Rostislav Novotný

„Minometný granát nám spadl akorát do komína. Rozbil komín, ale nám se nic nestalo. Druhý den tam byla fronta a shořela stodola jak naše, tak Dedeciusova. Třetí den dělostřeleckej granát a šup do ložnice. Tam už nikdo nebydlel. My jsme byli ve sklepě, protože jsme měli strach, že Němci budou ustupovat a nás seberou. Takový kluky jako já a brácha, který byl ještě o čtyři roky starší. Měli jsme dva sklepy. Jeden jsme zazdili a do toho druhýho jsme chodili od koní. Tam jsme měli takovou díru, poklop a tím jsme vlezli do toho sklepa. Bylo nás tam asi osm chlapů, tak jsme to tam nějak přežili. Ten čtvrtý den jsme utekli zpět k Rusům. To už jsme nemuseli, Němci už odešli.“

„První Marie se ještě za Polska vdala do Holovni a taky zůstala pod Sovětským svazem. Tam byla do roku 37 nebo 38. My jsme ji neviděli. Tenkrát se hranice uzavřely a byl konec. V roce 31, jak začly ty kolchozy, tak celou rodinu přestěhovali do Kyjeva. Měla pět dětí, čtyři holky a jednoho kluka. Jejího manžela sebrali. Jezdil s koňma někde u Kyjeva v sovchoze. Víte, co to je? Sovchoz jsou státní statky a kolchoz JZD. Ona tam pekla chleba, jenomže v noci tam přijeli, oni tomu říkali černoja kožka, černý auto, naložili ho a dodneška se neví, kde byl. Odvezli ho na Sibiř a tam zahynul. Byl kulak. Ona zůstala s pěti děckama.“