Vladimír Novák

„Pan ředitel byl tvrdej, protinábožensky založenej a ještě jsme tam měli takovýho komunistu v uličním výboru, takže přestože jsem udělal se čtyřma dvojkami osmou třídu, tak jsem byl furt náhradní, zkoušky jsem udělal, všechno, a furt nic. Až když se teda táta na zákrok maminky naštval a poslal dopis do Prahy, jak je to možný, že tam brali jako náhradnice se třema trojkami na průmyslovku a já se čtyřma dvojkama a se vším a furt náhradník, tak si pak pozvali tatínka a zjistil, že tenkrát bylo asi pět set zájemců a brali, já nevím, asi sto padesát nebo sto dvacet a takže tatínka si tam zavolali, ukázali mu, že pan ředitel napsal: Příjem nežádoucí.“

„S dětma jsem chodil rád, ještě jsme to vydrželi jeden rok, to už jsem byl na průmyslovce, a protože já jsem na dovolenou, my jsme byli čtyři, že jo, tři bráchové a ségra, takže jsme na dovolenou nějak tak nejezdili nikam, tak jsme dělali takovou letní aktivitu, tomu říkali, tak s tou partou těch dětí opravdu kroniku, všechno, spoustu výletů a toho. A pak se to hodnotilo a nakonec to vyhrála nějaká vedoucí, o který jsme věděli, že s dětma téměř nechodí, vždycky přišla do lesa a tam je vyhnala, nedělali skoro nic, ale jo, její tatínek byl malíř, tak jí namaloval krásnou kroniku, něco tam nalhali, a tak to vyhráli. A to mě tenkrát tak vzalo, že jsem neměl odvahu prostě dětem říct, jak to prostě je, a tak jsem prostě skončili a přestal jsem toho Pionýra vést.“