Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marcela Němečková (* 1935  †︎ 2018)

• narozena 2. června 1935 v Hradci Králové

• otec byl středoškolským profesorem

• otec aktivní v Československé straně lidové

• od roku 1953 studovala v Praze na pedagogické fakultě

• po studiích dostala umístěnku do Děčína

• kvůli své víře musela požádat o přeložení do Litoměřic

• odejít musela i z Litoměřic, necelý rok byla nezaměstnaná

• působila jako učitelka v polepšovně v Kostomlatech

• od roku 1965 žila v Trmicích u Ústí nad Labem a spolupracovala s tajně vysvěceným biskupem Otčenáškem

• byla sledována StB, která se snažila spolupráci s biskupem Otčenáškem narušit

• po revoluci pracovala patnáct let v Charitě v Praze s bezdomovci

• pracovala i v Charitě v Hradci Králové

• zemřela 4. srpna roku 2018

Marcela Němečková prožila dětství v intelektuálně zaměřené rodině profesora v Hradci Králové. Bydleli v Malšovicích u Hradce Králové, válka jejich rodinu neohrozila a v roce 1946 se otec začal věnovat politice v lidové straně. Její dětství bylo šťastné, jen se jí dotklo, když jí v roce 1946 začala spolužačka nadávat, že s ní a s jejich buržoazní rodinou brzy zatočí. Už se prý nebude zpívat hymna, ale píseň Práci čest. Po roce 1948 byl otec přeložen do Děčína a rodina ho po čase následovala. V roce 1953 pamětnice skládala přijímací zkoušky na pedagogickou fakultu do Prahy a přesvědčila komisi, aby ji nechala studovat na fakultě – chtěla pracovat v budoucnu s lidmi.

O nedělích vedla turistický kroužek

Po studiích byla Marcela Němečková v roce 1957 umístěna jako kantorka do Děčína, kde musela po dvou letech požádat o přeložení do Litoměřic z důvodu svého náboženského přesvědčení. Pro děti pořádala o nedělích také turistické vycházky. Musela však slíbit, že v Litoměřicích nebude chodit do kostela. Mezi žáky byla oblíbená a doučovala i jejich rodiče, vojáky z povolání, kteří k práci potřebovali maturitu. Obdržela dokonce vyznamenání ministerstva vnitra.

Přesto se Marcela Němečková dostala kvůli svým náboženským aktivitám do hledáčku StB. Po jednom výslechu ji po třech letech z učitelského místa vyhodili. Následně zůstala devět měsíců bez práce, v Litoměřicích ji zaměstnat nechtěli, a tak byla umístěna do polepšovny pro padlé děvy v Kostomlatech jako učitelka. Tady si s děvčaty udělala řidičský průkaz na auto i motocykl a stala se spolupracovnicí tajného biskupa Otčenáška, který byl umístěn do Trmic v Ústí nad Labem.

Spolupracovnicí tajného biskupa

Roku 1965 se pamětnice přestěhovala do Trmic, kde pracovala jako varhanice kněze Karla Otčenáška, který byl v padesátých letech z rozhodnutí papeže Pia XII. tajně vysvěcen na pomocného biskupa královéhradeckého s titulem titulárního biskupa chersonského. Biskup Otčenášek měl již za sebou pobyt v internačním táboře v Želivě, prošel věznicí na Pankráci, Leopoldovem, Mírovem a Valdicemi – celkem strávil osm let ve vězení. Vzpomínky Karla Otčenáška jsou též uchovány na portálu Paměť národa.

Ve službách církve

Za panem biskupem přijíždělo mnoho nových zájemců o kněžství i o tajný řeholní život. Spolupráce s pamětnicí přinášela ovoce nejen v oblasti údržby fary a kostelů, ale i na poli duchovním. Často se stávalo, že díky jejím pedagogickým schopnostem si pan biskup nově příchozí nechal otestovat prostřednictvím Marcely Němečkové, zda nejde o tajně nasazené osoby ze strany StB či zda mají o víru opravdový zájem. Církev ze zahraničí svého tajného biskupa podporovala, a tak jim byl přidělen také automobil značky Renault modré barvy. To byl velký pokrok, protože již nemuseli objíždět farnosti v okolí na starých čezetách. Pastorační činnost tajného biskupa byla trnem oku Státní bezpečnosti, a tak byly jejich aktivity pod neustálým dohledem.

Pamětnice pomáhala panu biskupovi koordinovat mnohé aktivity tajné i oficiální církve. Pravidelně byla zvána na jednání s církevními tajemníky. Na brigádách v Trmicích se vystřídal nejeden budoucí kněz či známý politik, jako například Cyril Svoboda.

Když církevní tajemník zakázal sloužit mši svatou kvůli Mírové slavnosti, byla to právě pamětnice, věrná svému jménu Marcela – bojovnice, která otevřela kostel, hrála na varhany a nechala kolegu vysvětlovat příchozím pravý důvod zrušení mše svaté. Získala tím mnoho příznivců pro církevní aktivity.

„Zanášení nedůvěry mezi objekta akce ‚Jan‘ a ‚Čára‘“

Akce StB s názvem „Jan“, namířená proti biskupu Otčenáškovi, zůstávala od poloviny sedmdesátých let až do pádu totality jednou z hlavních akcí vedených v rámci „kontrarozvědné ochrany římskokatolické církve“, a to v době, kdy se zájem StB začal obracet od „rozpracování“ duchovních působících ve farní správě k aktivitám řádů, katolických laiků a tajné církve.

V souvislosti s tímto „rozpracováním“ bylo zahájeno několik dalších
akcí zaměřených proti osobám z Otčenáškova okruhu. Připomeňme například výše
zmíněnou akci „Čára“, ve které byla „rozpracována“ Otčenáškova nejbližší
spolupracovnice Marcela Němečková. Cílem této akce, vedené v letech 1985–1989 npor. Jaroslavem Šoltou, bylo mj. „zanášení nedůvěry mezi objekta akce ‚Jan‘ a ‚Čára‘“.

Pracovala pro Charitu v Praze

Po změně totalitního systému v demokratický pamětnice pracovala pro českou Charitu v Praze, kde se patnáct let starala o bezdomovce a přistěhovalce. Po návratu do Hradce Králové rovněž pracovala pro Charitu. Trpěla však tím, že nemá vlastní bydlení, vždy žila u někoho a cítila se v těchto domácnostech pouze trpěná. Nyní žije v Charitním domě v Hradci Králové.

Marcela Němečková, středoškolská profesorka, byla vyznamenána záslužným křížem Pro Ecclesia et Pontifice za obětavou a statečnou spolupráci s arcibiskupem Karlem Otčenáškem v době jeho vyhnanství v Ústí nad Labem-Trmicích a pedagogickou činnost při obnově církevního školství.