Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Petr Novotný (* 1966)

• narozen 20. ledna 1966

• v osmdesátých letech členem undergroundových kapel Křečový žíly, Gumovej knedlík

• na podzim roku 1988 zakládajícím a aktivním členem Havlíčkovy mládeže

• 7. března roku 1989 zaveden u StB operativní spis prověřované osoby

• po sametové revoluci začal podnikat, otevřel knihkupectví a později i nakladatelství Petrkov

• v roce 2017 se stal mistrem Evropy v obřím slalomu na skateboardu

Za hřiště zvětšené o jeden metr, za skateboard, za Křečové žíly, za koncerty na baráčku, za Havlíčkovu mládež hrozili Petru Novotnému bezpečnostní složky. Od dětství až do posledního výdechu socialistického režimu. Výslechy, lámání pendreku o hřbet mladého Dostojevského, nabízená spolupráce, zavedení operativního spisu.

A co děti, mají si kde hrát?

Narodil se v lednu roku 1966, ve stejný den jako Egon Bondy, jen o několik let později. Blonďák, plavé vlasy a dětství prožité v Havlíčkově Brodě na sídlišti Výšina. Už v deseti letech se mu do mysli vryla první negativní zkušenost s represivními složkami státu. Šedý mor, tak se lidově přezdívalo kontrole Městské inspekce veřejného pořádku, hrozili jemu a partě dětí zhoršenou známkou z mravů. Důvod? Šlo o hřiště, fotbalový plácek, který si parta dětí zvětšila o jeden metr.

Sportovní aktivity, které děti uskutečňovaly mimo pionýr nebo Socialistický svaz mládeže, se havlíčkobrodským bezpečnostním sborům nelíbily ani později. V tom čase se v Americe rozmáhal skateboarding a do totalitního Československa se dostavil se zpožděním. Zakázaný sice nebyl, ale vítaný rozhodně také ne. Skateboarding byl považován za kapitalistický sport, to ale neřešil ani Petr Novotný, ani mnoho dalších.

Neue Deutsche Welle

Ke skateboardu se brzy přidala i hudba. Nová německá vlna osmdesátých let. Ve večerních hodinách Petr chytal vysílání rakouské televize, která pro něj byla hlavním hudebním zdrojem. Ten vyústil v impuls k založení hudební kapely Křečové žíly, a to i přesto, že málokdo z party kluků uměl na nějaký nástroj hrát. Nic už pak nebránilo tomu, aby se na jaře roku 1983 uskutečnil první koncert v kočárkárně.

„Hudební nedostatky jsme doháněli divadelními prvky. Kostýmy, masky, místo zpěvu spíše výkřiky s časy jízdního řádu doprovázel zvuk pískacích hraček, hra na lavor a takřka jediným hudebním nástrojem byl klarinet Jiřího Wicheho. Koncert byl úspěšný, nikdo neodešel. Dokonce i naštvaná sousedka zůstala,“ vzpomíná na hudební začátky Petr Novotný.

Název Křečové žíly se začal objevovat na připínacích plackách, na zdech popsaných křídou a odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Kapela byla kolem Vánoc roku 1983 pozvána Socialistickým svazem mládeže do Julianbaru v Havlíčkově Brodě. Na koncert se přišel podívat i pracovník kulturního střediska Felcman. Zhrozil se a urychleně se snažil koncert přerušit.

Nedlouho nato přišlo Petru Novotnému předvolání k výslechu. V té době ani netušil, že existuje nějaká Státní bezpečnost. Znal jen Veřejnou bezpečnost. Až po výslechu se od vyšetřujícího dozvěděl, kam byl pozván. Tehdy mu ještě nebylo ani osmnáct let. Obálky s předvoláním k výslechu pak s každým koncertem a výročními událostmi začaly přibývat. Nemilá je i vzpomínka na studijní léta. Rutinou se stalo každodenní natrefení na estébáka, kterého potkával po cestě na autobus. „Bydlel ode mě jen ob tři baráky a bylo mi to silně nepříjemné. Potkával jsem ho i ve škole, kam chodil za ředitelem, ten si mě potom často zval k sobě,“ vrací se v čase Petr Novotný.

