Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Václav Netuka (* 1929)

• narozen roku 1929 v Rychnově nad Kněžnou

• kněžský seminář

• 1950–1953 – služba v PTP

• bytové semináře v Brně

• 1968 – tajně vysvěcen na kněze

• 70. a 80. léta – tajné šíření náboženské literatury prostřednictvím pokrývačského družstva

• 1983–1987 – držen ve vyšetřovací vazbě

• po roce 1989 duchovní služba

Na to, aby mohl naplnit své poslání, aby mohl dělat to, po čem již od mládí toužil, čekal Václav Netuka celých 60 let. Teprve po sametové revoluci se mohl stát katolickým knězem. Narodil se 2. října 1929 v Rychnově nad Kněžnou jako nejmladší z pěti bratrů. „Tatínek byl sedlář a čalouník. To byl umělec. Od něho, co vyšlo z ruky, to mohlo jít na výstavu, zejména koňské postroje.“ U otce v dílně se také vyučilo několik tovaryšů. Václavova maminka byla často nemocná a v jeho třinácti letech zemřela na rakovinu.

Školu a reálné gymnázium navštěvoval v Rychnově. „Rychnov měl všechny školy.“ Jedničkář, jak říká, nebyl: „Udělal jsem to s ,odřenými zády‘, ale udělal jsem to.“ S kamarády měl chlapeckou partu, cvičil v Orlu a již od osmi let ministroval u faráře Tučka.

Po maturitě v roce 1948 odešel do kněžského semináře v Hradci Králové. Proč se rozhodl pro studium teologie? „Tak já jsem vyrostl v katolické rodině, naše rodina byla od počátku křesťanská. To maminka jednou, když už stonala skoro na smrt, tak se mě jednou ptala, jestli bych nechtěl být knězem. Tehdy mi bylo 13 let, tak jsem to s jistotou neřekl. Pak se ty poměry tak vytvářely, že jsem prostě došel k tomu svěcení.“

Na dobu, kdy navštěvoval seminář, rád vzpomíná, některé přednášky byly velmi zajímavé, jiné ho však příliš nebavily. Jenomže už v roce 1950 byla činnost semináře zastavena. „Prostě všechny tyhle křesťanské ústavy, školy a všechno zavřeli a poslali buď do vězení nebo do pracovních vojenských táborů, tak já jsem se dostal do toho pracovního vojenského tábora.“ Václav Netuka totiž odmítl odejít do litoměřického semináře. „Tam jich mnoho nešlo, nevím, ani čtvrtina myslím že ne.“ Dostal se tak do Pomocných technických praporů (PTP). Měl však štěstí, sloužil u stavebního praporu, jiní šli do tzv. těžkého PTP a pracovali v dolech.

V PTP nejprve přibližně půl roku sloužil v Plzni, poté byl přemístěn do Přerova, kde tři roky pracoval na stavbě vojenského letiště. Jeho nejbližším kamarádem byl slovenský kolega, se kterým pracovali jako zeměměřiči. Propuštěn byl na konci roku 1953.

Po odchodu do civilu si našel zaměstnání ve skladu fabriky na výrobu kuchyňských strojů ve Skuhrově nad Bělou, kde pracoval až do roku 1971. Dozvěděl se také, že v Brně funguje tajný seminář a začal do něho dojíždět. Seminář navštěvovalo přibližně 15 lidí. „To se musela dělat taková bezpečnostní opatření, auta se nikdy nesměla stavět do jedné ulice.“

V roce 1968, po sovětské okupaci, byl tajně vysvěcen na kněze. „Pan biskup Davídek, který vedl to brněnské studium, tak on, když se sem hrnula ta komunistická vojska, se rozhodl, aby bylo zajištěno, aby tady byli nějací kněží, protože se nevědělo, jaký bude postup proti církvi, tak posvětil nás několik, kteří už byli jako připraveni.“ Vysvěceno bylo kolem deseti kněžích.

V roce 1971 začal Václav Netuka pracovat v pokrývačském družstvu, jehož zakladatelem byl jiný duchovní z brněnského semináře – Zahradníček. „V jednasedmdesátým jsme založili v Rychnově pokrývačské středisko, měli jsme tu partu a jezdili jsme po republice a spravovali kostelní střechy...“ Této činnosti však využívali i k náboženské činnosti, distribuci zakázané náboženské literatury a samizdatu, který tajně množili na cyklostylu. „To jsem se tam natočil klikou, pak to šlo na motorek.“

Za tuto činnost byl Václav Netuka v roce 1983 zatčen. „Jak zjistili, že při tom děláme tu náboženskou činnost, tak nás vzali do vazby.“ Byl pozván k výslechu a při něm byl zadržen. Ve vazbě byl držen čtyři roky na několika místech. „To byla jejich metoda, co nejdéle držet ve vazbě a nejistotě a psychicky prostě působit na ty postižené.“ Viněn byl nejen z distribuce náboženské literatury, ale také z rozkrádání, což byl závažnější zločin. Výslechy nebyly brutální, jeho kolegové však vyprávěli, že dostali i facku. Nakonec byl v roce 1987 propuštěn bez obvinění a bez rozsudku.

Po roce 1989 se konečně mohl vydat na kněžskou dráhu. Byl znovu vysvěcen a ujal se svého farního úřadu v Židenicích. V době natáčení rozhovoru (2013) byl pomocným duchovním v Lovčicích na Olomoucku.