Člověk musel mít odvahu a cíl zůstat na živu
Josef Nosiadek se narodil v roce 1923 v Píšti na Hlučínsku. Tato oblast připadla po mnichovské dohodě třetí říši a její mužská část obyvatelstva musela narukovat do německé armády. Josef Nosiadek byl nejprve zařazen do RAD a poslán do Norska, kde kopal úkryty pro německé kanony. V květnu 1942 narukoval do wehrmachtu a ve Frankfurtu nad Mohanem byl přidělen k pěšímu pluku. Po výcviku v Metz byl poslán na východní frontu. V Sovětském svazu strávil 18 měsíců a dostal se až k městu Voroněž. Při vojenských střetech mu zemřelo spoustu kamarádů a sám byl několikrát těžce raněn. Nevyhnula se mu ani infekce úplavice. Při druhém zranění byl převezen do Krakova. Po vyléčení měl být poslán opět do SSSR, ale na poslední chvíli byl vybrán do poddůstojnické školy v Lamsdorfu. Po jejím absolvování v ní zůstal jako instruktor. Mimo jiné cvičil i vojáky Volkssturmu. Na sklonku války se jako velitel čety zúčastnil bojů o město Breslau. Z obklíčeného města se dostal jen s velkým štěstím a konec války ho zastihl v Bad Schandau. Aby se vyhnul zajetí, podnikl dramatickou a náročnou cestu domů. Při ní byl v Žamberku revolučními gardami veden na popravu a jen díky vlastní prozíravosti si zachránil život. Ve městě byl také svědkem konaných zvěrstvech na místních německých ženách. Po šťastném návratu domů se nějaký čas ukrýval, než se přihlásil na komandatuře v Dolním Benešově. Po uklidnění situace se stal předsedou sociální demokracie v Píšti a velmi nahlas kritizoval bolševický režim. V únoru 1948 byl za to zadržen a odveden na výslech do Kroměříže. V roce 1950 byl tajně odvezen do vojenského tábora nucených prací (VTNP). Za ostnatým drátem strávil v táborech v Dolních Životicích a v Karviné nezákonné čtyři roky. Po propuštění se dál pravidelně stýkal s přáteli ze sociální demokracie a z VTNP. Na společných návštěvách probírali budoucí politické zřízení a založení tzv. strany středu, kterou veřejně propagovali. Za tento demokratický postoj byl odsouzen na jeden rok odnětí svobody. Ten si odpykal v Heřmanicích, kde pracoval na dole Generalissimus Stalin. Bylo to po rozsáhlé amnestii, a tak v celách lágru byli jen dva političtí vězni. Po propuštění vystřídal několik zaměstnání a v současnosti žije v Píšti.