„Když jsem sloužil ještě v Ruzyni u dopravního pluku, tak jsem měl pas do celýho světa, poněvadž jsem lítal do Moskvy, do Londýna a do Paříže, tak jsem měl pas do celýho světa. A když jsem odcházel z letectva, tak jsem si zašel na ministerstvo národní obrany a oni mi dali takový speciální povolení, že můžu mít ten pas. No a s tím pasem, no, tak to jsem měl, a pak mě obvinili, že jsem ten pas ukradl. Poslali za mnou dva tajný. Ty tajný jednou odpoledne ve tři hodiny zaklepali na dveře, vytáhli pistole a říkali: ‚Vy jste pan Novák?‘ Tak jsem jim praštil dveřma do ksichtu, jenomže on tam dal nohu do dveří, vrhli se na mě a strčili mě do židle a říkali: ‚Tak, a teď my chceme ten pas!‘ A já říkal: ‚Na ten nemáte právo, poněvadž já tady mám povolení.‘ A když jsem jim to ukázal, tak hned si začali říkat – já náhodou jednoho toho chlapa znal, ten byl od letců – tak se omlouvali a říkali: ‚No jo, to víš, to my musíme udělat, ale my ten passport ti musíme vzít, my to ověříme a ten passport ti dáme zpátky.‘ Jenže ten passport mi zpátky nedali a ministerstvo vnitra řeklo: ‚Ten passport se ztratil a žádnej passport nedostanete.‘ Já jsem říkal: ‚Jak to myslíte?‘ A oni říkaj: ‚Pokud se nenajde, tak ho nedostanete. Když ho nikde nenajdeme, tak nikdy nedostanete passport .‘ Tak jsem šel na to ministerstvo vnitra, tehdá byl visiting day na ministerstvu vnitra. Tak jsem tam nejdřív šel bez uniformy, zaklepal na dveře, nikdo neodpovídal. Tak jsem tam vstoupil, tam seděl ňákej chlap u stolu a dva policajti, no a já jsem říkal: ‚Dobrý den.‘ On neodpověděl. ‚Já jsem přišel sem ohledně toho pasu mýho.‘ A ten chlap vstal od stolu svýho, šel ke dveřím a říká: ‚Ven!‘ Já jsem ho bafnul za kravatu a chtěl jsem ho uhodit, jenomže ti dva policajti vyskočili, chytli mě a vyhodili mě. Kopli mě do prdele a vyhodili mě ven. Tak druhej den jsem si oblíkl uniformu a šel jsem tam na to ministerstvo vnitra opět a tehdy jsem se k němu dostal. No tak se omlouvali, že se stal omyl, a tak dál, jenže ten passport mi stále nedali. Řekli: ‚Teď si můžete požádat.‘ Jenže v tý době si požádat o passport, to trvalo šest měsíců, než to člověk dostal. Tak já jsem čekal od čtyř hodin ráno před ministerstvem vnitra, aby mi dali povolení jenom si požádat a abych eventuálně ten passport dostal.“