Ing. Jan Moravec

* 1941

  • „Jednou jsme tam takhle byli, to mi bylo asi pět let, a pan vikář tam měl slečnu, která mu vařila, tam dole se prostě hrálo, ženský si povídaly, jak to chodí atd., a ona mě vzala za ruku a povídala: ‚Pojď, já ti něco ukážu!‘ Tak mě vzala za ruku, odvedla mě nahoru po schodech do velkého sálu a to bylo něco pro malýho kluka, samý zbraně! On měl celou sbírku – flinty, meče, šavle, kanonky, brnění, revolvery atd., prostě spousta věcí. A tak jsem si to prohlížel, osahával a jeden jsem si vzal. Takhle jsem za ním pak přišel a říkám: ‚Heleďte, co jsem tam našel!‘ A on povídá: ‚Tobě se líbí, viď?‘ Já povídám: ‚Líbí.‘ ‚Tak si ho nech!‘“

  • „Došlo to tak daleko, že mi dali přihlášku a já jsem ji vyplnil, a teď jsem byl na rozpacích, co tam mám napsat, respektive byla tam jedna zajímavá otázka: Jaký je tvůj názor na náboženství? A já jsem tam napsal prostě to, co jsem si říkal, že všichni lidé vždycky věřili tomu, že je něco vyššího než chvilku se proběhnout po tomto světě, proč by to tedy mělo v tomto smyslu být jinak; člověk věří, že je prostě něco vyššího než jen chození tady po světě a umřít, a po smrti je větší doba než jenom to, co tady člověk prožije. Tak jsem to tam takhle nasumíroval, dal jsem jim to a v pořádku. Potom asi za měsíc velký humbuk, zavolali mě, že co jsem jim to proved, jestli tahle otázka, co tam dali, se týká mě. Já odpověděl, že samo sebou. Oni se z toho zhrozili, toho předsedu strany málem vyhodili a měl jsem od nich pokoj. Věřím tomu, že snad mi v tomhle Pán Bůh nějak pomohl.“

  • „Mýho pantáty, od manželky, rodina, to byli zemědělci a ti přišli o všechno – potom se jim něco sice vrátilo, nějaký ten mrtvý a živý inventář, ale zničili jim život, protože pantátu vyhodili, respektive nezavřeli, ale dali ho do sléváren a on lil, chudák, olovo nebo nevím, co všechno. Zemědělec, který měl lásku ke koním a ke zvířatům. Říkal: ‚Já jsem do toho chtěl skočit, do toho rozžhavenýho železa.‘ Tak ho to prostě bralo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Místní knihovna v Horních Počernicích, 24.07.2013

    (audio)
    délka: 01:29:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa: Příběhy z pražských Horních Počernic
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chovej se k ostatním tak, jako si myslíš, že oni se mají chovat k tobě

Jan Moravec s revolverem od pátera Štveráka
Jan Moravec s revolverem od pátera Štveráka
zdroj: Pamět národa - Archiv

Jan Moravec vyrostl v Horních Počernicích, kde se v roce 1941 narodil do křesťanské rodiny. Vzpomíná na několik epizod, které jako dítě vnímal během války a později během padesátých let, což byla podle něj doba opravdového temna. Jeho život výrazně ovlivnilo přátelství s vikářem Františkem Štverákem, silnou osobností našich dějin. Jan Moravec studoval elektrotechnickou fakultu ČVUT a po jejím absolvování byl umístěn ke spojům do Hradce Králové. Následovala práce na konstrukci v počernické továrně Pal, dále v Narexu v Šestajovicích, kde se stal vedoucím pobočky, a po revoluci v mateřském závodě v Praze. Přes přemlouvání nevstoupil do strany, v roce 1987 si sice pod vlivem pocitu změny podal přihlášku, ale nebyl přijat pro své náboženské názory. Již odmalička pamětníka přitahovala příroda, dodnes se věnuje myslivosti a vzpomíná na atmosféru ve Spolku myslivosti za minulého režimu. V roce 1989 se účastnil demonstrací v Praze, vstoupil i aktivně do politiky jako člen Občanského fóra a po revoluci byl zvolen do zastupitelstva Horních Počernic, kde se výrazně podílel na rozkvětu obce.