Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jan Neumann (* 1943)

• narodil se 30. května 1943 v Náchodě

• otec musel podepsat, že on ani nikdo z rodiny nebude chodit do kostela

• pamětník navštěvoval Pionýra, aby mohl jít na střední školu

• po maturitě musel pracovat v továrně, aby získal kladný posudek

• na Slovensku vstoupil do komunistické strany

• vystudoval zde Večerní univerzitu marxismu-leninismu (VUML)

• po návratu do Broumova pracoval ve Vebě jako technolog a personalista

• po sametové revoluci založil cestovku, která se specializovala na sudetské Němce

Rodinu Jana Neumanna odsunul komunistický režim kvůli soukromému podnikání jeho otce a jejich katolické víře ze Žacléře do Broumova. Pamětník musel čtyři roky pracovat jako dělník, aby mohl studovat. Málem o možnost studia přišel, když se zastal politicky nepohodlného učitele. V roce 1968 organizoval na fakultě protesty proti okupaci armádami Varšavské smlouvy.

Po absolutoriu v roce 1969 odešel na Slovensko, kde právě probíhaly prověrky. Prošel jimi bez problémů a vstoupil do komunistické strany. Později čelil obviněním ze spolupráce se slovenskou Státní bezpečností (StB), která odmítl. „Nikdy jsem nic nepodepsal,“ říká jednoznačně pamětník.

Po sametové revoluci založil cestovní kancelář, jež se zaměřovala zejména na sudetské Němce. Navzdory svému angažmá v KSČ neztratil víru. Našel pevný vztah k broumovským benediktinům, v jejichž klášteře strávil mnoho času.

Přesunuli je kvůli víře i soukromému podnikání

Jan Neumann pocházel z věřící rodiny. Otec musel v roce 1954 rodinu přesunout z Žacléře do Broumova kvůli tomu, že měl soukromou hudební školu a hrál v kostele na varhany. V Broumově dostal práci jako učitel v lidové škole umění, ale musel podepsat prohlášení, že se on ani nikdo z rodiny nebude účastnit církevních aktivit. Aby mohl pamětník jít na střední školu, dostal v osmé třídě od otce povolení ke vstupu do Pionýra.

Musel pracovat jako dělník, aby mohl studovat

Po maturitě na broumovském gymnáziu musel čtyři roky pracovat jako dělník v textilním podniku Veba Broumov. Chtěl tím získat dělnický původ potřebný k tomu, aby mohl jít studovat Strojní a textilní vysokou školu v Liberci. Veba mu měla platit stipendium výměnou za následný pracovní úvazek. Úspěšně složil přijímací zkoušky a těšil se na studium.

Zastal se svého učitele a ztratil stipendium

Těsně před odchodem do Liberce se však zastal jednoho učitele, jenž měl zřejmě politický škraloup. Jenže udavači ho „práskli“ na vedení závodu a následoval skandál. Sešli se členové mládežnických organizací, komunistické strany, kádrového oddělení i vedení i s ředitelem, celkem asi deset lidí. „Zavolali si mě, že zruší moje úspěšně složené přijímačky na školu. Zastal se mě předseda KSČ, který řekl, že ať mě potrestají tím, že mi vezmou stipendium, ale nechají mě studovat,“ předestírá nepříjemnou situaci pamětník.

Vysokou školu nakonec vystudoval, poslední rok a půl dostával stipendium od podniku Zornica Bánovce na Slovensku, kterému se musel upsat na pět let. Po absolutoriu v roce 1969 odešel na Slovensko už s rodinou.

Na Slovensku vstoupil do komunistické strany

Dostal místo v odboru personální práce ve zmíněném podniku. Ale i tady právě probíhaly prověrky, které měly prověřit názor lidí na okupaci roku 1968. „Volali lidi k obchodnímu náměstkovi. A přišel tam vysmátý chlap, a po dvou hodinách odcházel s pláčem,“ vysvětluje pamětník a dodává, že se udávalo například to, že chodili do kostela, a už provinilce vyhodili ze strany.

