Vladimír Novák

„Já si nepamatuju, že bysme měli problémy se svejma dcerami v dospívání. Někdo je z toho… Ale ony byly zaměstnaný tímhletím a řekl bych, že jim to v životě moc pomohlo, že se snažily být samostatný. Třeba ta starší potom šla támhle na vesnici a musela si naštípat dříví a všechno udělat sama na tom domečku. Takže to pro ni taky bylo dobrý, že uměla vzít tu sekeru a pilu… A dělaly taky… Já jsem vedl středisko a sháním doma dceru, když začaly, kde jsou, a ony se sebraly a šly támhle holky… Kolik jí bylo? Dvanáct let. A vzaly si pilu a sekeru a šly do Sovího údolí si dělat bunkr. Já myslel, že mě odvezou. Prostě bez vedoucích, vyrazily akorát … tenkrát to dobře dopadlo.“

„Pan ředitel byl tvrdej, protinábožensky založenej a ještě jsme tam měli takovýho komunistu v uličním výboru, takže přestože jsem udělal se čtyřma dvojkami osmou třídu, tak jsem byl furt náhradní, zkoušky jsem udělal, všechno, a furt nic. Až když se teda táta na zákrok maminky naštval a poslal dopis do Prahy, jak je to možný, že tam brali jako náhradnice se třema trojkami na průmyslovku a já se čtyřma dvojkama a se vším a furt náhradník, tak si pak pozvali tatínka a zjistil, že tenkrát bylo asi pět set zájemců a brali, já nevím, asi sto padesát nebo sto dvacet a takže tatínka si tam zavolali, ukázali mu, že pan ředitel napsal: Příjem nežádoucí.“