, těžkou práci v dole a smrtelné úrazy spoluvězňů. „Bylo běžné, že tam kameny někoho zavalily,“ dodává.

Dne 17. října 1953 Viléma propustili domů. O čtyři měsíce později musel narukovat na vojnu. Jako „politicky nespolehlivý“ byl zařazen do PTP, které komunistickému režimu sloužily k získání levné pracovní síly. Po přijímači byl zařazen do 55. PTP se sídlem v Ostravě-Radvanicích a umístěn do dřevěných ubikací v Petřvaldu zvaných Kamčatka. Místo zbraně dostal lopatu a krumpáč a následující dva roky těžil uhlí v dole Pokrok. V květnu 1954 byly pomocné technické prapory jako politické a kárné jednotky zrušeny a jejich vojáci přeřazeni do technických praporů (TP). Nic podstatného se ale nezměnilo a „vojáci“ dál museli fárat v dole a pravidelně docházet na politická školení.

Uvažoval o emigraci

Po návratu z PTP pracoval Vilém Míchal u Pozemních staveb. Později si dálkově dodělal maturitu. „Maturoval jsem se svým tehdejším vyšetřovatelem,“ vzpomíná pamětník, jak se po letech setkal s mužem, který ho na Příční ulici vyslýchal. Následně se hlásil na vysokou školu. Kvůli špatnému posudku však nebyl přijat. V Pozemních stavbách nakonec zůstal až do odchodu do penze.

V roce 1963 se Vilém Míchal oženil, ale manželství skončilo rozvodem v roce 1971. Krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy odjel do Vídně a dlouho se rozmýšlel, že se do republiky již nevrátí a emigruje. Z rodinných důvodů od svého úmyslu nakonec upustil. Pád komunistického režimu v roce 1989 po více než čtyřicetileté diktatuře přivítal s nadšením. V roce 2018 žil v Olomouci. „Nenechte se politiky ošidit a oklamat,“ dodává na závěr Vilém Míchal své poselství pro budoucí generace.

http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/zdenek-janik:-pet-let-za-mrizemi-za-rozsirovani-letaku-79783/