Pamětník se naopak na Slovensku ke komunistům přidal. Kromě toho vystudoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu (VUML). „Učil nás jeden plukovník a ten říkal, že nepřítele je těžké zničit zvnějšku, ale mnohem lehčí je to zevnitř,“ přibližuje pamětník své vnitřní motivy ke vstupu do strany.

Dostal se do různých stranických funkcí, ale měl vždy obavy, aby se k vedení strany nedonesly jeho aktivity na fakultě v době studia. Po srpnové okupaci v roce 1968 prý organizoval demonstrace na fakultě v Liberci. „Později jsem se zkontaktoval se svou spolužačkou, která o všem vedla záznamy, a ta mi sdělila, že z opatrnosti všechno spálila,“ vysvětluje pamětník.

Měl potíže s kádrovákem Králíkem

Po pěti letech se vrátil do Broumova, ale už bez manželky, která získala na Slovensku lukrativní práci výrobní ředitelky. Nastoupil znovu do Veby, nejprve jako asistent ředitele a poté jako technolog výroby. Po roce se opět vrátil k práci v personálním oddělení jako vedoucí.

Jenže měl potíže s kádrovým náměstkem Králíkem. Veba měla svoje dvouleté učiliště pro tkadleny a přadleny. A při tomto učilišti ještě jednu třídu pro nekvalifikované dělnice. Nicméně Králík chtěl počet tříd rozšířit na dvě. „Byl jsem proti tomu, protože vyučení prosté holky stojí sedmdesát tisíc, a přesto zastane jen nekvalifikovanou práci. Jsou to prostě vyhozené peníze,“ namítá pamětník s tím, že za pravdu dostal Králík a jeho vyhodili.

Vozil sudetské Němce do jejich bývalé domoviny

Těsně před sametovou revolucí tedy nastoupil do textilního podniku v Červeném Kostelci, jenž vyráběl bačkory. Na začátku devadesátých let začal provozovat cestovní kancelář. Zaměřoval se především na potomky broumovských Němců, kteří odsud byli odsunuti. První roky jezdily až tři tisíce lidí ročně, později jich ubývalo. Pamětník vozil lidi ale i na opačnou stranu hranice, zejména do Německa.

Setkával se s opatem Opaskem

Jan Neumann navzdory svému členství v komunistické straně nikdy neztratil víru svého dětství. Každé dva měsíce se scházel u broumovských benediktinů v klášteře s přítelem, mnichem a grafikem Helmutem Toschnerem, a strávil tu vždy několik dní. Našel silný vztah k všem místním mnichům i ke klášteru. Několik let mohl občas vídat břevnovského opata Anastáze Opaska. Vozil totiž německé katolické turisty i do břevnovského kláštera.

V hledáčku StB

Po roce 2000 čelil obviněním, že byl na Slovensku agentem StB. „Já jsem o tom nevěděl, nikdy jsem nic nepodepsal, nikdy jsem nedostal žádné peníze,“ říká pamětník. Zkusil se dopídit pravdy a napsal do příslušného bratislavského archivu. Odepsali mu, že jeho svazek byl v osmdesátých letech skartován.

Díky dochovanému registračnímu protokolu[1] víme, že bratislavská StB Jana Neumanna v sedmdesátých letech vedla v evidenci jako takzvaného důvěrníka. Nutno dodat, že kategorie důvěrník není na základě nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 1/92 kategorií vědomé spolupráce ve smyslu zákona č. 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon).[2]

Procestoval celý svět

V novém tisíciletí se kromě jiného soustředil i na vytváření kontaktů s Chile, kam ve druhé polovině 19. století emigrovalo bezmála dva tisíce broumovských obyvatel. Pamětník každý rok dovezl několik desítek potomků těchto lidí do Broumova. Nezanedbával ani svůj rozhled po světě. Navštívil celkem šedesát zemí po celém světě. „Umím anglicky a německy a není země, kde bych se nedomluvil,“ zakončuje své vyprávění Jan Neumann.

 

[1] Dokument dostupný v sekci Dodatečné materiály.

[2] Podle Archivu bezpečnostních složek (ABS). K 1. 11. 2022 dostupné z: https://www.abscr.cz/jmenne-evidence/evidencni-zaznamy-a-archivni-pomucky-vysvetlivky-zkratky/vysvetlivky-k-evidencnim-pomuckam/