V manšestrovém sáčku s aktovkou pak vyrazil na estrádní festival Haškova Lipnice, kam se v té době jezdilo školit několik stovek příslušníků Veřejné bezpečnosti. V jednom z momentů se zastal dívky, která byla příslušníky napadena. Na Petra Novotného se vrhli a pustili se do něj. Odvlekli ho k výslechu na základnu, kterou měli operačně řešenou v nedaleké budově základní školy. Sedm příslušníků na jednoho studenta chotěbořského gymnázia, který kladl pasivní odpor.

Literatura Dostojevského a Tolstého Petra vždy nejen zajímala, ale i ovlivňovala. Provokace formou spisovných odpovědí vyšetřující rychle rozpálila. „Tehdy jsem poprvé poznal, že vás začnou mlátit, opravdu mlátit. Během výslechu do mě bušili pendrekem a po jeho skončení mě zkopali ze schodů a vyvedli před školu,“ vzpomíná bolestivě. Druhý den si Petrovi rodiče nemohli nepovšimnout modřin dobitého syna. Jeho otec se později na Veřejné bezpečnosti dožadoval zápisu z výslechu, tam ho však odbyli s tím, že nic takového neexistuje.

Po dokončení chotěbořského gymnázia bylo jeho přáním studovat pedagogickou fakultu, což mu bylo totalitním režimem odepřeno. Místo toho tak odešel na Vysokou školu strojní a textilní do Liberce, což bylo především rozhodnutím školy než jeho samotného. Ke slovu se zde přihlásily bujaré večírky liberecké bohémy a členů divadla F. X. Šaldy, se kterými se velmi rychle spřátelil. Po roční zkušenosti z Liberce Petr odešel, textilní průmysl si nezískal ani špetku jeho sympatií. Přání stát se učitelem v něm ale stále hořelo. Pokusil se složit přijímací zkoušky na pedagogickou fakultu a i tentokrát byla ruka režimu silnější.

Mezitím se odehrál nejpovedenější koncert na baráčku v lomu, ten byl zároveň i posledním vystoupením Křečových žil. Jeden z návštěvníků, student marxismu a leninismu, se na tento koncert vydal netypickým způsobem. Z Olomouce do Havlíčkova Brodu vyrazil na kole a svým podezřelým blouděním upozornil hlídku čtyř příslušníků OSOŽ (Ozbrojená stráž ochrany železnic) a přivedl jej na místo dění. Když hlídka dorazila k lomu, festival byl už ve svém posledním tažení. Aparatura byla sklizená a běželo pouze promítání snímků Plastic People. Na havlíčkobrodské vyšetřovatele už tenkrát tlačila královéhradecká Státní bezpečnost, a tak příležitost získat cenné materiály na brodskou mládež promarnili. Zabavené prostěradlo k promítání a nalezené texty jedné z účinkujících kapel byly veškerým materiálem, který byl zabaven. Petra Novotného ještě tu noc odvezli k výslechu, kde vystupuje obvyklým způsobem, že on sám o ničem neví. Byl si vědom, že nemá o co přijít. Ve studiích nebylo možné pokračovat, a tak ho brzy čekalo nastoupení na ,disidentskou‘ pozici, práce topiče v mateřské škole v Perknově.

Komunisti se ptali komunistů, co je špatně

Myšlenky Karla Havlíčka Borovského se tak trochu vždy vznášely nad městem. Otisk liberální demokracie se prolil i do mysli mládežníků v osmdesátých letech. Společenství, které vzniklo na podzim roku 1988, se začalo aktivně hlásit k odkazu K. H. Borovského. Jeho články věnované svobodě slova se přepisovaly a šířily mezi obyvatele Havlíčkova Brodu.

Havlíčkova mládež byla oproti ostatním iniciativám přeci jen jiná. Své počínání vkládala do aktivit, které měl vykonávat a nekonal havlíčkobrodský Socialistický svaz mládeže. V počtu dvaceti a více lidí se podíleli na výstavbě zimního stadiónu, chodili uklízet park, uspořádali výstavu obrazů, pochod do Havlíčkové Borové a několik dalších kulturních akcí. Na městském národním výboru pěnili, jelikož brodská mládež působila v rámci platných zákonů, a tudíž na ně soudruzi nemohli. O to bezmocnější byli, když svojí aktivitou podrobila veřejné mínění.

