Vlasta Najmanová

* 1939

  • „Já si pamatuju jenom, že z kuchyně opřenej, protože to bylo nízké, tatínek byl vysokej, že byl opřenej, prostě o ty futra a díval se na mě a já jsem tancovala a říkala jsem tomu ‚prisjadka'. Měla jsem tam malou židličku, tak jsem tam tak nějak poskakovala a vždycky jsem si sedla a dělala jsem tak nohama a říkala jsem, že dělám ‚prisjadku'. Protože to už máte odkoukané od těch ruských, že jo.“ – „Co to znamená ‚prisjadka' ?“ – „No, viděl jste někdy ne tancovat, ale plesať, rusky jako vojáci? Jak dělali, vy tomu říkáte ‚kazačok'.“ –„Jo, jak se vyhazujou ty nohy.“ – "Jenomže oni tomu říkají ‚prisjadka'.“

  • „Jelikož to byla komuna, tak všichni pracovali a všichni dostávali stejně. Prostě tam postavili si klub a tam bylo, jednak tam bylo, jako kino se tam pouštělo, a jednak tam byla pekárna, čili se tam pekl chléb a všechno. Vařilo se tam, to se společně vařilo a ti, co pracovali na poli nebo na zahradě, tam se taky pěstovala zelenina, brambory a já nevím co všechno. A taky si tam hned stavěli stáje, čili tam byli koně, krávy. Tak všichni, co kde pracovali, tak chodili právě a tam byla taková velká jídelna, to se postavilo taky napřed a oni právě tam všichni chodili na jídlo. Doma neměli nic. Tam nebyl obchod, pak tam byl nějakej obchod, ale to se přiváželo, to zase ten kolchoz si přivážel. Třeba nějaké látky a tak. A oni když tam jeli, tak oni se museli zavázat, že na čtyři roky si přivezou všechno, že nebudou chtít nic po té společnosti, která je tam zavezla, že budou samostatní. Takže oni dopředu museli pro ty děti a tak dále mít oblečení a všechno.“

  • „Napřed si prostě udělali díru a udělali si zemljanku, kterou jen přikryli a tam prostě ty stěny, tam bylo teplo, tu zimu tam přečkali. No, a zjara zase začali, tak dělali zase takové jakoby díry a ty díry jim v první řadě sloužily, aby ty děti, co přivezli si děti, tak ty děti tam měly jakoby školy. Oni byli v těch dírách, čili na nich nefoukalo moc, a tam nějaké ty lavice nebo něco jim tam dali, tak tam je učili. A oni jeli s nimi i učitelé.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nové Strašecí, 14.11.2023

    (audio)
    délka: 01:36:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 05.02.2024

    (audio)
    délka: 01:50:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 26.02.2024

    (audio)
    délka: 01:12:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Každý začátek je těžký, ať jste kdovíkde

Vlasta Najmanová, 2024
Vlasta Najmanová, 2024
zdroj: Post Bellum

Vlasta Najmanová se narodila 4. února 1939 matce Marii, rozené Brumkové, a otci Václavovi Šárovým v osadě Reflektor na řece Bolšoj Uzeň poblíž města Saratov v Sovětském svazu (SSSR). Rodiny jejích rodičů přijely v letech 1925 a 1926 do komuny, později do kolchozu Reflektor, aby zde všichni začali nový život uprostřed nehostinné stepi a pomohli s budováním komunismu. Tvrdě pracovali, vesnici vybudovali doslova z ničeho, přesto byli ve 30. letech postiženi represemi sovětského režimu. V únoru 1938 byl zatčen Leopold Brumek, strýc Vlasty Najmanové, neprávem obviněn ze špionáže a odsouzen na osm let v gulagu. Přesně v den jejího narození zemřel v lágru Bulatovo, nevydržel drsné podmínky a nelidské zacházení. V roce 1941 odešel tatínek Vlasty Najmanové bojovat se Svobodovou armádou po boku sovětských vojáků proti Němcům, v Polsku však zahynul. Rodina se po válce rozhodla vrátit domů, roku 1950 přijeli vlakem do Svinova na Ostravsku. Maminka musela živit tři děti i své rodiče, kterým nebyl přiznán důchod za léta odpracovaná v SSSR. Vlasta Najmanová vystudovala střední zdravotnickou školu a nastoupila do nemocnice jako porodní asistentka. Roku 1962 se vdala za Karla Najmana, který také strávil dětství v Reflektoru. Vychovali spolu dvě děti, dceru Jiřinu a syna Václava. Přestěhovali se do Nového Strašecí a pamětnice pracovala nejprve v jeslích, poté až do roku 1994 v nemocnici v Kladně. V roce 2024 žila v Novém Strašecí.