„Protože souhlas k výkonu duchovenské služby byl vázán na kraje, církev žádala všechny možné kraje, jestli by mne nepřijaly. Všechny mne odmítly. Dokonce i Košice mne odmítly. Až potom po nějakém dalším jednání Ostrava řekla, že mne vezme na rok na zkoušku, jestli budu hodnější.“
„V církvích byly asi tři druhy lidí. Byli to ti, kteří říkali, že je potřeba spolupracovat se státními orgány, abychom neohrozili církev. Mnozí představitelé těchto zbožných církví byli agenti StB. Pak byla úplně opačná skupina, která považovala za svoji křesťanskou povinnost bojovat proti komunistickému režimu. Potom byla střední skupina, do které jsem se vždycky počítal. Nepovažoval jsem vysloveně za svůj úkol proti státu bojovat, ale měl jsem jasno, že pokud bude chtít něco jiného, než mi velí víra, musím jednoznačně poslouchat své křesťanské přesvědčení. Příkladem je nařízení státní správy, že se církevních akcí nesmí účastnit lidi mladší patnácti let. V tomto případě jsem tvrdil, že poslouchat nesmíme.“
„Moje starší sestra studovala matematiku a fyziku, ale nechala toho s tím, že jí počítání nepřipadá jako ta pravá naplň života. Šla dělat do pražského ústavu pro nevidomé děti, které trpěly zároveň mentálním postižením. Chodil jsem jí tam pomáhat a hrát si s dětmi. Vzpomínám si na jednu noc, kdy jsem tam s ní byl, kdy mi došlo, že potěšit jedno takové dítě je daleko cennější než cestovat po světě a nechat si tleskat. Do té doby to byl můj jasný cíl. Pracoval jsem daleko více než mí kolegové. Byl jsem na špici minimálně pražských muzikantů. Tehdy jsem se rozhodl, že musím dělat něco jiného. Že musím nechat hudební kariéry. A protože byla doba tvrdého komunismu a byl nedostatek farářů, rozhodl jsem se, že budu dělat faráře.“
Tomáš Novotný se narodil 4. září 1952 v Praze. Vyrůstal v evangelické rodině na Vinohradech. Na pražské konzervatoři vystudoval hru na lesní roh, skladbu a dirigování. V závěru studií se rozhodl vzdát se hudební kariéry a odmítl prestižní místo hornisty v České filharmonii. Přihlásil se na evangelickou bohosloveckou fakultu. Začátkem osmdesátých let nastoupil jako farář sboru evangelické církve metodistické v Plzni. Asi po dvou letech přišel o státní souhlas k výkonu duchovenské služby. Kázat mu nakonec dovolili v Ostravě, kam se přestěhoval, a působil tam jako farář do roku 1990. Po pádu komunismu učil na Filozofické fakultě Ostravské univerzity biblistiku a religionistiku, hebrejštinu a nová náboženská hnutí. Přednášel také na teologických fakultách v Praze. Vrátil se k hudbě jako sbormistr vysokoškolského pěveckého sboru a vedl také dirigentské kurzy. Se svými studentkami hebrejštiny založil proslulý pěvecký sbor Adash, který sklízel úspěchy od Izraele po Spojené státy americké.