Mnoho z nich nechybělo na některých tehdejších protirežimních demonstracích v Praze a ani řeči rudých partajníků o napojení Havlíčkovy mládeže na Chartu 77 nebo iniciativu Nezávislého mírového sdružení na veřejnost nezabraly. Petru Hrabalíkovi, Pavlovi Šimonovi a Petru Novotnému byl v březnu roku 1989 zaveden u havlíčkobrodské StB operativní spis prověřovaných osob. Krycí jména Hraboš, Havlíček, Žvatla. Petru Novotnému byla také v minulosti nabídnuta spolupráce se složkami Státní bezpečnosti, tu ale odmítl.

Havlíčkova mládež byla mezi ostatními organizacemi už po několika měsících své práce známá. Na prvomájovém průvodu roku 1989 mávají s transparenty – „Havlíčkova mládež zdraví První máj“ a k heslu vykřikují „A Devátý“ (Stanislav Devátý). Ten samý večer se objevila zpráva o Havlíčkově mládeži na rozhlasovém vysílání Hlas Ameriky.

Mezi nejsledovanější akce havlíčkobrodské iniciativy patřil pochod do Havlíčkové Borové, který se uskutečnil 29. července 1989, k výročí smrti K. H. B. Pochod dle výpovědí čítal více než stovku návštěvníků, mezi nimiž se objevilo i několik tajných spolupracovníků. Že se nejednalo o ledajakou akci, nasvědčovala i účast královéhradecké StB, ta navíc celou záležitost monitorovala jak pozemně, tak ze vzduchu. Petr Novotný se samotného pochodu nezúčastnil, fungoval totiž jako spojka mezi Brodem a Havlíčkovou Borovou. Během pochodu se podepisovala i petice Několik vět. Podepsané archy si pak ve Stříbrných Horách Petr vyzvedl a odvezl je autem do Havlíčkova Brodu, odkud se poté za průvodem vrátil.

„Když jsem přijel do Havlíčkové Borové, bylo tam plno uniformovaných i neuniformovaných policistů. Někteří z nich měli kožený kabely, ve kterých byla zabudována čočka od kamery. Tajně si tak natáčeli všechny účastníky pochodu a do toho nám nad hlavou lítala helikoptéra. Jakmile se pochod rozešel, vyjel jsem autem spolu s Tomášem Holendou z Borové a hned nás zastavila hlídka. Prohledávali nám auto a snažili se nalézt podpisové archy, které jsem předtím naštěstí odvezl do Havlíčkova Brodu,“ popisuje Petr Novotný.

Vše začalo pětistovkou

Devadesátá léta byla symbolem nadechnutí svobody. Otevřením hranic se naskýtala možnost vycestovat, ani Petr Novotný neváhal a vyjel vstříc novým poznáním západní Evropy, které do sebe nechal nasáknout. Pochopitelně muselo přijít i jisté zúročení, a tak nějaký čas fungoval jako manažer kapely Našrot, kterou díky svým kontaktům dostal na několik koncertů do zahraničí. Dobře si uvědomoval, že se v životě musí věnovat tomu, co ho opravdu baví a naplňuje. Za posledních pět set korun nakoupil v Praze knížky a spolu s Veronikou Reynkovou začali s jejich prodejem. Objížděli školy a literárně vyspravovali knihovny bezzubé po bolševikovi.  

Láska k literatuře, která Petra doprovázela už od mládí, ho nakonec přivedla na šťastnou cestu. Následoval malý stánek s knihami na havlíčkobrodském nádraží a později i čajovna. V současné době tak z pětistovky vzniklo knihkupectví, nakladatelství, kavárna Petrkov a také hotel Zlatý lev.

Druhý Jiří Raška, jen na jednom prkénku

Po více než třiceti letech se o slovo přihlásilo skateboardové prkno. Petr se zúčastnil v České republice několika závodů a v roce 2009 se dozvěděl o mistrovství Evropy konaném v Grenoblu. Nikomu nic neřekl a vyjel závodit do francouzského městečka, kde nastalo překvapení, které by jen málokdo čekal. Petr Novotný se umístil jako druhý.

„Vyhlášení probíhalo na olympijském stadionu v Grenoblu. Koukám, jak tam vlají národní vlajky a mezi nimi ta Česká. Až tam mi došlo, že jsem tu jako reprezentant za Českou republiku, a po Jiřím Raškovi, který tu v roce 1968 přebíral medaili, jsem jako další já,“ dodává se smíchem Petr Novotný.
Od té doby se Petr začal opět aktivně věnovat skateboardingu a účastnit evropských závodů. Největším úspěchem bylo v roce 2017 první místo v obřím slalomu na mistrovství Evropy v Madridu.